ZÁKON č. 258/2000 Sb.

ze dne 14. července 2000

o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů

Změny: 254/2001 Sb., 274/2001 Sb., 86/2002 Sb., 13/2002 Sb., 120/2002 Sb., 76/2002 Sb., 320/2002 Sb., 274/2003 Sb., 274/2003 Sb.(část), 274/2003 Sb.(část), 356/2003 Sb., 167/2004 Sb., 326/2004 Sb., 274/2003 Sb. (část), 562/2004 Sb., 125/2005 Sb., 253/2005 Sb., 392/2005 Sb. (část), 392/2005 Sb., 392/2005 Sb. (část), 392/2005 Sb. (část), 444/2005 Sb., 74/2006 Sb.,  392/2005 Sb. (část), 186/2006 Sb. (část), 59/2006 Sb., 222/2006 Sb., 342/2006 Sb., 381/2005 Sb., 392/2005 Sb. (část), 186/2006 Sb., 264/2006 Sb., 110/2007 Sb., 378/2007 Sb., 296/2007 Sb., 124/2008 Sb., 130/2008 Sb.,  189/2006 Sb., 274/2008 Sb., 301/2009 Sb., 227/2009 Sb., 281/2009 Sb., 151/2011 Sb., 466/2011 Sb., 298/2011 Sb., 375/2011 Sb., 115/2012 Sb., 333/2012 Sb.

Účinnost: od 1.1.2001

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

 

   PRÁVA  A  POVINNOSTI  OSOB  A  VÝKON  STÁTNÍ SPRÁVY V OCHRANĚ VEŘEJNÉHO

   ZDRAVÍ

 

   HLAVA I

 

   ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

 

   § 1

 

   nadpis vypuštěn

 

   Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství^1) a

   upravuje

 

   a)  práva a povinnosti fyzických a právnických osob v oblasti ochrany a

   podpory veřejného zdraví,

 

   b)  soustavu  orgánů  ochrany  veřejného  zdraví,  jejich  působnost  a

   pravomoc,

 

   c)  úkoly dalších orgánů veřejné správy v oblasti hodnocení a snižování

   hluku  z  hlediska dlouhodobého průměrného hlukového zatížení životního

   prostředí.

 

   § 2

 

   Vymezení základních pojmů

 

   (1)  Veřejným  zdravím  je  zdravotní  stav obyvatelstva a jeho skupin.

   Tento  zdravotní  stav  je  určován  souhrnem  přírodních,  životních a

   pracovních podmínek a způsobem života.

 

   (2)  Ochrana a podpora veřejného zdraví je souhrn činností a opatření k

   vytváření   a  ochraně  zdravých  životních  a  pracovních  podmínek  a

   zabránění šíření infekčních a hromadně se vyskytujících

 

   onemocnění,  ohrožení  zdraví v souvislosti s vykonávanou prací, vzniku

   nemocí souvisejících s prací a jiných významných poruch zdraví a dozoru

   nad  jejich  zachováním. Ohrožením veřejného zdraví je stav, při kterém

   jsou  obyvatelstvo  nebo jeho skupiny vystaveny nebezpečí, z něhož míra

   zátěže   rizikovými   faktory  přírodních,  životních  nebo  pracovních

   podmínek  překračuje  obecně  přijatelnou úroveň a představuje významné

   riziko poškození zdraví.

 

   (3)  Hodnocením  zdravotních  rizik je posouzení míry závažnosti zátěže

   populace vystavené rizikovým faktorům životních a pracovních podmínek a

   způsobu   života.   Podkladem   pro  hodnocení  zdravotního  rizika  je

   kvalitativní  a  kvantitativní  odhad  rizika  [§ 80 odst. 1 písm. l)].

   Výsledek   hodnocení   zdravotního   rizika  je  podkladem  pro  řízení

   zdravotních  rizik,  čímž  se  rozumí rozhodovací proces s cílem snížit

   zdravotní rizika. Hodnocení rizik na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví

   při práci a povinnosti zaměstnavatele v prevenci rizik pro bezpečnost a

   ochranu zdraví při práci stanoví zvláštní právní předpisy.^2)

 

   (4)   Infekčním   onemocněním  se  rozumí  příznakové  i  bezpříznakové

   onemocnění  vyvolané původcem infekce nebo jeho toxinem, které vzniká v

   důsledku  přenosu  tohoto  původce  nebo jeho toxinu z nakažené fyzické

   osoby, zvířete nebo neživého substrátu na vnímavou fyzickou osobu.

 

   (5) Izolací se rozumí oddělení fyzické osoby, která onemocněla infekční

   nemocí  nebo  jeví  příznaky  tohoto onemocnění, od ostatních fyzických

   osob.  Podmínky  izolace  musí  s  ohledem na charakter přenosu infekce

   zabránit  jejímu přenosu na jiné fyzické osoby, které by mohly infekční

   onemocnění dále šířit.

 

   (6) Karanténními opatřeními jsou

 

   a)  karanténa,  kterou  se  rozumí oddělení zdravé fyzické osoby, která

   byla  během  inkubační  doby  ve  styku  s  infekčním  onemocněním nebo

   pobývala  v  ohnisku  nákazy  (dále  jen  "fyzická  osoba  podezřelá  z

   nákazy"),  od  ostatních  fyzických  osob a lékařské vyšetřování takové

   fyzické  osoby s cílem zabránit přenosu infekčního onemocnění v období,

   kdy by se toto onemocnění mohlo šířit,

 

   b)  lékařský  dohled,  při  kterém  je fyzická osoba podezřelá z nákazy

   povinna  v  termínech  stanovených  prozatímním opatřením poskytovatele

   zdravotních   služeb   nebo   rozhodnutím  příslušného  orgánu  ochrany

   veřejného  zdraví  docházet  k  lékaři  na  vyšetření nebo se vyšetření

   podrobit,  popřípadě  sledovat  podle pokynu příslušného orgánu ochrany

   veřejného  zdraví po stanovenou dobu svůj zdravotní stav a při objevení

   se  stanovených klinických příznaků oznámit tuto skutečnost příslušnému

   lékaři nebo příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví,

 

   c)  zvýšený  zdravotnický  dozor,  jímž je lékařský dohled nad fyzickou

   osobou  podezřelou z nákazy, které je uložen zákaz činnosti nebo úprava

   pracovních podmínek k omezení možnosti šíření infekčního onemocnění.

 

   (7)  Mladistvým  se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba, která

   dovršila patnáctý rok a nepřekročila osmnáctý rok svého věku.

 

   (8)  Rodinným  příslušníkem  se  pro  účely tohoto zákona rozumí manžel

   (manželka)  nebo  druh  (družka),  děti,  osvojenci,  děti  svěřené  do

   pěstounské  nebo  poručnické  péče a rodiče podnikatele (podnikatelky),

   jeho manželky (jejího manžela) nebo družky (druha).

 

   (9) zrušen

 

   (10)  Uvedením  výrobku^4a) na trh se rozumí okamžik, kdy je výrobek na

   trhu Evropského společenství poprvé úplatně nebo bezúplatně předán nebo

   nabídnut  k předání za účelem distribuce nebo používání nebo kdy jsou k

   němu  poprvé  převedena  vlastnická práva, nestanoví-li zvláštní právní

   předpis  jinak.^4b)  Za  uvedené  na trh se považují i výrobky vyrobené

   nebo  dovezené  pro provozní potřeby^4a) při vlastním podnikání výrobců

   nebo dovozců.

 

   (11) Za výrobce se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která vyrábí

   výrobek  nebo  i jen navrhla či objednala výrobek, který hodlá uvést na

   trh  nebo  do  oběhu^4c)  pod  svým  jménem,  jakož i osoba, která jako

   výrobce  uvede  na  výrobku  svou  obchodní  firmu,  název nebo jméno a

   příjmení  fyzické  osoby,  ochrannou známku nebo jiný rozlišovací znak,

   nebo  osoba, která výrobek upraví za účelem jeho uvedení na trh nebo do

   oběhu,  nestanoví-li  přímo  použitelný předpis Evropských společenství

   nebo zvláštní právní předpis jinak.^4b)

 

   (12) zrušen

 

   (13)  Za dovozce se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která uvede

   na trh nebo do oběhu výrobek z jiného než členského státu Evropské unie

   nebo  uvedení  takového  výrobku  na  trh  nebo do oběhu zprostředkuje,

   nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.^4b)

 

   HLAVA II

 

   PÉČE O ŽIVOTNÍ A PRACOVNÍ PODMÍNKY

 

   DÍL 1

 

   Voda  a  výrobky  přicházející  do  přímého  styku  s  vodou,  chemické

   přípravky a vodárenské technologie, koupaliště a sauny

 

   § 3

 

   Hygienické požadavky na vodu

 

   (1) Pitnou vodou je veškerá voda v původním stavu nebo po úpravě, která

   je  určena  k  pití,  vaření, přípravě jídel a nápojů, voda používaná v

   potravinářství,  voda,  která  je  určena  k  péči  o  tělo,  k čištění

   předmětů,  které  svým  určením  přicházejí do styku s potravinami nebo

   lidským  tělem,  a  k dalším účelům lidské spotřeby, a to bez ohledu na

   její   původ,   skupenství  a  způsob  jejího  dodávání.^5)  Hygienické

   požadavky  na  zdravotní  nezávadnost  a  čistotu  pitné vody (dále jen

   "jakost  pitné vody") se stanoví hygienickými limity mikrobiologických,

   biologických,  fyzikálních,  chemických  a  organoleptických ukazatelů,

   které  jsou  upraveny  prováděcím právním předpisem, nebo jsou povoleny

   nebo  určeny  podle  tohoto zákona příslušným orgánem ochrany veřejného

   zdraví. Hygienické limity se stanoví jako nejvyšší mezní hodnoty, mezní

   hodnoty a doporučené hodnoty. Doporučené hodnoty jsou nezávazné hodnoty

   ukazatelů  jakosti  pitné  vody,  které  stanoví minimální žádoucí nebo

   přijatelnou  koncentraci dané látky, nebo optimální rozmezí koncentrace

   dané  látky.  Za  pitnou  vodu  se  nepovažuje  přírodní léčivý zdroj a

   přírodní  minerální  voda, o níž bylo vydáno osvědčení podle zvláštního

   právního předpisu.^6)

 

   (2) Provozovatel vodovodu pro veřejnou potřebu^6a) je povinen zajistit,

   aby  dodávaná  pitná  voda  měla  jakost  pitné  vody podle odstavce 1.

   Povinnost  podle  věty  první  mají,  není-li  dále  stanoveno jinak, i

   vlastník  vodovodu  pro  veřejnou  potřebu,  který  je nositelem práv a

   povinností   provozovatele,^6a)   osoba,   která   zajišťuje   náhradní

   zásobování   pitnou   vodou,   osoba,   která   vyrábí  pitnou  vodu  z

   individuálního  zdroje  jako  součást  své  podnikatelské činnosti, pro

   jejíž výkon musí být používána pitná voda, a osoba, která dodává pitnou

   vodu  pro  veřejnou  potřebu.  Za  osobu,  která dodává pitnou vodu pro

   veřejnou potřebu, se považuje

 

   a)  vlastník,  a  není-li  provozovatelem, pak provozovatel vodovodu, u

   něhož  je průměrná denní produkce menší než 10 m3, nebo počet fyzických

   osob  trvale  využívajících  vodovod  je  menší  než  50, pokud vodovod

   provozuje  jako  součást  své  podnikatelské činnosti nebo jako součást

   jiné činnosti právnické osoby,

 

   b) osoba dodávající pitnou vodu jako součást své podnikatelské činnosti

   nebo  jiné  činnosti právnické osoby z výdejních automatů, akumulačních

   nádrží, ve vzdušných, vodních a pozemních dopravních prostředcích,

 

   c)  vlastník nebo provozovatel veřejné studny, která byla označena jako

   zdroj pitné vody,

 

   d)  osoba  zásobující  pitnou  vodou  z  individuálního  zdroje veřejné

   objekty  (například školy, zdravotnická zařízení, zařízení stravovacích

   služeb).

 

   (3)  Teplá voda dodávaná jako součást podnikatelské činnosti osoby nebo

   jiné   činnosti   právnické   osoby  musí  splňovat  hygienické  limity

   mikrobiologických,     biologických,    fyzikálních,    chemických    a

   organoleptických  ukazatelů  jakosti,  které  jsou  upraveny prováděcím

   právním  předpisem;  za  splnění této povinnosti odpovídá výrobce teplé

   vody.  Teplou  vodu  dodávanou  potrubím  užitkové  vody  nebo vnitřním

   vodovodem^6a),  které  jsou  konstrukčně  propojeny směšovací baterií s

   vodovodním  potrubím pitné vody, může výrobce vyrobit jen z vody pitné.

   Je-li  nedodržení  hygienického  limitu  teplé  vody způsobeno vnitřním

   vodovodem^6a)  nebo  jeho  údržbou  a jde o stavbu, v níž je teplá voda

   dodávána  veřejnosti,  postupují  výrobce teplé vody, odběratel a další

   osoby v obdobném postavení obdobně podle § 4 odst. 5 vět čtvrté a páté.

 

   (4)  Na žádost osob uvedených v odstavci 2 může příslušný orgán ochrany

   veřejného  zdraví  povolit  na  časově  omezenou dobu užití vody, která

   nesplňuje    mezní   hodnoty   ukazatelů   vody   pitné,   s   výjimkou

   mikrobiologických  ukazatelů.  Orgán  ochrany veřejného zdraví povolení

   vydá,  jestliže  zásobování  pitnou vodou nelze zajistit jinak a nebude

   ohroženo  veřejné zdraví. Jde-li o ukazatele s nejvyšší mezní hodnotou,

   s  výjimkou  mikrobiologických  ukazatelů, může příslušný orgán ochrany

   veřejného  zdraví  na návrh osoby uvedené v odstavci 2, s výjimkou osob

   uvedených  v  písmenu b), takové povolení vydat, jestliže dodávku pitné

   vody  nelze  zajistit  jinak,  nebude ohroženo veřejné zdraví, nápravná

   opatření  jsou  dostačující  k odstranění závady do 30 dnů a nedodržení

   hygienického  limitu  jakéhokoli  ukazatele  s  nejvyšší mezní hodnotou

   netrvalo během posledních 12 měsíců déle než 30 dnů.

 

   (5)  V  povolení  podle  odstavce  4  příslušný orgán ochrany veřejného

   zdraví  určí  maximální  hodnotu  dotčeného ukazatele a dobu odstranění

   závady. Náležitosti žádostí upraví prováděcí právní předpis.

 

   § 3a

 

   (1)  Zjistí-li osoby uvedené v § 3 odst. 2, s výjimkou osob uvedených v

   §  3  odst.  2  písm.  b), že nápravnými opatřeními není možné dodržení

   ukazatelů  s  nejvyšší  mezní  hodnotou,  s  výjimkou mikrobiologických

   ukazatelů,  dosáhnout  postupem  podle  §  3  odst.  4 věty třetí, může

   požádat  příslušný  orgán  ochrany veřejného zdraví o určení mírnějšího

   hygienického  limitu,  než  stanoví  prováděcí  právní  předpis.  Orgán

   ochrany  veřejného  zdraví  může na časově omezenou dobu určit mírnější

   hygienický  limit  ukazatelů  s  nejvyšší  mezní  hodnotou,  s výjimkou

   mikrobiologických  ukazatelů, jestliže používání vody takové jakosti po

   stanovenou  dobu nepovede k ohrožení lidského zdraví a pitnou vodu není

   možné   zabezpečit   jiným   přiměřeným   způsobem.  Určení  mírnějšího

   hygienického  limitu  omezí příslušný orgán ochrany veřejného zdraví na

   dobu  co  nejkratší, která nesmí přesáhnout dobu 3 let. Na žádost osoby

   uvedené  ve  větě první může být tato doba prodloužena, nejdéle však na

   další 3 roky.

 

   (2)  Před uplynutím doby, na kterou byl mírnější hygienický limit podle

   odstavce  1  omezen,  je  osoba  uvedená  v  odstavci 1 povinna doložit

   příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví, zda a v jakém rozsahu byla

   zjednána   náprava.  Příslušný  orgán  ochrany  veřejného  zdraví  tuto

   skutečnost ověří.

 

   (3)  Za  mimořádných  okolností  může příslušný orgán ochrany veřejného

   zdraví  [§  80  odst.  1 písm. f)] na žádost osoby uvedené v odstavci 1

   podanou  nejpozději  5  měsíců  před  uplynutím lhůty prodloužené podle

   odstavce  1 povolit další prodloužení mírnějšího hygienického limitu, a

   to nejdéle na období 3 let.

 

   (4)  Povolení  podle  odstavce 3 může příslušný orgán ochrany veřejného

   zdraví  vydat,  jen  pokud  prodloužení  mírnějšího hygienického limitu

   povolí  Komise  Evropských  společenství na žádost podanou jménem České

   republiky  příslušným  orgánem  ochrany  veřejného zdraví [§ 80 odst. 1

   písm. f)].

 

   (5)  Při  postupu  podle  odstavců 1, 3 a 4 a § 3 odst. 4 a 5 příslušný

   orgán  ochrany veřejného zdraví přihlédne i k ohrožení lidského zdraví,

   ke  kterému  by mohlo dojít přerušením dodávky pitné vody nebo omezením

   jejího používání.

 

   (6) Na řízení o povolení výjimky podle § 3 odst. 4 a na řízení o určení

   mírnějšího  hygienického limitu a jeho prodloužení podle odstavců 1 a 3

   se  nevztahuje správní řád. Proti zamítnutí žádosti, s výjimkou žádosti

   o prodloužení lhůty podle odstavce 3, může osoba podat do 3 dnů ode dne

   doručení  zamítnutí  písemně  námitky.  O  podaných námitkách rozhoduje

   nadřízený  orgán ochrany veřejného zdraví. Proti rozhodnutí o námitkách

   nelze  podat  odvolání.  Jsou-li pro to důvody, nadřízený orgán ochrany

   veřejného  zdraví  námitkám  vyhoví;  jinak  námitky zamítne a opatření

   orgánu  ochrany  veřejného  zdraví potvrdí. Žádost podle odstavců 1 a 3

   musí  obsahovat  náležitosti  uvedené  v  odstavci  7  písm. a) až e) a

   hodnocení zdravotních rizik podle § 2 odst. 3.

