Článek se zaměřuje na odstranění makrolidových a sulfonamidových antibiotik z matrice pitné vody pomocí pokrokových oxidačních procesů, které jsou slibnou technologií pro ekonomicky únosné a účinné odstraňování těchto látek.

Stárnutí vodárenské infrastruktury a její obnova je celosvětovým problémem. Kontinuální obnova vodárenské infrastruktury a investice do této obnovy vyžadují obrovské finanční prostředky. Odhaduje se, že v průběhu následujících 20 let bude třeba investovat do vodovodních sítí v USA 77 mld. amerických dolarů. Obdobně bude třeba do vodovodních sítí v následujících 15 letech na území Kanady investovat 12,5 mld. dolarů ročně (Al-Barqawi, 2008). V České republice se ročně do obnovy vodárenské infrastruktury investuje cca 592 milionů EUR (Barák, 2012). Obdobná situace je i v dalších evropských zemích.

Technický stav úpraven vody je veličina závisející na celé řadě faktorů. Při hodnocení musí být zvážena jak stavebně-technická stránka, tak i provozně-technologická. Článek obsahuje nástin navržené metodiky hodnocení technického stavu úpraven vody, založené na souboru technických ukazatelů. Právě v případě úpraven vody si tvůrci metodiky uvědomují, že lze těžko generalizovat celé hodnocení, jelikož existuje celá řada typů úpraven a potažmo i technologických prvků zde používaných.

Ozón je přírodní plyn, laické veřejnosti známý především v souvislosti se široce publikovaným problémem úbytku ozónové vrstvy ve stratosféře. Problematika tzv. ozónové díry vyvolala celou řadu výzkumů, a za interpretaci vzniku a rozkladu ozónu v atmosféře byla chemikům Paulu J. Crutzenovi, Mariu J. Molinovi a F. Sherwood Rowlandovi udělena Nobelova cena za chemii. Odborné veřejnosti je pak ozón znám také jako silné oxidační a desinfekční činidlo se širokým spektrem praktického využití v různých oborech, jako jsou vodní hospodářství, potravinářský průmysl, medicína, atd.

Analýza rizik je přístup, který se snaží pomocí všech dostupných informací identifikovat nebezpečí, která by mohla řešenému systému hrozit. Jejím cílem je takovýmto nebezpečím (rizikům) předcházet nebo je alespoň minimalizovat. Jde o metodu, která má za cíl shrnout a utřídit informace o variantních projektech.

Vodárenské systémy a soustavy jsou obrovským konzumentem energie, přičemž je tato energie dodávána prakticky výhradně ve formě elektrické energie. Celosvětově činí spotřeba elektrické energie použité na čerpání a úpravy vody pro obyvatelstvo a průmysl 2-3 %. Pokud je vzata do úvahy celosvětová spotřeba energie, pak je spotřeba elektrické energie pro čištění a čerpání vody za rok 2014 v rozmezí 418 – 627 TWh.

Kadmium je prvek patřící do skupiny těžkých kovů. Je to bílý kov svými vlastnostmi podobný zinku, který doprovází v jeho rudách. Při zpracování zinečnatých rud se kadmium dostává jednak do odpadních vod, jednak do atmosféry.

Přelom devatenáctého a dvacátého století se odehrával ve znamení druhé průmyslové revoluce, kdy došlo k obecnému společenskému a hospodářskému vzestupu, díky kterému rostly i požadavky na lepší hygienické poměry. Díky změnám v průmyslu bylo možné levně vyrábět různá zařízení, jako byly vodovodní čerpadla a další. Tyto předpoklady umožnily stavbu vodovodů i v oblastech s velkým převýšením a značnou přepravní vzdáleností.

Při dvoustupňové úpravě vody se jako druhý separační stupeň v současnosti využívá především rychlofiltrace, která se vyvinula z filtrace pomalé. První pomalé filtry byly navrženy v roce 1829 v Anglii.

Společnost Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav, a.s. vlastní a provozuje vodovodní systémy, do kterých je dodávána většinou velmi kvalitní voda z podzemních zdrojů. Při průzkumech spokojenosti zákazníků s kvalitou dodávané pitné vody jsme se nejčastěji setkávali s výhradami k chlorovému pachu vody či s obavou z přítomnosti druhotných projevů chlorace ve vodě.  Již v minulých letech jsme u některých malých vodovodů s dlouhodobě stabilní kvalitou vody snižovali dávku dezinfekčního prostředku (chlornanu sodného) na minimum.