 

   (7)  Příslušný  orgán  ochrany  veřejného  zdraví  v  určení mírnějšího

   hygienického limitu a jeho prodloužení podle odstavců 1 a 3 stanoví

 

   a)  ukazatel,  kterého se povolení týká, výsledky kontrol jakosti pitné

   vody předchozího období, maximální povolenou hodnotu tohoto ukazatele a

   dobu, na kterou se určuje mírnější hygienický limit,

 

   b)  zeměpisnou oblast, množství dodávané vody za den, rozsah zasaženého

   obyvatelstva  a informaci o tom, zda se povolení týká i podniků v oboru

   výroby a oběhu potravin,

 

   c)  schéma  kontroly  jakosti  pitné  vody,  podle  potřeby se zvýšenou

   četností,

 

   d)  souhrn plánu nezbytných nápravných opatření včetně časového rozvrhu

   prací, odhadu nákladů a zajištění revizí,

 

   e) odůvodnění.

 

   (8)  Osoby  uvedené  v § 3 odst. 2 jsou povinny neprodleně v přiměřeném

   rozsahu  informovat  o povolení podle § 3 odst. 4 vět první a druhé a o

   jeho  podmínkách,  o  určení  mírnějšího  hygienického  limitu  a  jeho

   prodloužení,  jakož  i  o  rozhodnutí  orgánu ochrany veřejného zdraví,

   kterým  se  podle  tohoto  zákona zakazuje nebo omezuje používání pitné

   vody  [§ 84 odst. 1 písm. e)] a jeho podmínkách, odběratele^6a) a další

   osoby  v  obdobném  postavení, kterých se opatření týká. Pokud z těchto

   opatření  nebo  rozhodnutí  orgánu  ochrany  veřejného zdraví plyne pro

   některé  skupiny obyvatelstva možné ohrožení zdraví, jsou osoby uvedené

   v § 3 odst. 2 povinny do informace zahrnout i postup k ochraně zdraví.

 

   (9) O postupu podle odstavců 1, 2 a 7 a podle § 3 odst. 4 a 5 příslušný

   orgán  ochrany  veřejného  zdraví  neprodleně informuje nadřízený orgán

   ochrany  veřejného  zdraví.  Ten  sdělí  Komisi Evropských společenství

   výsledky  ověření  podle odstavce 2 a důvody pro prodloužení mírnějšího

   hygienického limitu podle odstavce 1.

 

   § 3b

 

   (1)  Ministerstvo  zdravotnictví je vždy do 2 měsíců povinno informovat

   Komisi  Evropských  společenství  o  opatřeních podle § 3a, jestliže se

   týkají  vodovodů a dalších zdrojů pitných vod s průměrnou spotřebou nad

   1  000  m3  denně  nebo využívaných více než 5 000 fyzickými osobami. V

   informaci uvede údaje v rozsahu podle § 3a odst. 7 písm. a) až e).

 

   (2)  Každé 3 roky Ministerstvo zdravotnictví vypracuje zprávu o jakosti

   pitné vody, v níž uvede nejméně informace o všech jednotlivých zdrojích

   pitné   vody  uvedených  v  odstavci  1.  Zprávu  uveřejní  do  jednoho

   kalendářního  roku  po  skončení  příslušného  tříletého období ve svém

   sídle na místě všeobecně přístupném a dále způsobem umožňujícím dálkový

   přístup.  Zprávu zašle Ministerstvo zdravotnictví do 2 měsíců od jejího

   uveřejnění Komisi Evropských společenství.

 

   § 4

 

   Povinnosti osob při kontrole pitné vody, podmínky dodávky pitné vody

 

   (1)  Osoby  uvedené  v  § 3 odst. 2 jsou povinny za podmínek upravených

   prováděcím   právním   předpisem   zajistit   u  držitele  osvědčení  o

   akreditaci^4a),  držitele  osvědčení  o správné činnosti laboratoře^4c)

   nebo u držitele autorizace (§ 83c)

 

   a)  kontrolu,  zda  voda má jakost pitné vody, a to nejméně v rozsahu a

   četnosti,  stanovené prováděcím právním předpisem, a za použití metody,

   která splňuje požadavky upravené prováděcím právním předpisem, a

 

   b)  pořízení  protokolu o této kontrole v elektronické podobě; protokol

   jsou povinny neprodleně předat v elektronické podobě příslušnému orgánu

   ochrany veřejného zdraví.

 

   (2)  Způsob stanovení míst odběru vzorků pitné vody určí na návrh osoby

   uvedené  v § 3 odst. 2 nebo z vlastního podnětu příslušný orgán ochrany

   veřejného zdraví. Protokol podle odstavce 1 písm. b) jsou osoby uvedené

   v  §  3  odst.  2 povinny uchovávat po dobu 5 let ode dne odběru vzorku

   pitné  vody.  Náležitosti  protokolu,  formu jeho elektronické podoby a

   datové rozhraní upraví prováděcí právní předpis.

 

   (3)  Osoby  uvedené v § 3 odst. 2 jsou povinny vypracovat provozní řád,

   ve  kterém  uvedou  místa odběru surové, popřípadě pitné vody, základní

   údaje  o  technologii  úpravy vody, používaných chemických přípravcích,

   podmínky údržby, plán kontrol provozu a technického stavu vodovodu nebo

   jiného  zařízení  pro  dodávku pitné vody, způsob stanovení míst odběru

   vzorků  pitné vody, rozsah a četnost kontrol a počet zásobovaných osob.

   Provozní  řád  a  jeho změny předloží před jejich přijetím ke schválení

   příslušnému  orgánu ochrany veřejného zdraví. Dále jsou osoby uvedené v

   §  3  odst. 2, s výjimkou osob zajišťujících náhradní zásobování pitnou

   vodou  a  osob  dodávajících pitnou vodu jako součást své podnikatelské

   činnosti  nebo  jiné  činnosti, právnické osoby ve vzdušných, vodních a

   pozemních    dopravních    prostředcích,    povinny    zajistit,    aby

   odběratelům^6a)  a  dalším  osobám, kterým dodávají pitnou vodu, byly k

   dispozici  aktuální  informace  o jakosti dodávané pitné vody a látkách

   použitých k úpravě vody.

 

   (4)  Příslušný  orgán  ochrany  veřejného  zdraví může rozsah a četnost

   kontroly pitné vody stanovené prováděcím právním předpisem

 

   a)  z  vlastního  podnětu  nebo  na  návrh  osoby uvedené v § 3 odst. 2

   rozšířit  o  ukazatele, jejichž hodnota se blíží nejvyšší mezní hodnotě

   nebo  mezní  hodnotě,  nebo  o  další  ukazatele,  jejichž  výskyt  lze

   předpokládat   z  důvodů  geologického  složení,  havárie  nebo  jiných

   mimořádných událostí, jakož i zvýšit četnost kontrol pitné vody,

 

   b)  na  návrh osoby uvedené v § 3 odst. 2 snížit v případě prokazatelně

   stálých  a  vyhovujících hodnot ukazatelů jakosti dodávané pitné vody a

   jejího zdroje,

 

   a  ukončit platnost těchto opatření. Náležitosti návrhů podle písmen a)

   a b) upraví prováděcí právní předpis. Při postupu podle písmene b) může

   orgán  ochrany veřejného zdraví pro vybrané ukazatele kráceného rozboru

   v  určité  zásobované  oblasti  četnost  kontroly  upravenou prováděcím

   právním předpisem snížit, pokud lze důvodně předpokládat, že nedojde ke

   zhoršení  jakosti  pitné  vody. Nejnižší povolená četnost kontroly však

   nesmí  být nižší než 50 % počtu vzorků stanovených v prováděcím právním

   předpisu.  U  mikrobiologických  ukazatelů a mikroskopického obrazu lze

   četnost  kontroly  snížit jen v případě, že je navrhovatelem prokázáno,

   že  vyhovují  všechny  jejich  ukazatele. Pro vybrané ukazatele úplného

   rozboru,  s  výjimkou  ukazatele  enterokoky  a  ukazatelů,  které jsou

   předmětem  kráceného  rozboru,  může  orgán  ochrany veřejného zdraví v

   určité zásobované oblasti četnost kontroly upravenou prováděcím právním

   předpisem   snížit,  jestliže  má  za  to,  že  se  předmětný  ukazatel

   nevyskytuje  v pitné vodě v hodnotách, které by mohly vést k nedodržení

   příslušného  hygienického  limitu,  a  lze  odůvodněně předpokládat, že

   nedojde  ke zhoršení jakosti pitné vody; orgán ochrany veřejného zdraví

   nesmí  v  tomto  případě  vydat  opatření  na dobu delší než 2 roky a u

   zdrojů uvedených v § 3 odst. 2 písm. a) na dobu delší než 3 roky.

 

   (5)  Nedodržení  nejvyšší  mezní  hodnoty nebo mezní hodnoty jakéhokoli

   ukazatele,  stanoveného  prováděcím  právním  předpisem nebo povoleného

   nebo  určeného podle tohoto zákona příslušným orgánem ochrany veřejného

   zdraví,  je  povinna  osoba uvedená v § 3 odst. 2 neprodleně prošetřit,

   zjistit  jeho  příčinu  a  přijmout  účinná nápravná opatření. O těchto

   skutečnostech  je povinna neprodleně informovat příslušný orgán ochrany

   veřejného  zdraví. Orgán ochrany veřejného zdraví postupuje při šetření

   příčiny  nedodržení  hodnot  ukazatelů jakosti pitné vody a určení nebo

   změně  nápravných  opatření  podle § 82 a 84. Je-li nedodržení nejvyšší

   mezní  hodnoty  nebo  mezní  hodnoty  ukazatelů  pitné  vody  způsobeno

   vnitřním  vodovodem^6a) nebo jeho údržbou, je osoba uvedená v § 3 odst.

   2  povinna  informovat  o  tom  odběratele,^6a) popřípadě další osoby v

   obdobném  postavení,  kterým  dodává  pitnou  vodu; v informaci uvede i

   možná  nápravná opatření, kterými by se omezilo nebo odstranilo riziko,

   že v dodávané vodě nebudou hygienické limity dodrženy. Jde-li v takovém

   případě  o stavbu, v níž se voda dodává veřejnosti, mají odběratelé^6a)

   a  další  osoby v obdobném postavení, kterým je dodávána pitná voda, po

   obdržení  informace  podle věty čtvrté povinnost neprodleně prošetřit a

   zjistit  příčinu  nedodržení  hodnot  ukazatelů  jakosti  pitné  vody a

   přijmout účinná nápravná opatření.

 

   (6)  Zjistí-li  osoba  uvedená  v § 3 odst. 2 výskyt dalších látek nebo

   součástí   pitné   vody   neupravených  prováděcím  právním  předpisem,

   neprodleně  oznámí tuto skutečnost příslušnému orgánu ochrany veřejného

   zdraví. Orgán ochrany veřejného zdraví na základě oznámení osoby nebo z

   vlastního  podnětu určí hygienický limit pro výskyt takových látek nebo

   součástí,  jsou-li  ve vodě obsaženy v koncentraci nebo množství, které

   neohrožuje  veřejné  zdraví.  Osoba  uvedená  v  § 3 odst. 2 je povinna

   kontrolovat   dodržení   hygienického   limitu   v  četnosti  stanovené

   prováděcím právním předpisem pro výskyt ostatních ukazatelů pitné vody,

   neurčí-li  příslušný orgán ochrany veřejného zdraví postupem podle věty

   druhé jinak.

 

   (7)  Na  řízení  o  vydání opatření, kterým se stanoví způsob stanovení

   míst  odběru  vzorků  pitné vody, opatření podle odstavce 4 a opatření,

   kterým  orgán  ochrany  veřejného  zdraví určuje hygienický limit podle

   odstavce  6,  se  nevztahuje  správní  řád.  Proti  opatření může osoba

   uvedená  v  §  3  odst.  2 podat do 3 dnů ode dne jeho doručení písemně

   námitky.   O  podaných  námitkách  rozhoduje  nadřízený  orgán  ochrany

   veřejného  zdraví.  Proti  rozhodnutí o námitkách nelze podat odvolání.

   Jsou-li  pro  to  důvody,  nadřízený  orgán  ochrany  veřejného  zdraví

   námitkám  vyhoví; jinak námitky zamítne a opatření potvrdí. Náležitosti

   návrhů  podle  odstavců  2  a 4 a náležitosti oznámení podle odstavce 6

   upraví prováděcí právní předpis.

 

   § 5

 

   Výrobky přicházející do přímého styku s pitnou, teplou a surovou vodou,

   chemické přípravky, úprava vody a vodárenské technologie

 

   (1)  Výrobce  nebo  dovozce  výrobku určeného k přímému styku s pitnou,

   teplou  nebo  surovou  vodou6a)  při  jejich  jímání,  odběru, dopravě,

   úpravě,  rozvodu,  shromažďování,  měření  dodávky  a dalších obdobných

   účelech  (dále  jen  "výrobek přicházející do přímého styku s vodou") a

   výrobce  nebo  dovozce  chemického  přípravku určeného k úpravě vody na

   vodu  pitnou  nebo  teplou  jsou povinni zajistit, aby jejich složení a

   značení  na  obale,  visačce,  v  průvodní  dokumentaci nebo v návodu k

   použití  odpovídalo hygienickým požadavkům upraveným prováděcím právním

   předpisem.  Výrobky,  které  nevyhovují  těmto  hygienickým požadavkům,

   nesmí   distributor^4a)  distribuovat.  Výrobce  nebo  dovozce  výrobku

   přicházejícího do přímého styku s vodou jsou dále povinni zajistit, aby

   úprava  povrchu  výrobku  vyhovovala  hygienickým  požadavkům upraveným

   prováděcím právním předpisem.

 

   (2)  Výrobce  nebo  dovozce  výrobku  přicházejícího do přímého styku s

   vodou  je  povinen  před  jeho  uvedením  na  trh  zajistit  u držitele

   osvědčení  o  akreditaci^4a)  nebo  u držitele autorizace (§ 83c) podle

   tohoto  zákona  a, jde-li o stavební výrobky u osoby autorizované podle

   zvláštního právního předpisu,^4a) způsobem upraveným prováděcím právním

   předpisem  ověření, že nedojde k nežádoucímu ovlivnění pitné nebo teplé

   vody;  o ověření je povinen mít záznam. Způsob hodnocení tohoto ověření

   a způsob a rozsah záznamu o ověření upravuje prováděcí právní předpis.

 

   (3)  Výrobce  a  dovozce  musí  výrobek přicházející do přímého styku s

   vodou  a  chemický  přípravek,  které  by  při nesprávném použití mohly

   způsobit  zdravotní  poškození  fyzických osob nebo znehodnotit pitnou,

   teplou  nebo  surovou  vodu  vždy vybavit návodem k použití, a je-li to

   potřebné,  i  návodem  k odstranění následků nesprávného použití. Návod

   musí   být   v   českém   jazyce,   popřípadě   v   jazyce  slovenském.

   Distributor^4a)  je  povinen  distribuovat takový výrobek nebo chemický

   přípravek  spotřebiteli nebo jinému uživateli vždy s návodem k použití,

   popřípadě s návodem k odstranění následků nesprávného použití.

 

   (4)  Jinak  se  při  hodnocení  bezpečnosti  výrobku  přicházejícího do

   přímého  styku  s  vodou,  který  je podle zvláštního právního předpisu

   stavebním    výrobkem,^8)    postupuje    podle   zvláštního   právního

   předpisu.^4a)

 

   (5)  Na  návrh  výrobce  nebo dovozce příslušný orgán ochrany veřejného

   zdraví rozhoduje o

 

   a) přípustnosti, obsahu, popřípadě migračním limitu látek, které nejsou

   upraveny  v  prováděcím  právním  předpisu  pro výrobky přicházející do

   přímého  styku s vodou; to neplatí, jde-li o výrobky uvedené v odstavci

   4,

 

   b)  přípustnosti  chemického  přípravku  určeného k úpravě vody na vodu

   pitnou nebo teplou, neupraveného v prováděcím právním předpisu.

 

   (6)  Příslušný  orgán  ochrany  veřejného  zdraví  vydá  povolení podle

   odstavce  5,  jestliže  navrhovatel  prokáže,  že nedojde k negativnímu

   ovlivnění  jakosti  pitné  nebo  teplé  vody. Náležitosti žádostí podle

   odstavce 5 upraví prováděcí právní předpis.

 

   (7)  Osoby  uvedené  v  §  3 odst. 2 mohou při vodárenské úpravě surové

   vody6a) používat jen vodárenské technologie upravené prováděcím právním

   předpisem  a  chemické  přípravky upravené prováděcím právním předpisem

   nebo povolené podle odstavce 5 písm. b).

 

   (8)  Na  návrh  osoby  uvedené  v  §  3 odst. 2 příslušný orgán ochrany

   veřejného   zdraví   rozhodne  o  přípustnosti  vodárenské  technologie

   neupravené  v  prováděcím  právním  předpisu.  Příslušný  orgán ochrany

   veřejného  zdraví  k  použití  vodárenské  technologie  povolení  vydá,

   jestliže navrhovatel prokáže, že vodárenská technologie vede k dodržení

   jakosti   pitné   vody   a  nedojde  k  jejímu  negativnímu  ovlivnění.

   Náležitosti návrhu upraví prováděcí právní předpis.

 

   (9)  Osoby  vyrábějící  teplou vodu (§ 3 odst. 3) mohou při úpravě této

   vody  používat  jen  chemické  přípravky  upravené  prováděcím  právním

   předpisem nebo povolené podle odstavce 5 písm. b).

 

   (10) K jímání, odběru, dopravě, úpravě, rozvodu, shromažďování a měření

   dodávky  surové,  pitné  a  teplé  vody a pro obdobné účely mohou osoby

   uvedené  v § 3 odst. 2 a 3 a odběratelé^6a) používat jen výrobky, které

   vyhovují hygienickým požadavkům podle odstavců 1 až 3, odstavce 5 písm.

   a) a odstavce 6.

 

   Přírodní a umělá koupaliště a sauny

 

   § 6

 

   nadpis vypuštěn

 

   (1) V tomto zákoně se rozumí

 

   a)  přírodním koupalištěm stavba povolená k účelu koupání nebo nádrž ke

   koupání,  v  nichž  je  voda  ke  koupání obměňována řízeným přítokem a

   odtokem   pitné   vody   nebo   trvalým  přítokem  a  odtokem  chemicky

   neupravované  podzemní  nebo  povrchové  vody^8a)  (dále  jen "nádrž ke

   koupání"),  nebo  stavba  povolená  k  účelu  koupání vybavená systémem

   přírodního způsobu čištění vody ke koupání, nebo povrchová voda^8a), ve

   které nabízí službu koupání provozovatel,

 

   b)  umělým  koupalištěm  plavecký  bazén,  koupelový  bazén,  bazén pro

   kojence a batolata, brouzdaliště, ochlazovací bazén sauny.

 

   (2)  Za  koupaliště  podle  odstavce 1 se nepovažují lázeňské a léčebné

   bazény a voda sloužící k léčebným účelům.

 

   § 6a

 

   (1)  Provozovatel  přírodního  nebo  umělého  koupaliště  nebo sauny je

   povinen  zajistit,  aby  koupající se osoby nebyly vystaveny zdravotním

   rizikům  plynoucím  ze  znečištění  vody  ke  koupání,  sprchování nebo

   ochlazování.  Provozovatelem se rozumí osoba, která poskytuje saunování

   nebo  koupání v přírodním nebo umělém koupališti. Ke splnění povinnosti

   podle věty první je provozovatel

 

   a) umělého koupaliště nebo sauny povinen zajistit, aby voda ke koupání,

   sprchování    nebo    ochlazování    vyhovovala   hygienickým   limitům

   mikrobiologických, fyzikálních a chemických ukazatelů jakosti,

 

   b)  přírodního  koupaliště  povinen  monitorovat jakost vody ke koupání

   nebo  sprchování  zajištěním  laboratorní kontroly ukazatelů znečištění

   podle odstavce 3 písm. a) a c), prováděním vizuální kontroly znečištění

   vody  ke  koupání  makroskopickými  řasami  nebo  odpady  a  hodnocením

   znečištění   vody  ke  koupání  z  hlediska  možného  ovlivnění  zdraví

   koupajících se osob; obdobnou povinnost má krajská hygienická stanice v

   případě povrchových vod ke koupání uvedených v seznamu podle § 6g odst.

   1  písm. a), nemá-li tuto povinnost provozovatel nebo osoba uvedená v §

   6d.

 

   (2)  Povinnost  podle odstavce 1 písm. a) nebo b) při zajištění vody ke

   sprchování  provozovatel  přírodního nebo umělého koupaliště nebo sauny

   nemá, je-li voda ke sprchování dodávána postupem podle § 3 odst. 3.

 

   (3) Znečištěním vody ke koupání nebo ochlazování se rozumí

 

   a)  překročení  hygienického limitu mikrobiologického ukazatele jakosti

   vody  ke  koupání  v  přírodním koupališti nebo překročení hygienického

   limitu fyzikálního ukazatele vody ke koupání v nádrži ke koupání nebo v

   nádrži ke koupání s přírodním způsobem čištění vody,

 

   b)  překročení  hygienického limitu mikrobiologického, fyzikálního nebo

   chemického  ukazatele  jakosti vody ke koupání v umělém koupališti nebo

   ochlazování v sauně,

 

   c)  překročení  limitní  hodnoty  ukazatele rozmnožení sinic ve vodě ke

   koupání v přírodním koupališti; rozmnožením sinic se rozumí nahromadění

   sinic ve formě květu, koberce nebo pěny, nebo

 

   d)  výskyt  odpadů  nebo makroskopických řas v rozsahu, který ovlivňuje

   jakost  vody ke koupání v přírodním koupališti a představuje riziko pro

   zdraví koupajících se osob.

 

   (4) Znečištění vody ke sprchování se posuzuje podle hygienických limitů

   ukazatelů  jakosti  vody  ke  koupání,  jde-li  o  přírodní  nebo umělé

   koupaliště,  nebo  podle  hygienických  ukazatelů  vody  k ochlazování,

   jde-li o saunu.

 

   (5)  Hygienické  limity  ukazatelů  jakosti  vody  ke  koupání v umělém

   koupališti  a  ochlazování  v  sauně se stanoví jako mezní hodnoty nebo

   nejvyšší  mezní  hodnoty.  Mezní  hodnotou je hodnota, jejíž překročení

   signalizuje nedodržení některého ukazatele nebo hygienického požadavku,

   které  mohou vést k ohrožení zdraví koupajících se osob. Nejvyšší mezní

   hodnotou   je   hodnota,  při  jejímž  překročení  je  ohroženo  zdraví

   koupajících se osob.

 

   (6)  Mezní  a  nejvyšší  mezní hodnoty mikrobiologických, fyzikálních a

   chemických  ukazatelů  jakosti  vody  ke  koupání v umělém koupališti a

   ochlazování  v sauně, hygienické limity mikrobiologických a fyzikálních

   ukazatelů  jakosti  vody  v  přírodním  koupališti, ukazatele a limitní

   hodnoty  rozmnožení  sinic,  pravidla sledování výskytu sinic, pravidla

   vizuální  kontroly znečištění vody a pravidla monitorování jakosti vody

   v  přírodním koupališti, dále pravidla pro její posuzování, hodnocení a

   klasifikaci  a  způsob,  termíny  a  rozsah  informování  veřejnosti  v

   přírodním koupališti upraví prováděcí právní předpis.

 

   § 6b

 

   (1)  Dojde-li  ke  znečištění  vody  ke  koupání  nebo  sprchování,  je

   provozovatel   přírodního   koupaliště   povinen   informovat   o  této

   skutečnosti  veřejnost, a to po celou dobu trvání znečištění. Informace

   musí  být  umístěna na všech pokladnách u vstupu na koupaliště, a pokud

   zde nejsou, v blízkosti koupaliště na viditelném místě, musí být snadno

   čitelná,  v  nesmazatelné  formě a nesmí obsahovat jiné údaje než údaje

   týkající se znečištění vody.

 

   (2)  Provozovatel  umělého  koupaliště  nebo sauny je povinen v případě

   překročení  mezní hodnoty ukazatele jakosti vody ke koupání, sprchování

   nebo  ochlazování provést kontrolu dodržení požadavků stanovených tímto

   zákonem   k  provozování  umělého  koupaliště  nebo  sauny.  V  případě

   překročení  nejvyšší  mezní  hodnoty ukazatele jakosti vody ke koupání,

   sprchování  nebo  ochlazování  je povinen provoz nebo oddělitelnou část

   provozu  umělého  koupaliště  nebo  sauny  do  doby  odstranění  závady

   zastavit.

 

   (3)  Provozovatel  umělého koupaliště nebo sauny je povinen o zastavení

   provozu  umělého koupaliště nebo sauny nebo jejich části po dobu trvání

   znečištění   vody   informovat  veřejnost;  pro  provedení  a  umístění

   informace se použije odstavec 1 věta druhá obdobně.

 

   § 6c

 

   (1)  Provozovatel přírodního nebo umělého koupaliště nebo sauny je dále

   povinen

 

   a)  zajistit  u držitele osvědčení o akreditaci vydaného podle zákona o

   technických  požadavcích  na  výrobky^8),  držitele osvědčení o správné

   činnosti  laboratoře  vydaného podle vodního zákona^8a) nebo u držitele

   autorizace  vydané  podle  tohoto  zákona  (§ 83c) odběr vzorků vody ke

   koupání,  sprchování  nebo  ochlazování,  včetně  dalších a dodatečných

   vzorků,  a  jejich  laboratorní  kontrolu  podle  prováděcího  právního

   předpisu,   nestanoví-li  tento  zákon  jinak;  pokud  jde  o  vodu  ke

   sprchování,  provozovatel  tuto  povinnost  nemá,  je-li  voda dodávána

   postupem podle § 3 odst. 3,

 

   b) zajistit u osoby uvedené v písmeni a) vystavení protokolu o výsledku

   laboratorní kontroly jakosti vody v elektronické podobě,

 

   c)  uchovávat  protokol o výsledku laboratorní kontroly jakosti vody po

   dobu 5 let ode dne jeho vyhotovení,

 

   d)  předat  v  elektronické  podobě  protokol  o  výsledku  laboratorní

   kontroly jakosti vody příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví,

 

   e)   splnit   hygienické  požadavky  pro  členění,  vybavení  a  provoz

   přírodního nebo umělého koupaliště nebo sauny,

 

   f) vypracovat provozní řád, ve kterém uvede obchodní firmu nebo název a

   sídlo,  jde-li  o  právnickou  osobu,  nebo  jméno  a  příjmení a místo

   podnikání,  jde-li  o  podnikající fyzickou osobu, identifikační číslo,

   bylo-li  přiděleno,  umístění  přírodního  nebo umělého koupaliště nebo

   sauny,  způsob  zajištění  vody  ke  sprchování,  způsob úpravy vody ke

   koupání,  sprchování  nebo ochlazování, pokud je voda upravována, popis

   míst  odběru  vzorků  vody,  způsob  manipulace  s  prádlem,  pokud  je

   spotřebiteli  půjčováno  v  rámci  služby, způsob očisty prostředí, a v

   případě  umělých koupališť a saun způsob kontroly dodržování základních

   zásad hygienického chování návštěvníků,

 

   g) předložit ke schválení návrh provozního řádu podle písmene f) a jeho

   změn příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví.

 

   (2)  Metody,  pravidla,  četnost, termíny a rozsah laboratorní kontroly

   vody ke koupání, sprchování nebo ochlazování, termíny předání protokolu

   o  výsledku  laboratorní  kontroly  jakosti  vody, náležitosti, formu a

   datové  rozhraní  elektronického  protokolu  podle odstavce 1 písm. b),

   hygienické  požadavky  na  členění,  vybavení  a provoz přírodního nebo

   umělého koupaliště nebo sauny upraví prováděcí právní předpis.

 

   § 6d

 

   Osoba,   která   podle   živnostenského  zákona^60)  ve  stavbách  nebo

   zařízeních,  jež  jsou  na  pozemcích  využívaných  ke  koupání  osob v

   souvislosti  s  povrchovými  vodami  nebo  vodními  plochami  vzniklými

   těžební činností,

 

   a)   provozuje  tělovýchovné  nebo  sportovní  zařízení  nebo  zařízení

   sloužící regeneraci nebo rekondici,

 

   b) poskytuje tělovýchovné nebo sportovní služby, nebo

 

   c)  provozuje  hostinskou  činnost,  v  jejímž  rámci  jsou poskytovány

   ubytovací  služby,  nebo  ubytovací  služby  v turistických ubytovnách,

   kempech, chatových osadách nebo obdobných ubytovacích zařízeních,

   a  v  nabídce  svých služeb spotřebiteli nebo v reklamě výslovně nabízí

   možnost  koupání  nebo  využívání těchto povrchových vod, má povinnosti

   uvedené v § 6a odst. 1 písm. b), § 6b odst. 1 a v § 6c odst. 1 písm. a)

   až d).

 

   § 6e

 

   Příslušný  orgán  ochrany  veřejného  zdraví povolí použití jiné metody

   laboratorní  kontroly vody, než stanoví prováděcí právní předpis, pokud

   navrhovatel  prokáže,  že  získané  výsledky  jsou rovnocenné výsledkům

   získaným  pomocí metod a pravidel jejich použití uvedených v prováděcím

   právním  předpisu.  Způsob  prokázání  rovnocennosti  metod  a pravidel

   stanoví prováděcí právní předpis.

 

   § 6f

 

   (1) Provozovatel umělého koupaliště nebo sauny je dále povinen

 

   a) při výběru zdroje vody posoudit jeho vydatnost, jakost, možnost jeho

   úpravy a provést laboratorní rozbory vody ve zdroji,

 

   b)   vodu   ke   koupání,  sprchování  nebo  ochlazování  dezinfikovat,

   upravovat,  obměňovat  a dodržovat hygienické požadavky na recirkulační

   systém, jeho vybavení a intenzitu recirkulace,

 

   c)  kontrolovat  chod  úpravny  vody  včetně  dezinfekčního  zařízení a

   provádět orientační kontrolu jakosti vody ke koupání,

 

   d)  dodržovat  hygienické  požadavky  na  vlastnosti materiálů vybavení

   umělého  koupaliště nebo sauny, vlastnosti pomůcek, které přicházejí do

   styku  s  vodou ke koupání, jejich údržbu a ukládání, a jde-li o provoz

   bazénu  pro  kojence  a  batolata,  i  hygienické požadavky na oblečení

   kojenců a batolat při koupání,

 

   e)  monitorovat  jakost  vody ke koupání v ukazatelích stanovovaných na

   místě   a   charakterizujících  provozní  zatížení  bazénu  a  účinnost

   dezinfekce,  a  dále provádět kontrolu teploty vody v bazénu a na jejím

   základě dodržovat požadavky, které s teplotou vody souvisejí,

 

   f)  vyznačit údaje o naměřené teplotě vody ke koupání a teplotě vzduchu

   umělého  koupaliště  a  zveřejnit  je na viditelném místě v prostoru ke

   koupání,

 

   g)  dodržovat  hygienické požadavky na mikroklimatické podmínky umělého

   koupaliště nebo sauny a způsob jejich měření,

 

   h)  vést  provozní  deník  a  evidenci  o  výsledcích  kontrol a měření

   provedených podle písmen c), e) a g) a uchovávat je po dobu 1 roku.

 

   (2)   Zjistí-li  provozovatel  ve  vodě  ke  koupání,  sprchování  nebo

   ochlazování výskyt látky neuvedené v prováděcím právním předpise, která

   může  ovlivnit  veřejné  zdraví,  je  povinen neprodleně podat žádost o

   povolení  a  stanovení  podmínek  jejího  výskytu,  nebo provoz umělého

   koupaliště nebo sauny nebo jejich části zastavit. V žádosti uvede látku

   a  její  množství  nebo koncentraci ve vodě, návrh hygienického limitu,

   hodnocení  zdravotních  rizik  výskytu  této  látky  a  jejího limitu a

   způsob,  rozsah  a  četnost  kontroly  dodržení navrženého hygienického

   limitu.   Příslušný   orgán   ochrany  veřejného  zdraví  výskyt  látky

   rozhodnutím povolí, pokud navržená koncentrace nebo množství neohrožuje

   veřejné   zdraví.   Nebude-li  žadateli  povolení  vydáno,  je  povinen

   provozování umělého koupaliště nebo sauny zastavit. Zjistí-li příslušný

   orgán  ochrany veřejného zdraví na základě nových poznatků a informací,

   že  látka  nebo  její  koncentrace ovlivňuje veřejné zdraví, povolení z

   moci úřední změní nebo odejme.

 

   (3)  Hygienické  požadavky  na  vydatnost, jakost, úpravu a laboratorní

   rozbor  zdroje  vody  pro umělé koupaliště a sauny, dezinfekci, úpravu,

   obměnu  a teploty vody ke koupání, hygienické požadavky na recirkulační

   systém,  jeho  vybavení  a  intenzitu recirkulace, vlastnosti pomůcek a

   materiálů   vybavení  umělého  koupaliště  a  sauny,  jejich  údržbu  a

   ukládání,  oblečení  kojenců  a  batolat  při  koupání, mikroklimatické

   podmínky  umělého  koupaliště  a  sauny  a  způsob jejich měření upraví

   prováděcí  právní  předpis.  Způsob  a  rozsah kontroly jakosti vody ke

   koupání,  náležitosti  provozního  deníku  a  způsob  a rozsah evidence

   výsledků  kontrol  a  měření v provozním deníku upraví prováděcí právní

   předpis.

 

   § 6g

 

   (1)  Ministerstvo  zdravotnictví  každoročně  do  31. března sestaví ve

   spolupráci   s   Ministerstvem   životního  prostředí  a  Ministerstvem

   zemědělství seznam, ve kterém uvede

 

   a) přírodní koupaliště provozovaná na povrchových vodách využívaných ke

   koupání  podle  §  6a a další povrchové vody, kde lze očekávat, že se v

   nich  bude  koupat  velký  počet  osob  a nebyl pro ně vydán příslušným

   orgánem  ochrany  veřejného  zdraví  trvalý  zákaz  koupání nebo trvalé

   varování  před  koupáním  (dále jen "další povrchové vody ke koupání"),

   vyjma  nádrží  ke  koupání  a  nádrží  ke  koupání s přírodním způsobem

   čištění  vody;  přírodní  koupaliště  provozovaná na povrchových vodách

   podle § 6a se do této části seznamu zařadí jen v případě, že lze u nich

   očekávat,  že  se  v  nich  bude koupat velký počet osob a nebyl pro ně

   vydán  příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví trvalý zákaz koupání

   nebo  trvalé  varování  před  koupáním;  velký počet osob se posuzuje s

   ohledem  na  hustotu osídlení, infrastrukturu, lokální význam koupacího

   místa a opatření přijatá na podporu koupání,

 

   b)  ostatní  přírodní koupaliště místního významu, využívaná ke koupání

   podle  §  6a,  vyjma  nádrží ke koupání a nádrží ke koupání s přírodním

   způsobem čištění vody,

 

   c) koupací sezónu.

 

   (2)   Koupací  sezónou  jednotlivých  přírodních  koupališť  se  rozumí

   zpravidla  období od 30. května do 1. září nebo období, během něhož lze

   očekávat velký počet koupajících se osob.

 

   (3)  Seznam  podle  odstavce 1 zpřístupní Ministerstvo zdravotnictví na

   dobu  10  kalendářních  dnů  na  své  úřední  desce  a úředních deskách

   krajských  hygienických stanic a jejich územních pracovišť veřejnosti k

   připomínkám;  za  den, od kterého počíná plynout tato doba, se považuje

   den,  ve  kterém  byl  seznam  vyvěšen  nejpozději.  Seznam upravený na

   základě   vyhodnocení   uplatněných  připomínek  uveřejní  Ministerstvo

   zdravotnictví  na  úřední  desce  ve  svém sídle, na úředních deskách v

   sídle  krajských  hygienických  stanic  a  na  Portálu  veřejné správy.

   Ministerstvo  životního  prostředí předloží seznam vod ke koupání podle

   odstavce  1  písm. a) každoročně před zahájením koupací sezóny Evropské

   komisi   s  uvedením  důvodů  jeho  změn,  pokud  k  nim  došlo  oproti

   předchozímu roku.

 

   (4)  Ministerstvo  životního  prostředí  ve  spolupráci s Ministerstvem

   zdravotnictví   dále   předloží   Evropské   komisi   do  31.  prosince

   kalendářního  roku  za  uplynulou  koupací  sezónu  zprávu o výsledcích

   monitorování  a  posouzení  jakosti povrchových vod uvedených v seznamu

   podle   odstavce   1   písm.   a)   spolu  s  informací  o  pozastavení

   monitorovacího  kalendáře  a  jeho  důvodech  a  s  popisem  významných

   opatření,  která  byla podle tohoto zákona a vodního zákona^8a) přijata

   příslušnými správními úřady k řízení jakosti vody ke koupání.

 

   (5)  Ministerstvo  zdravotnictví  dále  informuje  Evropskou  komisi  o

   povolení  podle  §  6e  k  provedení  mikrobiologického  rozboru vod ke

   koupání  uvedených v seznamu podle odstavce 1 písm. a) včetně hodnocení

   rovnocennosti   metodám   a  pravidlům  stanoveným  prováděcím  právním

   předpisem.

 

   DÍL 2

 

   Podmínky  pro  výchovu,  vzdělávání  a  zotavení  dětí  a  mladistvých,

   podmínky  vnitřního prostředí stavby a hygienické požadavky na venkovní

   hrací plochy pro hry dětí

 

   § 7

 

   Hygienické   požadavky  na  prostory  a  provoz  škol,  předškolních  a

   školských  zařízení, zařízení sociálně výchovné činnosti a zařízení pro

   děti vyžadující okamžitou pomoc

 

   (1)  Školy  a školská zařízení^9) zapsaná do školského rejstříku^10), s

   výjimkou   zařízení  pro  další  vzdělávání  pedagogických  pracovníků,

   školských  poradenských zařízení a zařízení školního stravování, a dále

   zařízení  sociálně  výchovné  činnosti  a  zařízení pro děti vyžadující

   okamžitou  pomoc^10a)  (dále  jen  "zařízení pro výchovu a vzdělávání")

   jsou  povinny  zajistit, aby byly splněny hygienické požadavky upravené

   prováděcím  právním předpisem na prostorové podmínky, vybavení, provoz,

   osvětlení,  vytápění, mikroklimatické podmínky, zásobování vodou, úklid

   a  nakládání  s  prádlem.  Povinnost  uvedenou ve větě první má i osoba

   provozující  živnost  péče o dítě do 3 let věku v denním režimu a osoba

   provozující  živnost  výchova  a  mimoškolní  vzdělávání, je-li živnost

   provozována v provozovně.

 

   (2)  Režim  dne  zohledňující  věkové  a  fyzické  zvláštnosti  dětí  a

   mladistvých,  podmínky  jejich  pohybové  výchovy a otužování, podmínky

   odborného  výcviku  a  učební  praxe,  režim  stravování včetně pitného

   režimu upraví zařízení pro výchovu a vzdělávání v provozním řádu.

 

   (3) K předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění je zařízení pro

   výchovu a vzdělávání povinno zajistit oddělení dítěte nebo mladistvého,

   kteří   vykazují  známky  akutního  onemocnění,  od  ostatních  dětí  a

   mladistvých a zajistit pro ně dohled zletilé fyzické osoby.

 

   § 8

 

   Zotavovací akce

 

   (1)  Zotavovací akcí je organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15

   let  na  dobu  delší  než  5  dnů, jehož účelem je posílit zdraví dětí,

   zvýšit jejich tělesnou zdatnost, popřípadě i získat specifické znalosti

   nebo dovednosti.

 

   (2)  Osoba, která přijala děti na zotavovací akci (dále jen "pořádající

   osoba"),   je  povinna  zajistit  její  umístění,  zásobování  vodou  a

   odstraňování  odpadků  a  splaškových  vod  v  souladu  s  hygienickými

   požadavky  upravenými prováděcím právním předpisem. Pořádající osoba je

   dále  povinna  dodržet  hygienické  požadavky  na  prostorové a funkční

   členění  staveb  a  zařízení,  jejich  vybavení a osvětlení, ubytování,

   úklid,  stravování  a režim dne, které upraví prováděcí právní předpis.

   Prováděcí  právní  předpis  stanoví,  které  potraviny nesmí pořádající

   osoba na zotavovací akci podávat ani používat k přípravě pokrmů, ledaže

   budou splněny podmínky upravené tímto prováděcím právním předpisem.

 

   (3)  Pořádající  osoba je povinna jeden měsíc před zahájením zotavovací

   akce ohlásit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví

 

   a) termín a místo jejího konání,

 

   b) počet dětí zúčastněných na zotavovací akci,

 

   c) způsob jejího zabezpečení pitnou vodou a

 

   d) způsob zajištění stravování účastníků zotavovací akce.

 

   (4)  Jako součást ohlášení podle odstavce 3 předloží pořádající osoba v

   případě,  že  pitná voda není zabezpečena osobami uvedenými v § 3 odst.

   2,  protokol  o  kráceném  rozboru jakosti pitné vody. Rozsah kráceného

   rozboru  jakosti  pitné vody stanoví prováděcí právní předpis. Protokol

   nesmí být starší než 3 měsíce.

 

   § 9

 

   Podmínky účasti dětí ve škole v přírodě a na zotavovací akci

 

   (1)  Mateřská škola a základní škola může na školu v přírodě vyslat jen

   dítě, které

 

   a)  je  zdravotně  způsobilé  k  účasti na ní a podrobilo se stanoveným

   pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že

   se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci,

 

   b) nejeví známky akutního onemocnění (například horečky nebo průjmu), a

 

   c)  ve  14 kalendářních dnech před odjezdem do školy v přírodě nepřišlo

   do   styku  s  fyzickou  osobou  nemocnou  infekčním  onemocněním  nebo

   podezřelou z nákazy ani mu není nařízeno karanténní opatření.

 

   (2)  Pořádající  osoba může na zotavovací akci přijmout jen dítě, které

   splňuje požadavky stanovené v odstavci 1.

 

   (3)  Zdravotní  způsobilost  dítěte  pro  účast na škole v přírodě nebo

   zotavovací  akci  posuzuje  a  posudek vydává registrující poskytovatel

   zdravotních  služeb  v oboru praktické lékařství pro děti a dorost^11).

   Tento poskytovatel zdravotních služeb v posudku dále uvede, zda se dítě

   podrobilo  stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti

   nákaze   imunní  nebo  že  se  nemůže  očkování  podrobit  pro  trvalou

   kontraindikaci. Vzor posudku upraví prováděcí právní předpis. Posudek o

   zdravotní  způsobilosti dítěte má platnost po dobu jednoho roku od data

   vystavení,   pokud   během   této   doby  nedošlo  ke  změně  zdravotní

   způsobilosti  dítěte.  Skutečnosti  uvedené  v odstavci 1 písm. b) a c)

   potvrzuje  v  písemném  prohlášení  zákonný  zástupce  dítěte;^12) toto

   potvrzení   nesmí  být  starší  než  jeden  den.  Posudek  o  zdravotní

   způsobilosti   dítěte  a  písemné  prohlášení  předá  zákonný  zástupce

   pořádající  osobě,  vysílající  základní  škole nebo mateřské škole pro

   účely podle § 11 odst. 1 písm. b) a f).

 

   (4)  Mateřská a základní škola, které vysílají děti na školu v přírodě,

   jsou  povinny ohlásit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví jeden

   měsíc  před  jejím  zahájením  údaje  v  rozsahu  podle  §  8 odst. 3 a

   poskytnout mu doklad podle § 8 odst. 4.

 

   § 10

 

   Podmínky účasti fyzických osob činných při škole v přírodě a zotavovací

   akci

 

   (1)  Fyzické  osoby činné při škole v přírodě nebo zotavovací akci jako

   dozor nebo zdravotník musejí být k této činnosti zdravotně způsobilé.

 

   (2)  Zdravotní  způsobilost  posuzuje  a  posudek  vydává  registrující

   poskytovatel   zdravotních   služeb   v   oboru   všeobecné   praktické

   lékařství^11)  Tento  posudek  má platnost jeden rok od data vystavení,

   pokud  během  této doby nedošlo ke změně zdravotní způsobilosti fyzické

   osoby. Posudek o zdravotní způsobilosti předají fyzické osoby činné při

   škole  v  přírodě  nebo zotavovací akci, s výjimkou pedagogických^13) a

   zdravotnických  pracovníků,^14)  vysílající  mateřské  škole,  základní

   škole nebo pořádající osobě pro účely podle § 11 odst. 1 písm. b) a f).

 

   (3)   Fyzické  osoby  činné  při  stravování  musí  splňovat  požadavky

   stanovené  pro výkon činností epidemiologicky závažných (v § 19 odst. 2

   a  odst.  3  větě  první).  Při  prověřování znalostí nutných k ochraně

   veřejného  zdraví  postupuje  příslušný  orgán ochrany veřejného zdraví

   podle § 19 odst. 3.

 

   § 11

 

   Povinnost  základní  a  mateřské  školy, které vysílají děti na školu v

   přírodě, a pořádající osoby

 

   1)  Základní  nebo  mateřská  škola,  které  vysílají  děti  na školu v

   přírodě, a pořádající osoba jsou povinny zajistit

 

   a)  základní  péči  o  zdraví všech účastníků po dobu konání zotavovací

   akce  nebo  školy v přírodě, kontrolu dodržování hygienických požadavků

   stanovených  tímto  zákonem  a  prováděcím právním předpisem a kontrolu

   dodržování  zásad  osobní  hygieny  fyzickými  osobami uvedenými v § 10

   odst. 3 způsobilou fyzickou osobou (zdravotníkem); za způsobilou se pro

   účely  tohoto  zákona  považuje  fyzická  osoba, která má alespoň úplné

   střední odborné vzdělání v oborech všeobecná sestra, dětská sestra nebo

   porodní  asistentka, fyzická osoba, která absolvovala kurs první pomoci

   se  zaměřením  na  zdravotnickou  činnost  při  škole  v  přírodě  nebo

   zotavovací akci, a student lékařství po ukončení třetího ročníku; náplň

   kursu první pomoci upraví prováděcí právní předpis,

 

   b) účast pouze fyzických osob, které splňují podmínky stanovené v § 10;

   účast  zdravotníka  při  kontrole  zdravotních  průkazů  fyzických osob

   uvedených  v  § 10 odst. 3, při převzetí posudků a prohlášení podle § 9

   odst.  3  a  §  10  odst.  2,  při sestavování jídelníčku a režimu dne;

   dosažitelnost   zdravotníka   24  hodin  denně  po  celou  dobu  konání

   zotavovací  akce  nebo  školy  v  přírodě;  pořízení výpisu z posudků o

   zdravotní  způsobilosti  (§  9 odst. 3 a § 10 odst. 2) zdravotníkem; ve

   výpisu  zdravotník uvede závěr posudku a který poskytovatel zdravotních

   služeb posudek vydal,

 

   c) vrácení posudků o zdravotní způsobilosti po ukončení školy v přírodě

   nebo  zotavovací  akce zákonným zástupcům dětí a fyzickým osobám činným

   při škole v přírodě nebo zotavovací akci,

 

   d)  vybavení  lékárničky pro školu v přírodě nebo zotavovací akci podle

   druhu  akce; nejmenší obsah lékárničky pro školy v přírodě a zotavovací

   akce upraví prováděcí právní předpis,

 

   e)  péči  praktického  lékaře dostupného z místa konání školy v přírodě

   nebo zotavovací akce, s výjimkou putovní zotavovací akce,

 

   f) vedení zdravotnického deníku a seznamu účastníků, prohlášení podle §

   9  odst.  3 věty páté, výpisů z posudků o zdravotní způsobilosti dětí a

   fyzických  osob  činných  při  škole  v  přírodě nebo zotavovací akci a

   následné uchovávání těchto dokumentů po dobu 6 měsíců od skončení školy

   v přírodě nebo zotavovací akce,

 

   g)  informovanost  osoby, která má dítě v péči, o zdravotních potížích,

   které  dítě v průběhu školy v přírodě nebo zotavovací akce prodělalo, a

   o případném kontaktu s infekcí.

 

   (2)   Pořádající  osoba  je  dále  povinna  zajistit  instruktáž  všech

   fyzických  osob  činných  na zotavovací akci, s výjimkou zdravotníka, o

   hygienických  požadavcích  na tyto akce a o předcházení vzniku a šíření

   infekčních  onemocnění  a  jiných poškození zdraví včetně základů první

   pomoci, pokud se takové instruktáže dosud nezúčastnily.

 

   § 11a

 

   Za   zotavovací  akci  se  považuje  i  výchovně  rekreační  tábor  pro

   děti,^10a)  a  to  i v případě, že se ho účastní mladiství. Na pořádání

   výchovně  rekreačních táborů se vztahují podmínky upravené pro pořádání

   zotavovacích  akcí  v  §  8  až  11.  Povinnosti pořádající osoby splní

   pověřená osoba, která tábor zřídila,^10a) a není-li taková osoba, splní

   tyto povinnosti ten, kdo výchovně rekreační tábor pro děti zřídil.

 

   § 12

 

   Jiné podobné akce pro děti

 

   Při  organizovaném  pobytu dětí v počtu menším nebo po dobu kratší, než

   stanoví  §  8  odst.  1,  s  výjimkou akcí pořádaných pro děti v poměru

   rodinném a obdobném, musí osoba, která akci pořádá, zajistit hygienicky

   nezávadný  stav  zařízení,  zásobování  akce  pitnou  vodou  v  rozsahu

   stanoveném  prováděcím  právním  předpisem  pro zotavovací akce a účast

   pouze fyzických osob, které splňují podmínky stanovené v § 10 odst. 1 a

   3.

 

   § 13

 

   Vnitřní  prostředí  staveb  a  hygienické  požadavky  na venkovní hrací

   plochy

 

   (1)  Uživatelé staveb zařízení pro výchovu a vzdělávání, vysokých škol,

   škol  v  přírodě,  staveb  pro  zotavovací  akce, staveb zdravotnických

   zařízení, ústavů sociální péče, ubytovacích zařízení, staveb pro obchod

   a  pro  shromažďování  většího  počtu  osob  jsou povinni zajistit, aby

   vnitřní prostředí pobytových místností^15) v těchto stavbách odpovídalo

   hygienickým  limitům  chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů,

   upravených  prováděcími  právními  předpisy. Tím není dotčena povinnost

   vlastníka  stavby  podle zvláštních právních předpisů udržovat stavbu v

   dobrém stavebním stavu.^16)

 

   (2)  Provozovatel  venkovní hrací plochy určené pro hry dětí je povinen

   zajistit,   aby  písek  užívaný  ke  hrám  dětí  v  pískovištích  nebyl

   mikrobiálně,  chemicky  a  parazitárně  znečištěn nad hygienické limity

   upravené  prováděcím  právním  předpisem. Podmínky provozu takové hrací

   plochy  s  pískovištěm,  režim  údržby  a  způsob zajištění stanovených

   hygienických limitů upraví provozovatel v provozním řádu.

 

   § 14

 

   Výjimky  z  hygienických  požadavků  stanovených v § 7 odst. 1 je možné

   povolit,  jen  pokud  tím  nebude  ohrožena ochrana veřejného zdraví. O

   povolení  výjimky  rozhoduje  na  žádost  osoby příslušný orgán ochrany

   veřejného zdraví.

 

   DÍL 3

 

   Hygienické   požadavky  na  provoz  zdravotnických  zařízení  a  ústavů

   sociální péče

 

   § 15

 

   (1)  Poskytovatel  zdravotních  služeb  nebo  osoba  provozující  ústav

   sociální  péče^17)  nebo  ústav  sociální  péče  státu (dále jen "osoba

   poskytující  péči")  jsou  povinny  činit  hygienická a protiepidemická

   opatření  k  předcházení vzniku a šíření nemocničních nákaz. Nemocniční

   nákazou  je  nákaza  vnitřního (endogenního) nebo vnějšího (exogenního)

   původu,  která  vznikla  v  příčinné  souvislosti s pobytem nebo výkony

   prováděnými  ve  zdravotnickém  zařízení  nebo  ústavu  sociální péče v

   příslušné inkubační době.

 

   (2)  Osoba poskytující péči je povinna stanovit opatření podle odstavce

   1  v provozním řádu. Poskytovatelé zdravotních služeb, jejichž součástí

   je  dětský  domov  pro  děti  do 3 let věku jsou povinni jsou povinny v

   provozním  řádu  dále  upravit  režim dne zohledňující věkové a fyzické

   zvláštnosti  dětí  a  režim  stravování.  Návrh provozního řádu a změnu

   provozního řádu schvaluje rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného

   zdraví.  U  poskytovatelů  zdravotních  služeb  příslušný orgán ochrany

   veřejného  zdraví  v  rozhodnutí uvede, pro jakou formu, popřípadě druh

   zdravotní péče, obor zdravotní péče a místo poskytování je provozní řád

   vydáván

 

   § 16

 

   (1)  Osoba  poskytující  péči je při výskytu nemocniční nákazy nebo při

   podezření  na  její  výskyt  povinna neprodleně provést protiepidemická

   opatření  k  odhalení  zdroje  nákazy,  způsobu jejího šíření, zamezení

   jejího  dalšího  šíření  a  léčbě  nakažených  a  z  nákazy podezřelých

   fyzických osob.

 

   (2) Osoba poskytující péči je dále povinna

 

   a)  evidovat  každou nemocniční nákazu a na vyžádání poskytovat údaje o

   ní příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví,

 

   b)  neprodleně  hlásit  příslušnému  orgánu  ochrany  veřejného  zdraví

   hromadný  výskyt  nemocniční  nákazy,  nemocniční nákazu, která vedla k

   těžkému  poškození zdraví nebo k úmrtí; způsob hlášení upraví prováděcí

   právní předpis.

 

   § 17

 

   (1)  Osoba poskytující péči je povinna dodržet hygienické požadavky pro

   příjem  fyzických  osob  do  péče poskytovatele zdravotních služeb nebo

   ústavu  sociální  péče  a  jejich ošetřování, zásobování vodou, úklid a

   výkon  a  kontrolu  dezinfekce, sterilizace a vyššího stupně dezinfekce

   upravené prováděcím právním předpisem.

 

   (2)  Dezinfekcí  je  soubor  opatření  ke  zneškodňování mikroorganismů

   pomocí  fyzikálních,  chemických nebo kombinovaných postupů, které mají

   přerušit cestu nákazy od zdroje ke vnímavé fyzické osobě.

 

   (3)  Vyšším  stupněm  dezinfekce  jsou postupy, které zaručují usmrcení

   bakterií,  virů,  mikroskopických  hub  a některých bakteriálních spór,

   nezaručují  však  usmrcení  ostatních  mikroorganismů (například vysoce

   rezistentních  spór)  a  vývojových stadií zdravotně významných červů a

   jejich vajíček.

 

   (4) Sterilizací je proces, který vede k usmrcování všech mikroorganismů

   schopných  rozmnožování  včetně  spór,  k  nezvratné  inaktivaci virů a

   usmrcení zdravotně významných červů a jejich vajíček.

 

   (5)  O provedené sterilizaci a jejím výsledku je osoba poskytující péči

   povinna vést evidenci v rozsahu upraveném prováděcím právním předpisem.

   Jiný  způsob  sterilizace  může  osoba  poskytující  péči použít jen na

   základě povolení příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví. V žádosti

   o  povolení  uvede  osoba  poskytující péči způsob sterilizace a průkaz

   jeho účinnosti.

 

   § 18

 

   (1)  Osoba  poskytující  péči a osoba provozující prádelnu jsou povinny

   zdravotnické   prádlo^17a)   ze  zdravotnického  zařízení  nebo  ústavu

   sociální  péče  ukládat  podle  povahy  znečištění, převážet, prát ho a

   zacházet  s  ním způsobem upraveným prováděcím právním předpisem. Osoba

   provozující  prádelnu,  ve  které  se  pere zdravotnické prádlo^17a) ze

   zdravotnického  zařízení  nebo  ústavu  sociální  péče, je povinna tuto

   prádelnu vybavit způsobem upraveným prováděcím právním předpisem.

 

   (2)  Osoba  poskytující  péči  je povinna ve zdravotnickém zařízení a v

   ústavu  sociální  péče používat vodu, která má jakost vody pitné, pokud

   druh  poskytované  péče  nevyžaduje  nebo  neumožňuje  užití  vody jiné

   jakosti.  K  užití  vody jiné jakosti, nejde-li o teplou vodu podle § 3

   odst. 3, je třeba povolení příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.

   V  návrhu  osoba  poskytující  péči  uvede mikrobiologické, biologické,

   fyzikální,  organoleptické  a chemické ukazatele vody, jejich hodnoty a

   způsob  zabezpečení  dodržování  hodnot  těchto  ukazatelů s ohledem na

   způsob užití vody.

 

   (3)  Pro  provoz  bazénu  nebo  sauny  jako součásti služby poskytované

   osobou  poskytující  péči  se použijí § 6a, § 6b odst. 2 a § 6c odst. 1

   písm. a) až d), pokud upravují hygienické požadavky na umělá koupaliště

   nebo  sauny,  obdobně.  To  neplatí,  pokud osoba uvedená ve větě první

   přivádí do bazénu vodu z přírodního léčivého zdroje. Při použití vody z

   přírodního  léčivého  zdroje  musí osoba uvedená ve větě první zajistit

   dodržení   hygienických   limitů   mikrobiologických,   fyzikálních   a

   chemických  ukazatelů  jakosti  stanovené prováděcím právním předpisem;

   pro  kontrolu  jakosti této vody se použijí § 6c odst. 1 písm. a) až d)

   obdobně.

 

   DÍL 4

 

   Hygienické  požadavky  na  výkon  činností  epidemiologicky závažných a

   ubytovací služby

 

   § 19

 

   Předpoklady pro výkon činností epidemiologicky závažných

 

   (1)   Za  činnosti  epidemiologicky  závažné  se  považují  provozování

   stravovacích  služeb  (§  23), výroba potravin,^18) uvádění potravin do

   oběhu,^18)  výroba  kosmetických  prostředků, provozování úpraven vod a

   vodovodů^6a),  provozování  holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry,

   kosmetických,   masérských,  regeneračních  nebo  rekondičních  služeb,

   provozování   živnosti,   při  níž  je  porušována  integrita  kůže,  a

   provozování  živnosti,  ve  které  se používají k péči o tělo speciální

   přístroje (například solária, myostimulátory).

 

   (2)   Fyzické   osoby   přicházející   při   pracovních  činnostech  ve

   stravovacích  službách  (§  23)  při  výrobě  potravin nebo při uvádění

   potravin   do   oběhu^18)  do  přímého  styku  s  potravinami,  pokrmy,

   zařízením,  náčiním  nebo  plochami,  které jsou ve styku s potravinami

   nebo  pokrmy,  fyzické  osoby  přicházející při pracovních činnostech v

   úpravnách vod a při provozování vodovodů^6a) do přímého styku s vodou a

   fyzické  osoby  přicházející  při  pracovních  činnostech  v  ostatních

   činnostech podle odstavce 1 do přímého styku s kosmetickými prostředky,

   jejich  ingrediencemi  (§ 28 odst. 1) nebo tělem spotřebitele (dále jen

   "fyzické osoby vykonávající činnosti epidemiologicky závažné") musí mít

   zdravotní průkaz a znalosti nutné k ochraně veřejného zdraví. Zdravotní

   průkaz  před  zahájením  činnosti  podle věty první vydává registrující

   poskytovatel  zdravotních  služeb v oboru všeobecné praktické lékařství

   nebo  v  oboru  praktický lékař pro děti a dorost^11) nebo poskytovatel

   pracovnělékařských  služeb^61).  Vydání zdravotního průkazu nenahrazuje

   vstupní lékařskou preventivní prohlídku.

 

   (3) Rozsah znalostí nutných k ochraně veřejného zdraví podle odstavce 2

   upraví  prováděcí  právní  předpis.  Tyto  znalosti  je u fyzické osoby

   vykonávající  činnosti  epidemiologicky  závažné  oprávněn  při  výkonu

   státního  zdravotního dozoru prověřit příslušný orgán ochrany veřejného

   zdraví.  Pokud podle rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví fyzická

   osoba znalosti nemá, nemůže vykonávat činnosti epidemiologicky závažné,

   a  to do doby úspěšného složení zkoušky před komisí zřízenou příslušným

   orgánem  ochrany  veřejného  zdraví.  Příslušný orgán ochrany veřejného

   zdraví  je povinen umožnit fyzické osobě vykonání zkoušky nejdéle do 15

   kalendářních   dnů  ode  dne,  kdy  mu  byla  žádost  fyzické  osoby  o

   přezkoušení  doručena.  Složení  komise  a  podmínky  provedení zkoušky

   upraví prováděcí právní předpis.

 

   § 20

 

   Povinnosti fyzické osoby vykonávající činnosti epidemiologicky závažné

 

   Fyzická osoba vykonávající činnosti epidemiologicky závažné je povinna

 

   a) podrobit se v případech upravených prováděcím právním předpisem nebo

   rozhodnutím  příslušného  orgánu  ochrany  veřejného  zdraví  lékařským

   prohlídkám  a vyšetřením, která provede praktický lékař, který fyzickou

   osobu registruje,^11)

 

   b)  informovat  ošetřujícího  lékaře^11)  o druhu a povaze své pracovní

   činnosti,

 

   c) mít u sebe zdravotní průkaz a na vyzvání ho předložit orgánu ochrany

   veřejného zdraví,

 

   d)  uplatňovat při pracovní činnosti znalosti nutné k ochraně veřejného

   zdraví a dodržovat zásady osobní a provozní hygieny v rozsahu upraveném

   v prováděcím právním předpise.

 

   § 21

 

   Podmínky provozování činností epidemiologicky závažných

 

   (1) Osoba provozující činnosti epidemiologicky závažné je povinna

 

   a)  dodržovat  zásady  provozní  hygieny  upravené  prováděcím  právním

   předpisem,^19a)  jakož  i  zásady  osobní  hygieny  upravené prováděcím

   právním předpisem,^19a) pokud se sama účastní výkonu činností uvedených

   v § 19 odst. 2 větě první,

 

   b)  kontrolovat  uplatňování znalostí a zásad osobní a provozní hygieny

   podle   §   20   písm.  d)  zaměstnanci  a  spolupracujícími  rodinnými

   příslušníky a

 

   c)  zajistit,  aby výkonem činností epidemiologicky závažných nedošlo k

   ohrožení  nebo  poškození  zdraví  fyzických  osob infekčním nebo jiným

   onemocněním.

 

   (2)  K  výkonu  činností  epidemiologicky  závažných je osoba, která je

   provozuje,  povinna  používat  jen  vodu  pitnou, pokud zvláštní právní

   předpis  nestanoví  jinak nebo druh činnosti nevyžaduje nebo neumožňuje

   užití  vody  jiné jakosti. K užití vody jiné jakosti, nejde-li o teplou

   vodu  podle  §  3 odst. 3, je třeba povolení příslušného orgánu ochrany

   veřejného  zdraví. Osoba provozující činnosti epidemiologicky závažné v

   návrhu  na zahájení řízení o udělení povolení k užití takové vody uvede

   mikrobiologické,   biologické,  fyzikální,  organoleptické  a  chemické

   ukazatele  vody,  jejich hodnoty a způsob zabezpečení dodržování hodnot

   těchto  ukazatelů s ohledem na způsob užití vody. Kosmetické prostředky

   používané  k  výkonu  činností epidemiologicky závažných musí odpovídat

   požadavkům upraveným v § 26.

 

   (3)  Osoba  provozující  holičství,  kadeřnictví,  manikúru,  pedikúru,

   kosmetické,  masérské,  regenerační  a  rekondiční služby a služby, při

   nichž  se  používají  speciální  přístroje  k  péči  o tělo, je povinna

   zabezpečit   lékárničku   první   pomoci   vybavenou  podle  charakteru

   poskytované  služby  a  vypracovat provozní řád. V provozním řádu uvede

   podmínky činnosti, použití strojů, přístrojů a dalších zařízení, zásady

   prevence  vzniku  infekčních  a  jiných  onemocnění, ke kterým by mohlo

   dojít  nesprávně  poskytnutou  službou,  včetně  podmínek  dezinfekce a

   sterilizace,   zásady  osobní  hygieny  zaměstnanců  a  ochrany  zdraví

   spotřebitele, způsob zacházení s prádlem a očisty prostředí provozovny.

 

   (4) Provozní řád podle odstavce 3 a jeho změny předloží osoba uvedená v

   odstavci 3 před jejich přijetím ke schválení příslušnému orgánu ochrany

   veřejného zdraví. Schválený provozní řád vyvěsí při zahájení činnosti v

   provozovně.  Provozní  řád je osoba uvedená v odstavci 3 povinna změnit

   vždy při změně podmínek pro výkon činností epidemiologicky závažných.

 

   § 21a

 

   Ubytovací služby

 

   Osoba  poskytující  ubytování  v  ubytovacích  zařízeních  v  rámci  jí

   provozované  hostinské  živnosti  a osoba provozující živnost ubytovací

   služby,^8b)  s výjimkou osob poskytujících ubytování v bytových domech,

   v  rodinných  domech  a  ve  stavbách  pro  individuální rekreaci, jsou

   povinny  vypracovat  provozní  řád.  V  provozním  řádu uvedou podmínky

   činnosti, zásady prevence vzniku infekčních a jiných onemocnění, způsob

   zacházení  s  prádlem  a  způsob očisty prostředí ubytovacího zařízení.

   Provozní  řád  a  jeho změny předloží před jejich přijetím ke schválení

   příslušnému  orgánu  ochrany  veřejného  zdraví.  Provozní řád je osoba

   povinna změnit vždy při změně podmínek pro poskytování služby.

 

   § 22

 

   Zákaz výkonů

 

   Osoba   provozující   kosmetické,   masérské   a   regenerační  služby,

   kadeřnictví,  holičství,  pedikúru,  manikúru  a  službu,  při které se

   používají  speciální  přístroje k péči o tělo, nesmí provádět výkony na

   nemocné  kůži,  manipulace  s  jizvami a mateřskými znaménky, výkony na

   sliznicích, oční spojivce a rohovce.

 

   Další podmínky provozování stravovacích služeb

 

   § 23

 

   (1) Stravovací službou je výroba, příprava nebo rozvoz pokrmů za účelem

   jejich  podávání  v  rámci  provozované  hostinské  živnosti, ve školní

   jídelně,^21) menze, při stravování osob vykonávajících vojenskou činnou

   službu,  fyzických osob ve vazbě a výkonu trestu, v rámci zdravotních a

   sociálních  služeb  včetně  lázeňské  péče, při stravování zaměstnanců,

   podávání  občerstvení  a  při podávání pokrmů jako součásti ubytovacích

   služeb a služeb cestovního ruchu.

 

   (2)  Pokrmem  je  potravina  včetně nápoje, kuchyňsky upravená studenou

   nebo  teplou  cestou  nebo  ošetřená  tak,  aby mohla být přímo nebo po

   ohřevu podána ke konzumaci v rámci stravovací služby.

 

   (3)  Stravovací službu může osoba, která ji provozuje, poskytovat pouze

   v  provozovně,  která  vyhovuje  hygienickým  požadavkům  na  umístění,

   stavební  konstrukci,  prostorové  a  dispoziční uspořádání, zásobování

   vodou,  vytápění,  osvětlení,  odstraňování  odpadních  vod,  větrání a

   vybavení upraveným prováděcím právním předpisem.

 

   (4)  Osoba,  která  hodlá  provozovat  stravovací  službu,  je  povinna

   nejpozději  v  den  jejího  zahájení písemně oznámit příslušnému orgánu

   ochrany veřejného zdraví den zahájení činnosti, její předmět a rozsah a

   umístění  provozoven,  jakož  i den ukončení provozu stravovací služby.

   Právnická  osoba  v  oznámení dále uvede obchodní firmu, sídlo a právní

   formu;  fyzická  osoba  oprávněná k podnikání podle zvláštních právních

   předpisů  obchodní  firmu  a  bydliště. Tato povinnost se nevztahuje na

   osobu,  která  hodlá  provozovat  stravovací službu v jiných zařízeních

   stravovacích služeb, s výjimkou stálých a sezonních stánků.^19a)

 

   § 24

 

   (1) Osoba provozující stravovací službu je dále povinna

 

   a)  k výrobě a přípravě pokrmů používat jen látky, suroviny, polotovary

   a  potraviny,  které vyhovují požadavkům stanoveným zvláštními právními

   předpisy^23)  nebo  na  základě  právních  předpisů vydaným rozhodnutím

   orgánu   ochrany   veřejného  zdraví;  látky,  suroviny,  polotovary  a

   potraviny   skladovat   za  podmínek  stanovených  zvláštními  právními

   předpisy,^23)

 

   b)  používat  jen  technologické  a  pracovní  postupy,  které  zajistí

   zdravotní nezávadnost podávaných pokrmů,

 

   c)  určit  ve výrobě, přípravě, skladování, přepravě a uvádění do oběhu

   technologické  úseky  (kritické  body),  ve  kterých je největší riziko

   porušení zdravotní nezávadnosti pokrmů, provádět jejich kontrolu a vést

   evidenci  o kritických bodech, termínech a závěrech jejich kontrol; při

   stanovení   kritických  bodů  a  jejich  evidenci  postupovat  způsobem

   upraveným prováděcím právním předpisem,

 

   d) dodržovat podmínky upravené prováděcím právním předpisem pro výrobu,

   přípravu,  rozvoz,  přepravu,  značení,  skladování a uvádění pokrmů do

   oběhu, včetně zmrazených a zchlazených pokrmů,

 

   e)   zajistit,   aby  podávané  pokrmy  vyhovovaly  mikrobiologickým  a

   chemickým  požadavkům  upraveným  prováděcím  právním  předpisem,  měly

   odpovídající  smyslové  vlastnosti a splňovaly výživové požadavky podle

   skupiny spotřebitelů, pro které jsou určeny,

 

   f)  provádět  opatření  proti  vzniku  a šíření infekčních onemocnění a

   otrav z podávaných pokrmů,

 

   g)  dodržovat  při  odběru  a  uchovávání vzorků pokrmů postup upravený

   prováděcím právním předpisem,

 

   h)  v  rozsahu a za podmínek upravených zvláštním právním předpisem pro

   potraviny^25)  vypočítat a označit výživovou hodnotu podávaných pokrmů,

   u kterých uvádí na jídelním lístku výživové tvrzení,^26)

 

   i)  při  výrobě,  přípravě,  balení,  rozvozu,  přepravě,  skladování a

   uvádění  pokrmů  do  oběhu  používat  pouze  bezpečné^26a)  materiály a

   předměty (§ 25),

 

   j)  zajistit,  aby  fyzické  osoby  činné při výrobě, přípravě, balení,

   rozvozu,  přepravě  a  skladování  pokrmů a při jejich uvádění do oběhu

   používaly  po  celou  dobu  výkonu práce čisté osobní ochranné pracovní

   prostředky,

 

   k)  zajistit  dodržování  zákazu kouření v rozsahu stanoveném zvláštním

   právním předpisem,^27)

 

   l)  zajistit  pro  zaměstnance  vykonávající  činnosti  epidemiologicky

   závažné  pravidelné proškolování k získání a udržení znalostí nutných k

   ochraně veřejného zdraví; o provedených školeních vést záznam.

 

   (2)  Pokrmy,  s  výjimkou  cukrářských výrobků, nesmí osoba provozující

   stravovací služby chemicky konzervovat a přibarvovat. Cukrářské výrobky

   lze  pouze  přibarvovat, a to za podmínek upravených prováděcím právním

   předpisem.^19a)

 

   (3)  Ve  školní  jídelně,  v  menze, při stravování osob vykonávajících

   vojenskou  činnou  službu,  fyzických  osob ve vazbě a výkonu trestu, v

   rámci  zdravotních  a  sociálních  služeb  včetně  lázeňské  péče a při

   stravování   zaměstnanců  osoba  provozující  stravovací  služby  nesmí

   podávat  pokrmy  z  tepelně neopracovaných vajec a syrového masa včetně

   ryb.  V  ostatních  stravovacích službách lze tyto pokrmy připravovat a

   podávat pouze na základě jednotlivé objednávky spotřebitele.

 

   (4)  Osoba  provozující  stravovací služby, která používá k výrobě nebo

   přípravě  pokrmů  volně rostoucí nebo pěstované jedlé houby z vlastního

   sběru  nebo pěstování, musí mít osvědčení prokazující znalost hub podle

   zvláštních  právních  předpisů^27a)  nebo za podmínek těchto zvláštních

   právních předpisů ustanoveného odpovědného zástupce, který má osvědčení

   prokazující znalost hub.

 

   DÍL 5

 

   Hygienické požadavky na předměty běžného užívání

 

   § 25

 

   Vymezení předmětů běžného užívání

 

   (1) Předměty běžného užívání se pro účely tohoto zákona rozumějí

 

   a)  materiály  a  předměty určené pro styk s potravinami upravené přímo

   použitelným předpisem Evropských společenství^27b),

 

   b) hračky,^28)

 

   c) kosmetické prostředky a

 

   d)  výrobky  pro  děti ve věku do 3 let, s výjimkou výrobků uvedených v

   písmenech a) až c) a potravin.

 

   (2) Kosmetickým prostředkem je látka nebo prostředek určený pro styk se

   zevními  částmi  lidského  těla  (pokožka, vlasový systém, nehty, rty a

   zevní  pohlavní  orgány),  zuby a sliznicí dutiny ústní s cílem výlučně

   nebo  převážně  je čistit, parfémovat, měnit jejich vzhled, chránit je,

   udržovat  je  v  dobrém  stavu  nebo korigovat lidské pachy, nejde-li o

   léčivo^29).

 

   § 26

 

   Povinnosti  výrobce,  dovozce,  prodávajícího  a  distributora předmětů

   běžného užívání

 

   (1)  Výrobce  nebo  dovozce  předmětů  běžného užívání uvedených v § 25

   odst.  1  písm.  a), c) a d) je povinen, pokud přímo použitelný předpis

   Evropských  společenství  nestanoví  jinak,  zajistit, aby jím vyráběné

   nebo  dovážené  předměty  běžného  užívání  byly  při  uvedení  na  trh

   bezpečné,^26a) zejména aby

 

   a)   za  obvyklých  nebo  běžně  předvídatelných  podmínek  nezpůsobily

   poškození  zdraví  fyzických  osob  nebo nepříznivé ovlivnění potraviny

   nebo pokrmu,

 

   b)  vyhovovaly  prováděcím  právním  předpisem  stanoveným  hygienickým

   požadavkům  na  jejich  složení, vlastnosti a mikrobiologickou čistotu;

   dodržení  hygienických  požadavků  na  složení  a  vlastnosti výrobků a

   materiálů  uvedených  v  §  25  písm.  a)  a d) je výrobce nebo dovozce

   povinen  zkoušet  a hodnotit za podmínek stanovených prováděcím právním

   předpisem  a o provedení a výsledcích stanovených zkoušek a o hodnocení

   vést dokumentaci,

 

   c)  byly baleny, pokud to jejich charakter vyžaduje, do bezpečných^26a)

   obalů,

 

   d)  byly  s  ohledem na svou povahu a způsob použití značeny a vybaveny

   písemným  prohlášením a návodem k použití, popřípadě obsluze a čištění.

   Ve  značení  předmětu  běžného  užívání  musí  uvést  i  údaje upravené

   prováděcím  právním  předpisem,  a  to  způsobem,  který  tento předpis

   upravuje,   nebo   stanovené  rozhodnutím  příslušného  orgánu  ochrany

   veřejného  zdraví  podle  odstavce  5. Rozsah vybavení předmětů běžného

   užívání  písemným  prohlášením  a  návody  a  jejich náležitosti upraví

   prováděcí právní předpis.

 

   (2)  Pokud  přímo  použitelný předpis Evropských společenství nestanoví

   jinak,  dovozce  nemá povinnost zkoušet a hodnotit složení a vlastnosti

   výrobků uvedených v § 25 odst. 1 písm. a) a d) a vést o tom dokumentaci

   podle  odstavce  1 písm. b) a povinnost vybavit předmět běžného užívání

   písemným  prohlášením  podle  odstavce 1 písm. d), jsou-li splněny tyto

   podmínky:

 

   a)  povinnosti  zkoušet a hodnotit složení a vlastnosti výrobků, vést o

   tom  dokumentaci  a  vydat  písemné  prohlášení  splnil v rozsahu podle

   tohoto zákona a prováděcího právního předpisu výrobce v zahraničí a

 

   b)  dovozce  zajistí  pro  kontrolní účely na žádost příslušného orgánu

   ochrany veřejného zdraví předložení dokumentace o zkouškách a hodnocení

   složení  a vlastností těchto výrobků ve lhůtě, rozsahu a jazyce určeném

   příslušným  orgánem ochrany veřejného zdraví a vybaví stanovené výrobky

   ověřeným  českým  překladem  prohlášení  podle  odstavce  1  písm.  d),

   vydaného výrobcem v zahraničí.

 

   Na   postup  orgánu  ochrany  veřejného  zdraví  podle  písmene  b)  se

   nevztahuje  správní řád. Dovozce může proti opatření příslušného orgánu

   ochrany  veřejného  zdraví vydanému podle písmene b) podat do 3 dnů ode

   dne  jeho  doručení  nebo  ústního  oznámení  písemně námitky; o ústním

   oznámení  opatření  učiní  orgán  ochrany veřejného zdraví zápis, jehož

   kopii  vydá  dovozci.  O  podaných  námitkách  rozhodne nadřízený orgán

   ochrany  veřejného zdraví do 30 dnů ode dne jejich doručení. Na základě

   námitek  nadřízený orgán ochrany veřejného zdraví vydané opatření změní

   nebo zruší anebo námitky zamítne a opatření potvrdí. Proti rozhodnutí o

   námitkách nelze podat odvolání.

 

   (3)  Distributor^4a)  nesmí  distribuovat  ty  předměty běžného užívání

   podle § 25 odst. 1 písm. c) a d) uvedené na trh, které nejsou v souladu

   s  tímto  zákonem  značeny  a  vybaveny písemným prohlášením, návodem k

   použití,  popřípadě obsluze a čištění. Pokud nelze výrobce nebo dovozce

   předmětu  běžného  užívání  uvedeného  v § 25 odst. 1 písm. a), c) a d)

   určit, odpovídá za splnění povinností podle odstavce 1 distributor^4a).

   Distributor je povinen v rozsahu upraveném prováděcím právním předpisem

   zajistit  značení  předmětu běžného užívání, který není zabalen v obalu

   určeném   pro  spotřebitele  a  je  balen  v  místě  prodeje  na  přání

   spotřebitele.  Předměty  běžného  užívání  s  prošlým  datem  minimální

   trvanlivosti  je  prodávající^29a)  povinen umístit odděleně a zřetelně

   označit údajem o skončení doby minimální trvanlivosti; tyto výrobky smí

   prodávat jen, jsou-li bezpečné^26a).

 

   (4)  O  přípustnosti  a obsahu látek, které nejsou v prováděcím právním

   předpise   uvedeny   v   seznamech   látek  povolených  v  kosmetických

   prostředcích,  rozhoduje  na  návrh  výrobce  nebo dovozce kosmetického

   prostředku  příslušný  orgán  ochrany veřejného zdraví. Příslušný orgán

   ochrany  veřejného  zdraví dále rozhoduje na návrh výrobce nebo dovozce

   materiálu  k  výrobě předmětu určeného pro styk s potravinami (dále jen

   "výrobek  určený  pro  styk  s  potravinami"),  o přípustnosti, obsahu,

   popřípadě  migračním  limitu  látek,  které nejsou v prováděcím právním

   předpisu  pro  tyto  materiály  uvedeny, pokud přímo použitelný předpis

   Evropských  společenství  nestanoví  jinak.  Náležitosti  návrhů upraví

   prováděcí  právní  předpis,  pokud  přímo použitelný předpis Evropských

   společenství  nestanoví  jinak.  Složení  kosmetického prostředku podle

   věty  první může orgán ochrany veřejného zdraví povolit nejdéle na dobu

   3  let;  jde-li  o přípustnost, obsah, popřípadě migrační limit látek v

   materiálu  k výrobě výrobku určeného pro styk s potravinami, nejdéle na

   dobu 2 let.

 

   (5) Orgán ochrany veřejného zdraví povolí látku neuvedenou v prováděcím

   právním  předpisu  pro  materiál  k  výrobě výrobku určeného pro styk s

   potravinami nebo kosmetický prostředek, jestliže výrobce nebo dovozce v

   návrhu  uvede  skutečnosti  prokazující, že navrhované složení neohrozí

   zdraví  fyzických  osob.  V  rozhodnutí  orgán ochrany veřejného zdraví

   stanoví  i způsob a rozsah značení přítomnosti látky na obalu konečného

   výrobku,  popřípadě  i  způsob  užití látky. Výrobce materiálu k výrobě

   výrobku  určeného  pro styk s potravinami je povinen s takto stanoveným

   způsobem  a  rozsahem  značení  a způsobem užití látky seznámit výrobce

   výrobku určeného pro styk s potravinami, který od něj materiál odebírá;

   ten  je  povinen  dodržet  způsob  užití látky a způsob a rozsah jejího

   značení na obalu konečného výrobku.

 

   (6)  O  povoleních vydaných podle odstavců 4 a 5 informuje Ministerstvo

   zdravotnictví nejdéle do 2 měsíců ode dne jejich vykonatelnosti ostatní

   členské  státy  Evropské  unie  a  Komisi Evropských společenství. Před

   uplynutím  období,  na  které  bylo povolení uděleno, může Ministerstvo

   zdravotnictví  podat  Komisi  Evropských společenství žádost o zahrnutí

   látky do seznamu povolených látek. V žádosti uvede podklady, na jejichž

   základě  vydalo  povolení.  Nevyhoví-li  Komise Evropských společenství

   žádosti  o  zahrnutí látky do seznamu povolených látek, zaniká povolení

   Ministerstva  zdravotnictví  vydané podle odstavců 4 a 5 dnem, kdy bylo

   rozhodnutí   Komise   Evropských  společenství  oznámeno  Ministerstvem

   zdravotnictví  výrobci  nebo dovozci uvedenému v odstavci 4. Týká-li se

   takové  rozhodnutí  Komise  Evropských  společenství  i  použití látky,

   postupuje   Ministerstvo   zdravotnictví  při  stanovení  nebezpečnosti

   výrobku podle § 80 odst. 6.

 

   (7)    Žádost    podle    přímo    použitelného   předpisu   Evropských

   společenství^27b)  o  povolení  nové  látky  dosud neuvedené na seznamu

   látek,  jejichž užití při výrobě materiálů a předmětů určených pro styk

   s  potravinami  je  povoleno,  jakož i žádost o změnu povolení vydaného

   podle  tohoto  přímo  použitelného  předpisu Evropských společenství se

   podává u Státního zdravotního ústavu se sídlem v Praze (§ 86 odst. 2).

 

   (8)  Výjimku z hygienických požadavků stanovených v odstavci 1 písm. b)

   pro výrobky uvedené v § 25 odst. 1 písm. d) je možné povolit, jen pokud

   navrhovaným   složením   nebude   ohroženo   zdraví  příslušné  skupiny

   spotřebitelů.  O  povolení  výjimky  rozhoduje  na  návrh  výrobce nebo

   dovozce  příslušný  orgán  ochrany veřejného zdraví. Náležitosti návrhu

   upraví prováděcí právní předpis.

 

   (9) Výrobce nebo dovozce hraček upravených prováděcím právním předpisem

   je  povinen zabezpečit, aby migrace látek upravených prováděcím právním

   předpisem nepřekročila stanovené hygienické limity a byly splněny další

   hygienické  požadavky  na  složení  těchto  hraček  upravené prováděcím

   právním   předpisem.  Dodržení  hygienických  požadavků  na  složení  a

   vlastnosti  je  výrobce  nebo  dovozce  povinen  hodnotit  za  podmínek

   stanovených  prováděcím  právním  předpisem.  Jinak  se  při posuzování

   bezpečnosti hraček postupuje podle zvláštního právního předpisu.^7)

 

   (10)  Hygienické požadavky uvedené v odstavcích 1 až 3 se vztahují i na

   předměty běžného užívání uvedené v § 25 písm. d) nabízené jako použité.

   Na tyto předměty běžného užívání se však nevztahují požadavky uvedené v

   odstavci  1  písm. b) části textu za středníkem a písm. d). Jen výrobky

   splňující  tyto  požadavky  může prodávající^29a) prodávat spotřebiteli

   nebo distributor nabízet k uvedení do provozu^4a).

 

   Další  ustanovení  vývoj,  výrobu,  uvedení  na trh, distribuci a dovoz

   kosmetických prostředků

 

   § 27

 

   nadpis vypuštěn

 

   (1)  Výrobce  nebo  dovozce  kosmetického  prostředku  je  povinen před

   uvedením  kosmetického  prostředku  na  trh  oznámit příslušnému orgánu

   ochrany  veřejného  zdraví  obchodní  firmu, sídlo, jde-li o právnickou

   osobu,  nebo  místo  podnikání,  jde-li o fyzickou osobu, místo výroby,

   místo,  kde  uchovává  údaje  stanovené  v prováděcím právním předpise,

   je-li  odchylné  od sídla nebo místa podnikání (dále jen "identifikační

   údaje"),  datum  zahájení  výroby  nebo  dovozu  a  seznam kosmetických

   prostředků,   které   hodlá   vyrábět   nebo  dovážet,  jakož  i  změny

   identifikačních  údajů.  Výrobce nebo dovozce je dále povinen v rozsahu

   upraveném  prováděcím  právním  předpisem  oznámit  příslušnému  orgánu

   ochrany  veřejného zdraví pro účely poskytnutí první pomoci informace o

   látkách obsažených v kosmetickém prostředku, které mohou ohrozit zdraví

   některých  fyzických  osob; tyto informace může příslušný orgán ochrany

   veřejného  zdraví  využít  pouze  ke stanovenému účelu. Příslušný orgán

   ochrany veřejného zdraví je oprávněn zajistit sběr a poskytování těchto

   informací o látkách obsažených v kosmetickém prostředku prostřednictvím

   k tomu zřízené právnické osoby nebo organizační složky státu.

 

   (2)  Výrobce  nebo dovozce je pro kontrolní účely povinen uschovávat na

   adrese   uvedené   podle   prováděcího   právního   předpisu  na  obalu

   kosmetického  prostředku^29b)  údaje  o  kosmetickém prostředku, a to v

   rozsahu  stanoveném  prováděcím  právním  předpisem^29c).  Jsou-li tyto

   údaje  uchovávány  na  území České republiky, musí být uvedeny v českém

   jazyce.  Příslušný  orgán  ochrany veřejného zdraví však může na žádost

   výrobce  nebo  dovozce  povolit,  aby  dokumentace byla v jiném, tomuto

   orgánu srozumitelném jazyce. Pro tento postup neplatí správní řád.

 

   (3)   Výrobce  nebo  dovozce  je  dále  povinen,  bez  dotčení  ochrany

   obchodního  tajemství  a  práva duševního vlastnictví, zajistit, aby na

   adrese   uvedené   podle   prováděcího   právního   předpisu  na  obalu

   kosmetického prostředku^29b) byly veřejnosti snadno dostupné údaje o

 

   a)   kvalitativním   složení   kosmetického  prostředku;  u  parfémů  a

   parfémových  kompozic i údaje o složení, názvu, kódovém čísle složení a

   dodavateli,

 

   b)  kvantitativním  složení,  pokud jde o obsah nebezpečných chemických

   látek^29d), a

 

   c)  o  nežádoucích  účincích  kosmetického  prostředku na fyzické osoby

   plynoucích   z   používání   kosmetického  prostředku;  snadný  přístup

   veřejnosti  k  těmto  údajům  může  být zajištěn jakýmikoli prostředky,

   včetně elektronických^29e).

 

   § 28

 

   nadpis vypuštěn

 

   (1)  Na  žádost  výrobce  nebo  dovozce, jde-li o první dovoz finálního

   kosmetického  prostředku, podanou z důvodu ochrany obchodního tajemství

   může  příslušný  orgán  ochrany  veřejného  zdraví  povolit  ve značení

   finálního  kosmetického  prostředku  neuvedení  jedné  nebo  více látek

   použitých  ve  složení  finálního  kosmetického  prostředku  (dále  jen

   "ingredience"). Náležitosti žádosti upraví prováděcí právní předpis.

 

   (2)  Pokud  orgán  ochrany  veřejného  zdraví žádosti vyhoví, stanoví v

   rozhodnutí  i registrační číslo, které žádosti přidělil a které výrobce

   nebo dovozce uvedený v odstavci 1 uvede na obalu finálního kosmetického

   prostředku  na  místě  značení  ingredience.  Registrační číslo tvoří 7

   číslic,  z  nichž  první  dvě  číslice označují rok povolení, druhé dvě

   číslice  kód  přiřazený  České  republice jako členskému státu Evropské

   unie  a  poslední tři číslice přidělí příslušný orgán ochrany veřejného

   zdraví.

 

   (3)  Rozhodnutí  podle  odstavce 1 má platnost po dobu 5 let. Na žádost

   výrobce  nebo  dovozce  uvedeného  v  odstavci  1  může příslušný orgán

   ochrany  veřejného  zdraví,  po  zhodnocení  bezpečnosti  ingredience a

   důvodů  pro  její  utajení,  platnost  rozhodnutí  výjimečně prodloužit

   nejdéle  o  3 roky. V žádosti výrobce nebo dovozce uvedený v odstavci 1

   uvede   důvody   prodloužení   doby  utajení  ingrediencí  kosmetického

   prostředku.

 

   (4) Výrobce nebo dovozce uvedený v odstavci 1 je povinen oznámit orgánu

   ochrany  veřejného zdraví, který rozhodl o povolení žádosti o neuvedení

   ingredience,

 

   a) změny v údajích obsažených v žádosti podle odstavce 1,

 

   b) změnu názvu finálního kosmetického prostředku s obsahem ingredience,

   pro  jejíž  značení  bylo povoleno utajení, a to nejpozději 15 dnů před

   uvedením výrobku s novým názvem na trh.

 

   (5) Orgán ochrany veřejného zdraví je oprávněn, po posouzení změn podle

   odstavce  4,  jestliže  to  vyžaduje  ochrana veřejného zdraví nebo tak

   rozhodne  příslušný orgán Evropských společenství, výrobci nebo dovozci

   uvedenému v odstavci 1 povolení podle odstavce 1 odejmout.

 

   § 28a

 

   (1)  Ministerstvo  zdravotnictví informuje o svých rozhodnutích podle §

   28,   kterými  povolilo  neuvedení  ingredience  ve  složení  finálního

   kosmetického  prostředku nebo prodloužilo platnost takových rozhodnutí,

   ostatní členské státy Evropské unie a Komisi Evropských společenství. V

   informaci  uvede  obchodní  firmu  žadatele  a  jeho  sídlo,  jde-li  o

   právnickou  osobu,  nebo  místo  podnikání,  jde-li  o  fyzickou  osobu

   oprávněnou  k  podnikání,  název  kosmetických prostředků, obsahujících

   přísadu,  pro  niž  bylo  neuvedení  ingredience ve značení povoleno, a

   registrační  číslo  podle  §  28  odst.  2. Na žádost Komise Evropských

   společenství  nebo  členského  státu  Evropské  unie  jim  Ministerstvo

   zdravotnictví  zašle  kopii  spisového  materiálu obsahujícího žádost o

   utajení a vydaná rozhodnutí.

 

   (2)  Ministerstvo  zdravotnictví  informuje  dále ostatní členské státy

   Evropské  unie  a  Komisi Evropských společenství o svých rozhodnutích,

   kterými  zamítlo žádost podle § 28 odst. 1 nebo odňalo povolení podle §

   28 odst. 5.

 

   (3) Ministerstvo zdravotnictví je povinno zajistit, aby údaje uvedené v

   odstavcích  1  a  2  nebyly  nepřípustným  způsobem  zveřejněny. Orgány

   ochrany  veřejného  zdraví  uznávají  rozhodnutí  o  povolení neuvedení

   ingrediencí  kosmetických  prostředků  nebo  o prodloužení doby utajení

   ingrediencí  přijatá příslušným orgánem jiného členského státu Evropské

   unie.

 

   § 29

 

   nadpis vypuštěn

 

   (1)  Výrobce  kosmetického  prostředku  je povinen určit výrobní metodu

   vyhovující  správné výrobní praxi, která zajistí výrobu bezpečných^26a)

   finálních  kosmetických  prostředků, stanovit fyzickou osobu odpovědnou

   za  jejich  výrobu  a  při  značení  finálního  kosmetického prostředku

   dodržovat názvosloví ingrediencí upravené prováděcím právním předpisem.

   Fyzická  osoba  odpovědná  za  výrobu  kosmetických prostředků musí mít

   ukončené  střední  nebo  úplné  střední  vzdělání  v  oboru chemie nebo

   příbuzném   oboru   nebo  ukončené  vysokoškolské  vzdělání  v  oblasti

   lékařství,  farmacie  nebo  chemie  nebo v příbuzných oborech. Fyzickou

   osobu  s  touto  odbornou  způsobilostí  musí stanovit i dovozce, který

   hodlá uvést na trh dovezený finální kosmetický prostředek.

 

   (2)   Výrobce   nebo   dovozce   je  povinen  před  uvedením  finálního

   kosmetického  prostředku na trh zajistit hodnocení jeho bezpečnosti pro

   zdraví  fyzických  osob.  K  tomuto  účelu  musí vzít v úvahu všeobecný

   toxikologický  profil ingrediencí, jejich chemickou strukturu a hladinu

   expozice  fyzických  osob;  zejména musí zohlednit specifické expoziční

   charakteristiky  míst,  na  které  bude  finální  kosmetický prostředek

   aplikován,  a  specifické  expoziční charakteristiky populace fyzických

   osob,  pro  které  je  finální  kosmetický  prostředek určen. Dále musí

   provést   specifické   zhodnocení  bezpečnosti  finálních  kosmetických

   prostředků  určených pro děti ve věku do 3 let a finálních kosmetických

   prostředků určených výhradně pro vnější intimní hygienu. Hodnocení musí

   být  provedeno  podle  zásad  správné  laboratorní  praxe  pro zkoušení

   chemických látek^30). Hodnocením finálního kosmetického prostředku může

   výrobce  nebo  dovozce  pověřit pouze fyzickou osobu, která má ukončené

   vysokoškolské vzdělání v oblasti lékařství, farmacie nebo chemie nebo v

   příbuzných oborech a zaměření na toxikologii; to neplatí, je-li výrobce

   nebo dovozce sám fyzickou osobou s touto kvalifikací.

 

   (3)  Při  uznávání  odborné  kvalifikace nebo jiné způsobilosti, kterou

   státní  příslušníci  České republiky nebo členských států Evropské unie

   nebo jejich rodinní příslušníci získali v jiném členském státě Evropské

   unie, se postupuje podle zvláštního právního předpisu^30a).

 

   (4)  Je-li stejný kosmetický prostředek vyráběn na více místech v rámci

   území Evropských společenství, může výrobce zvolit jediné místo výroby,

   kde   budou   údaje  o  hodnocení  bezpečnosti  finálního  kosmetického

   prostředku   v  rozsahu  upraveném  prováděcím  právním  předpisem^29c)

   uchovávány.  Výrobce  je povinen označit takto zvolené místo, bude-li o

   to  pro  kontrolní  účely  příslušným  orgánem ochrany veřejného zdraví

   požádán.  Údaje musí být snadno dostupné, a je-li zvoleným místem území

   České  republiky,  musí  být  uvedeny  v českém jazyce. Příslušný orgán

   ochrany  veřejného  zdraví  však  může  na  žádost výrobce povolit, aby

   dokumentace  byla dostupná v jiném, tomuto orgánu srozumitelném jazyce.

   Na  postup  orgánu  ochrany veřejného zdraví podle tohoto ustanovení se

   nevztahuje správní řád.

 

   (5)  Výrobce nebo dovozce může využít možnosti uvést na obalu finálního

   kosmetického  prostředku  nebo  v  jakémkoli  dokumentu,  poznámce,  na

   etiketě,   kroužku  nebo  límcové  etiketě,  které  finální  kosmetický

   prostředek  doprovázejí,  skutečnost,  že  nebyly  prováděny  pokusy na

   zvířatech^29f)   pouze   tehdy,   pokud  výrobce  ani  jeho  dodavatelé

   neprováděli  ani  nezadali  žádné  pokusy na zvířatech^29f) u prototypu

   kosmetického  prostředku,  finálního  kosmetického prostředku nebo jeho

   ingrediencí,  ani  nepoužili  ingredience,  které byly pro účely vývoje

   nových   kosmetických   prostředků   zkoušeny   na   zvířatech  třetími

   osobami^29e).

 

   (6)  Výrobce,  dovozce  ani  distributor  nesmí  při  značení finálních

   kosmetických  prostředků,  jejich  propagaci  nebo  nabízení  k prodeji

   použít texty, názvy, obchodní značky, vyobrazení nebo symboly, které by

   přisuzovaly finálním kosmetickým prostředkům vlastnosti, které nemají.

 

   DÍL 6

 

   Ochrana před hlukem, vibracemi a neionizujícím zářením

 

   Hluk a vibrace

 

   § 30

 

   (1)  Osoba, která používá, popřípadě provozuje stroje a zařízení, které

   jsou  zdrojem  hluku  nebo vibrací, provozovatel letiště,^31) vlastník,

   popřípadě   správce   pozemní  komunikace,^32)  vlastník  dráhy^32a)  a

   provozovatel  dalších  objektů,  jejichž provozem vzniká hluk (dále jen

   "zdroje hluku nebo vibrací"), jsou povinni technickými, organizačními a

   dalšími  opatřeními  v  rozsahu  stanoveném  tímto zákonem a prováděcím

   právním  předpisem  zajistit,  aby hluk nepřekračoval hygienické limity

   upravené  prováděcím  právním  předpisem pro chráněný venkovní prostor,

   chráněné  vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb a

   aby bylo zabráněno nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby.

 

   (2)  Hlukem  se rozumí zvuk, který může být škodlivý pro zdraví a jehož

   hygienický  limit stanoví prováděcí právní předpis. Vibracemi se rozumí

   vibrace  přenášené  pevnými  tělesy  na  lidské  tělo,  které mohou být

   škodlivé pro zdraví a jejichž hygienický limit stanoví prováděcí právní

   předpis.

 

   (3)  Chráněným venkovním prostorem se rozumí nezastavěné pozemky, které

   jsou  užívány  k rekreaci, sportu, léčení a výuce, s výjimkou lesních a

   zemědělských  pozemků^32b)  a venkovních pracovišť. Chráněným venkovním

   prostorem  staveb  se  rozumí  prostor  do  2  m  okolo  bytových domů,

   rodinných  domů, staveb pro školní a předškolní výchovu a pro zdravotní

   a  sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb. Chráněným vnitřním

   prostorem  staveb se rozumí obytné a pobytové místnosti,^15) s výjimkou

   místností  ve  stavbách  pro  individuální  rekreaci  a ve stavbách pro

   výrobu  a  skladování.  Rekreace  pro účely podle věty první zahrnuje i

   užívání  pozemku  na  základě vlastnického, nájemního nebo podnájemního

   práva souvisejícího s vlastnictvím bytového nebo rodinného domu, nájmem

   nebo podnájmem bytu v nich.

 

   § 31

 

   (1) Pokud při používání, popřípadě provozu zdroje hluku nebo vibrací, s

   výjimkou letišť, nelze z vážných důvodů hygienické limity dodržet, může

   osoba  zdroj  hluku  nebo  vibrací  provozovat  jen na základě povolení

   vydaného  na  návrh  této  osoby  příslušným  orgánem ochrany veřejného

   zdraví.  Orgán  ochrany  veřejného zdraví časově omezené povolení vydá,

   jestliže  osoba  prokáže, že hluk nebo vibrace budou omezeny na rozumně

   dosažitelnou  míru.  Rozumně  dosažitelnou  mírou  se rozumí poměr mezi

   náklady na protihluková nebo antivibrační opatření a jejich přínosem ke

   snížení  hlukové  nebo  vibrační  zátěže  fyzických  osob stanovený i s

   ohledem  na  počet  fyzických osob exponovaných nadlimitnímu hluku nebo

   vibracím.  Toto  povolení  se  nevydá,  pokud  je jeho vydání nahrazeno

   postupem  v  řízení  o  vydání  integrovaného  povolení  podle zákona o

   integrované  prevenci  a  omezování znečištění, o integrovaném registru

   znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci).

 

   (2) Při překročení hygienických limitů z provozu hluku na mezinárodních

   letištích  zajišťujících ročně více než 50 tisíc startů nebo přistání a

   vojenských  letištích  je provozovatel letiště povinen navrhnout vydání

   opatření  obecné  povahy  podle  správního  řádu  ke zřízení ochranného

   hlukového pásma. Opatření obecné povahy ke zřízení ochranného hlukového

   pásma  vydá  Úřad  pro civilní letectví v dohodě s krajskou hygienickou

   stanicí.

 

   (3)  U  bytových  domů,  rodinných domů, staveb pro školní a předškolní

   výchovu,  staveb  pro  zdravotní  a  sociální účely a funkčně obdobných

   staveb umístěných v ochranném hlukovém pásmu je provozovatel letiště na

   základě odborného posudku vypracovaného na jeho náklad povinen postupně

   provést  nebo  zajistit  provedení  protihlukových  opatření  v takovém

   rozsahu,  aby  byly  alespoň  uvnitř  staveb  hygienické  limity  hluku

   dodrženy.  U  staveb  uvedených  ve  větě  první,  ve  kterých by podle

   odborného   posudku   protihluková   opatření   nezajistila  dodržování

   hygienických limitů, může příslušný správní úřad zahájit řízení o změně

   v užívání stavby nebo o jejím odstranění.

 

   § 32

 

   Hluk  z  provozoven  služeb  a hluk z veřejné produkce hudby (například

   koncert,  taneční zábava, artistická produkce s hudbou) nesmí překročit

   hygienické  limity  upravené  prováděcím právním předpisem pro chráněné

   prostory  uvedené  v  §  30^33c). Splnění této povinnosti zajistí osoba

   provozující  službu  a,  jde-li o veřejnou produkci hudby, pořadatel, a

   nelze-li  pořadatele  zjistit,  pak osoba, která k tomuto účelu stavbu,

   jiné zařízení nebo pozemek poskytla.

 

   § 32a

 

   Měření  hluku  v  životním  prostředí  člověka podle tohoto zákona může

   provádět   pouze   držitel  osvědčení  o  akreditaci^4a)  nebo  držitel

   autorizace podle § 83c.

 

   § 33

 

   V  chráněných  vnitřních  prostorech  nesmějí  být instalovány stroje a

   zařízení  o  základním  kmitočtu  od  4  do 8 Hz. Osoba může instalovat

   takový  stroj  nebo  zařízení  v  okolí  bytových domů, rodinných domů,

   staveb  pro  školní  a  předškolní  výchovu  a pro zdravotní a sociální

   účely,  jakož i funkčně obdobných staveb, jen pokud na základě studie o

   přenosu vibrací příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví prokáže, že

   nedojde  k  nadlimitnímu  přenosu  vibrací  na  fyzické  osoby v těchto

   stavbách.

 

   § 34

 

   (1)  Prováděcí  právní předpis upraví hygienické limity hluku a vibrací

   pro denní a noční dobu, způsob jejich měření a hodnocení.

 

   (2)  Noční  dobou  se  pro účely kontroly dodržení povinností v ochraně

   před hlukem a vibracemi rozumí doba mezi 22.00 a 6.00 hodinou.

 

   Neionizující záření

 

   § 35

 

   (1)  Neionizujícím zářením se pro účely tohoto zákona rozumí elektrická

   a  magnetická  pole a elektromagnetické záření o frekvenci do 1,7.10E15

   Hz.

 

   (2)  Osoba,  která  používá,  popřípadě  provozuje stroj nebo zařízení,

   které  je  zdrojem neionizujícího záření včetně laserů (dále jen "zdroj

   neionizujícího záření"), je povinna

 

   a)   činit  taková  technická  a  organizační  opatření,  aby  expozice

   fyzických   osob  v  rozsahu  upraveném  prováděcím  právním  předpisem

   nepřekračovaly nejvyšší přípustné hodnoty neionizujícího záření,

 

   b)  při  zjišťování  a  hodnocení  expozice  fyzických  osob  a  úrovně

   neionizujícího záření postupovat způsobem stanoveným prováděcím právním

   předpisem,

 

   c)  před  zahájením používání nebo provozu zdroje neionizujícího záření

   veřejné  telekomunikační sítě v obytné zástavbě vypracovat dokumentaci,

   ve  které  bude  doloženo  výpočtem  nebo  měřením  dodržení nejvyšších

   přípustných  hodnot  neionizujícího  záření  z  hlediska možné expozice

   fyzických osob, a předložit tuto dokumentaci příslušnému orgánu ochrany

   veřejného zdraví,

 

   d)   v  případech  stanovených  prováděcím  právním  předpisem  označit

   výstrahou   místa   (oblasti,   pásma),   ve   kterých   expozice  osob

   neionizujícímu záření může překročit nejvyšší přípustné hodnoty.

 

   (3)  Pokud  dojde k závadě zdroje neionizujícího záření, která by mohla

   vést k expozici fyzických osob překračující nejvyšší přípustné hodnoty,

   osoba,  která zdroj neionizujícího záření používá, popřípadě provozuje,

   jeho  provoz  neprodleně  zastaví.  Tím  nejsou dotčeny její povinnosti

   podle zvláštních právních předpisů.

 

   § 36

 

   Výrobce a dovozce laseru je povinen zajistit

 

   a)  zařazení  laseru  do  třídy  způsobem stanoveným prováděcím právním

   předpisem a označení laseru štítkem s uvedením tohoto zařazení,

 

   b)  opatření laserů zařazených do třídy II. a vyšší výstražným textem a

   laserů   třídy  III.  a  IV.  signalizací,  a  to  způsobem  stanoveným

   prováděcím právním předpisem,

 

   c)  uvedení  údajů nezbytných pro ochranu zdraví stanovených prováděcím

   právním předpisem v technické dokumentaci připojené ke každému laseru.

 

   DÍL 7

 

   Ochrana zdraví při práci

 

   § 37

 

   Kategorizace prací

 

   (1)   Podle   míry   výskytu   faktorů,  které  mohou  ovlivnit  zdraví

   zaměstnanců,  a jejich rizikovosti pro zdraví se práce zařazují do čtyř

   kategorií.  Kritéria,  faktory a limity pro zařazení prací do kategorií

   stanoví prováděcí právní předpis; hodnocení rizika a minimální ochranná

   opatření   stanoví   zvláštní  právní  předpis.^33b)  Do  kategorie  se

   nezařazují  práce prováděné na pracovištích staveb prozatímně užívaných

   ke zkušebnímu provozu, který nepřekročí jeden rok.

 

   (2) O zařazení prací do třetí nebo čtvrté kategorie rozhoduje příslušný

   orgán  ochrany  veřejného  zdraví,  pokud  zvláštní právní předpis^33a)

   nestanoví  jinak. Návrh předkládá osoba, která zaměstnává fyzické osoby

   v   pracovněprávních  nebo  obdobných  pracovních  vztazích  (dále  jen

   "zaměstnavatel"),  a  to do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu

   prací.  Práce do druhé kategorie zařazuje zaměstnavatel, pokud zvláštní

   právní  předpis  nestanoví  jinak,^33a) a to do 30 kalendářních dnů ode

   dne  zahájení jejich výkonu, změny podmínek odůvodňující zařazení práce

   do  druhé  kategorie,  nebo do 10 dnů ode dne vykonatelnosti rozhodnutí

   orgánu  ochrany  veřejného  zdraví  vydaného podle odstavce 6 písm. c).

   Ostatní  práce  na  pracovištích  zaměstnavatele,  které  nebyly  takto

   zařazeny, se považují za práce kategorie první.

 

   (3) Zaměstnavatel v návrhu na zařazení práce do kategorie uvede

 

   a) označení práce,

 

   b) název a umístění pracoviště, kde je daná práce vykonávána,

 

   c)  výsledky  hodnocení  expozice  fyzických  osob vykonávajících danou

   práci   jednotlivým   rozhodujícím   faktorům   pracovních  podmínek  v

   charakteristické směně,

 

   d) délku směny; u vícesměnného provozu režim střídání směn,

 

   e) návrh kategorie, do které má být práce zařazena,

 

   f) počet zaměstnanců vykonávajících danou práci, z toho počet žen,

 

   g)  opatření  přijatá k ochraně zdraví zaměstnanců vykonávajících danou

   práci.

 

   (4)  Zaměstnavatel  je  povinen  neprodleně  oznámit příslušnému orgánu

   ochrany  veřejného  zdraví  práce,  které zařadil do druhé kategorie, a

   údaje rozhodné pro toto zařazení.

 

   (5)  V  případě  změny  podmínek  výkonu  práce,  která má vliv na její

   zařazení  do  kategorie  třetí  nebo  čtvrté,  je zaměstnavatel povinen

   bezodkladně  předložit  příslušnému  orgánu  ochrany  veřejného  zdraví

   návrh, který má náležitosti uvedené v odstavci 3.

 

   (6) Na návrh zaměstnavatele nebo z vlastního podnětu je příslušný orgán

   ochrany veřejného zdraví oprávněn rozhodnout o

 

   a) zařazení práce, o níž má zaměstnavatel za to, že je prací první nebo

   druhé kategorie, do vyšší kategorie,

 

   b) tom, že práce druhé kategorie je prací rizikovou,

 

   c)  tom,  že  práce  dosud  zařazené do třetí nebo čtvrté kategorie již

   nejsou pracemi této kategorie,

 

   d)  tom, že práce druhé kategorie již není ve smyslu § 39 odst. 1 prací

   rizikovou.

 

   § 38

 

   nadpis vypuštěn

 

   Měření a vyšetření pro účely zařazení prací do druhé, třetí nebo čtvrté

   kategorie  nebo  změn  zařazení  prací  do těchto kategorií, která jsou

   potřebná   k   hodnocení   rizik,   může   zaměstnavatel   provést  jen

   prostřednictvím  držitele  osvědčení  o  akreditaci^4a)  nebo  držitele

   autorizace (§ 83c) k příslušným měřením nebo vyšetřením, je-li pro obor

   měření  nebo  vyšetřování  autorizace nebo akreditace právními předpisy

   upravena, pokud není sám takto kvalifikovaný.

 

   § 39

 

   Rizikové práce

 

   (1)  Rizikovou  prací,  kterou se pro účely tohoto zákona rozumí práce,

   při  níž  je  nebezpečí  vzniku  nemoci  z  povolání  nebo  jiné nemoci

   související  s  prací,  je práce zařazená do kategorie třetí a čtvrté a

   dále  práce zařazená do kategorie druhé, o níž takto rozhodne příslušný

   orgán  ochrany  veřejného  zdraví  nebo  tak  stanoví  zvláštní  právní

   předpis^33a).

 

   (2)  Zaměstnavatel,  na  jehož  pracovištích  jsou  vykonávány rizikové

   práce, je povinen

 

   a)  zabezpečit neprodleně mimořádná měření faktorů pracovních podmínek,

   pokud  o  ně  požádá zařízení vykonávající pracovnělékařské služby nebo

   pokud tak stanoví rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví,

 

   b)  zjistit  příčinu překročení limitních hodnot ukazatelů biologických

   expozičních testů a zabezpečit její odstranění; neprodleně informovat o

   těchto skutečnostech zaměstnance.

 

   (3)  Překročení  limitních  hodnot  ukazatelů  biologických expozičních

   testů   sdělí  zaměstnavateli  zařízení  vykonávající  pracovnělékařské

   služby.  Přitom  je  povinno  dodržet  mlčenlivost  o  výsledcích testů

   jednotlivých  zaměstnanců.  Při  hodnocení  míry  expozice  zaměstnanců

   faktory  pracovních  podmínek  pomocí  biologických  expozičních  testů

   provede poskytovatel zdravotních služeb odběr biologického materiálu za

   podmínek upravených prováděcím právním předpisem.

 

   (4) Limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů a podmínky

   jejich provedení upraví prováděcí právní předpis.

 

   § 40

 

   Evidence rizikových prací

 

   Zaměstnavatel, na jehož pracovištích jsou vykonávány rizikové práce, je

   dále povinen

 

   a) u každého zaměstnance ode dne přidělení rizikové práce vést evidenci

 

   1. o jménu, příjmení a rodném čísle,

 

   2.  o  počtu  směn  odpracovaných při rizikové práci, s výjimkou rizika

   infekčního onemocnění,

 

   3.  o datech a druzích provedených lékařských preventivních prohlídek a

   jejich  závěrech,  o  zvláštních očkováních souvisejících s činností na

   pracovišti zaměstnavatele nebo o imunitě (odolnosti) k nákaze,

 

   4.  údajů  o  výsledcích sledování zátěže organismu zaměstnanců faktory

   pracovních  podmínek  a  naměřených  hodnotách  intenzit  a koncentrací

   faktorů  pracovních  podmínek  a  druhu a typu biologického činitele, s

   výjimkou údajů o zdravotním stavu zaměstnanců,

 

   b)  ukládat  evidenci  podle  písmene  a)  po  dobu  10 let od ukončení

   expozice, a jde-li o práce

 

   1. s chemickými karcinogeny stanovenými zvláštním právním předpisem,

 

   2. s azbestem,

 

   3. v riziku fibrogenního prachu, a

 

   4.  s  biologickými  činiteli, které mohou vyvolat latentní onemocnění,

   onemocnění,  která  mají  velmi  dlouhou  inkubační dobu nebo způsobují

   onemocnění,  která se opakovaně projevují remisemi či mohou mít závažné

   následky,

 

   po dobu 40 let od ukončení expozice,

 

   c)  evidenci  o  pracích  podle  písmene b) bodů 1 až 4 předat při svém

   zániku  bez  právního nástupce, neuplynula-li dosud lhůta podle písmene

   b), příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví,

 

   d)   oznámit   příslušnému  orgánu  ochrany  veřejného  zdraví  všechny

   skutečnosti,  které  by  mohly mít vliv na zvýšení expozice zaměstnance

   faktorům pracovních podmínek.

 

   § 41

 

   Používání biologických činitelů a azbestu

 

   (1)   Zaměstnavatel  je  povinen  ohlásit  příslušnému  orgánu  ochrany

   veřejného  zdraví, že budou poprvé používány biologické činitele skupin

   2  až 4, upravené zvláštním právním předpisem, a změny ve výkonu takové

   práce  a  dále  takové práce, při nichž jsou nebo mohou být zaměstnanci

   exponováni  azbestu. Hlášení je zaměstnavatel povinen učinit nejméně 30

   dnů  před  zahájením  práce a dále vždy, když dojde ke změně pracovních

   podmínek,  které  pravděpodobně  budou mít za následek zvýšení expozice

   azbestového  prachu  nebo  prachu  z  materiálů, které azbest obsahují;

   náležitosti hlášení stanoví prováděcí právní předpis. Povinnost ohlásit

   práce  s  expozicí  azbestu podle vět první a druhé zaměstnavatel nemá,

   jde-li  o práci s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu^33d). Práce

   s  ojedinělou  a  krátkodobou  expozicí  azbestu  a  postup  při určení

   ojedinělé   a  krátkodobé  expozice  azbestu  upraví  prováděcí  právní

   předpis.

 

   (2)  Zaměstnavatel  nebo  osoba  jím  určená  musí při stanovení rizika

   biologického   činitele   a   azbestu  postupovat  způsobem  stanoveným

   zvláštním právním předpisem.

 

   (3)  Zaměstnavatel  je  povinen  opatření k předcházení a omezení rizik

   souvisejících s používáním biologických činitelů skupin 2 až 4, jakož i

   opatření k předcházení a omezení rizik souvisejících s expozicí azbestu

   předem projednat s příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví.

 

   § 41a

 

   Teplá voda pro osobní hygienu zaměstnanců

 

   (1) Zaměstnavatel, který z individuálního zdroje vyrábí teplou vodu pro

   účely  osobní hygieny zaměstnanců, je povinen zajistit, aby v této vodě

   nebyly  překročeny  hygienické  limity  mikrobiologických, fyzikálních,

   chemických  a  organoleptických  ukazatelů  upravené prováděcím právním

   předpisem.

 

   (2)  Nelze-li  z  individuálního  zdroje  vyrobit  teplou  vodu jakosti

   uvedené  v  odstavci  1,  může  na návrh zaměstnavatele příslušný orgán

   ochrany  veřejného zdraví povolit výjimku. V návrhu zaměstnavatel uvede

   mikrobiologické,   biologické,  fyzikální,  organoleptické  a  chemické

   ukazatele  vody,  jejich hodnoty, průkaz, že nedojde k poškození zdraví

   zaměstnanců   v  důsledku  použití  této  vody,  a  způsob  zabezpečení

   dodržování  hodnot  navržených ukazatelů. Rozhodnutí může orgán ochrany

   veřejného zdraví vázat na podmínky.

 

   (3) Dodržení hygienických limitů ukazatelů uvedených v odstavcích 1 a 2

   je  zaměstnavatel  povinen  kontrolovat v četnosti a rozsahu stanoveném

   pro  krácený  rozbor v závislosti na počtu zásobovaných fyzických osob,

   upravený  prováděcím  právním  předpisem  pro  pitnou  vodu.  V případě

   havárie  nebo  jiné  mimořádné  události  může  příslušný orgán ochrany

   veřejného   zdraví  z  vlastního  podnětu  četnost  a  rozsah  kontroly

   rozhodnutím  rozšířit.  V  případě  prokazatelně stálých a vyhovujících

   ukazatelů  jakosti vyráběné vody může příslušný orgán ochrany veřejného

   zdraví na návrh zaměstnavatele četnost a rozsah kontroly snížit.

 

   § 42

 

   Náklady  spojené  se zajišťováním ochrany zdraví při práci podle tohoto

   zákona  hradí  zaměstnavatel,  pokud  zvláštní právní předpis nestanoví

   jinak.

 

   § 43

 

   Povinnosti stanovené v § 37, 38, § 39 odst. 2 písm. b) části textu před

   středníkem  a  v  §  40  až  42  platí i pro osobu, která podniká podle

   zvláštního   právního   předpisu   a  není  zaměstnavatelem  ve  smyslu

   zvláštního právního předpisu.

 

   § 44

 

   Ustanoveními  tohoto  zákona nejsou dotčeny povinnosti zaměstnavatelů a

   osob uvedených v § 43 stanovené zvláštními právními předpisy.

 

   DÍL 8

 

   Nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky

 

   § 44a

 

   (1)   Nakládáním   s   nebezpečnými  chemickými  látkami  a  chemickými

   přípravky^35a)  je  jejich  výroba,  dovoz,  vývoz,  prodej, používání,

   skladování, balení, označování a vnitropodniková doprava.

 

   (2)  Při  nakládání  s  nebezpečnými  chemickými  látkami  a chemickými

   přípravky  je  každý  povinen chránit zdraví lidí a životní prostředí a

   řídit   se   výstražnými  symboly  nebezpečnosti,  standardními  větami

   označujícími  specifickou rizikovost a standardními pokyny pro bezpečné

   zacházení podle zvláštních právních předpisů.^35a)

 

   (3)  Právnické  a  fyzické  osoby  nesmějí  prodávat, darovat ani jiným

   způsobem  poskytovat  nebezpečné  chemické  látky  a chemické přípravky

   klasifikované  jako  vysoce toxické^35b) jiným fyzickým nebo právnickým

   osobám,  nejsou-li tyto osoby oprávněny k nakládání s těmito chemickými

   látkami a chemickými přípravky podle odstavce 8.

 

   (4)  Právnické  a fyzické osoby nesmějí prodávat ani darovat nebezpečné

   chemické  látky  a  chemické  přípravky klasifikované jako toxické nebo

   žíravé^35c)

 

   a) osobám mladším 18 let,

 

   b) osobám zcela nebo zčásti zbaveným způsobilosti k právním úkonům.

 

   (5)  Právnické  osoby  a  fyzické  osoby  oprávněné  k  podnikání podle

   zvláštních právních předpisů nesmějí prodávat nebezpečné chemické látky

   a  chemické  přípravky  klasifikované jako vysoce toxické,^35b) toxické

   nebo žíravé v prodejních automatech a do přinesených nádob.

 

   (6)  Fyzické  osoby  starší  15  let  a  mladší 18 let smějí nakládat s

   nebezpečnými    chemickými    látkami    nebo    chemickými   přípravky

   klasifikovanými  jako  toxické  nebo  žíravé  jen  v  rámci přípravy na

   povolání  a  pod  přímým  dozorem odpovědné osoby. S chemickými látkami

   nebo  chemickými  přípravky  klasifikovanými  jako vysoce toxické mohou

   nakládat jen v rámci přípravy na povolání a pod přímým dohledem osoby s

   odbornou způsobilostí podle § 44b odst. 1.

 

   (7)  Fyzické  osoby  starší  10  let  a  mladší 18 let smějí nakládat s

   nebezpečnými  chemickými látkami a chemickými přípravky klasifikovanými

   jako  žíravé,  jestliže  tyto  chemické látky a přípravky jsou součástí

   výrobků, které splňují požadavky stanovené zvláštními právními předpisy

   na hračky.^35d)

 

   (8)  Právnické  osoby  a  fyzické  osoby  oprávněné  k  podnikání podle

   zvláštních  právních  předpisů smějí nakládat s nebezpečnými chemickými

   látkami  nebo  chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické

   jen  tehdy, jestliže nakládání s těmito chemickými látkami a chemickými

   přípravky  mají  zabezpečeno fyzickou osobou odborně způsobilou podle §

   44b  odst.  1, 2 nebo 7. Jednotlivé činnosti v rámci nakládání s těmito

   chemickými látkami a chemickými přípravky může vykonávat i zaměstnanec,

   kterého   fyzická   osoba  odborně  způsobilá  prokazatelně  zaškolila.

   Opakované  proškolení  se provádí nejméně jedenkrát za rok. O školení a

   proškolení  musí  být  pořízen písemný záznam, který je právnická osoba

   nebo  fyzická  osoba  oprávněná k podnikání povinna uchovávat po dobu 3

   let.  Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na provozování speciální

   ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace (§ 58).

 

   (9)  Fyzické  osoby,  které  v  rámci svého zaměstnání nebo přípravy na

   povolání  nakládají  s  nebezpečnými  chemickými látkami nebo přípravky

   klasifikovanými  jako vysoce toxické, toxické, žíravé nebo karcinogenní

   označené  R-větou  45  nebo 49, mutagenní označené R-větou 46 a toxické

   pro  reprodukci  označené  R-větou  60  nebo  61, musí být prokazatelně

   seznámeny  s  nebezpečnými  vlastnostmi  chemických  látek a chemických

   přípravků,  se  kterými  nakládají, zásadami ochrany zdraví a životního

   prostředí  před  jejich škodlivými účinky a zásadami první předlékařské

   pomoci.

 

   (10)  Právnická  osoba  nebo  fyzická  osoba  oprávněná  k podnikání je

   povinna  vydat  pro  pracoviště,  na  němž  se  nakládá  s nebezpečnými

   chemickými  látkami  nebo  chemickými  přípravky  klasifikovanými  jako

   vysoce  toxické,  toxické, žíravé nebo karcinogenní označené R-větou 45

   nebo  49,  mutagenní  označené  R-větou  46  a  toxické  pro reprodukci

   označené  R-větou  60  nebo 61, písemná pravidla o bezpečnosti, ochraně

   zdraví  a  ochraně  životního  prostředí  při práci s těmito chemickými

   látkami  a  chemickými  přípravky.  Pravidla  musí  být  volně dostupná

   zaměstnancům  na  pracovišti  a  musí  obsahovat  zejména  informace  o

   nebezpečných  vlastnostech  chemických látek a chemických přípravků, se

   kterými  zaměstnanci nakládají, pokyny pro bezpečnost, ochranu zdraví a

   ochranu  životního  prostředí,  pokyny  pro první předlékařskou pomoc a

   postup  při nehodě. Text pravidel je právnická osoba nebo fyzická osoba

   oprávněná  k  podnikání  povinna  projednat s orgánem ochrany veřejného

   zdraví příslušným podle místa činnosti.

 

   (11)  Právnické  osoby  a  fyzické  osoby  oprávněné  k podnikání podle

   zvláštních právních předpisů jsou povinny skladovat nebezpečné chemické

   látky   a  chemické  přípravky  klasifikované  jako  vysoce  toxické  v

   prostorách,  které  jsou  uzamykatelné,  zabezpečené  proti  vloupání a

   vstupu  nepovolaných  osob.  Při skladování musí být vyloučena záměna a

   vzájemné  škodlivé  působení uskladněných chemických látek a chemických

   přípravků  a  zabráněno  jejich  pronikání  do  životního  prostředí  a

   ohrožení zdraví lidu.

 

   (12)  Právnické  osoby  a  fyzické  osoby  oprávněné k podnikání, které

   nakládají  s  nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky

   klasifikovanými  jako vysoce toxické, jsou povinny vést evidenci těchto

   chemických  látek  a  chemických přípravků. Evidence se vede pro každou

   nebezpečnou  chemickou  látku a chemický přípravek odděleně a evidenční

   záznamy musí obsahovat údaje o přijatém a vydaném množství, stavu zásob

   a  jméno  osoby  (název  nebo  firmu),  které  byly chemická látka nebo

   chemický  přípravek  vydány. Evidenční záznamy se uchovávají nejméně po

   dobu  5  let po dosažení nulového stavu zásob nebezpečné chemické látky

   nebo  chemického přípravku. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na

   provozování speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace.

 

   § 44b

 

   Odborná způsobilost

 

   (1)  Za  fyzické  osoby  odborně způsobilé pro nakládání s nebezpečnými

   chemickými  látkami  a chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce

   toxické,  nejde-li  o výrobu, dovoz nebo prodej nebezpečných chemických

   látek  a  chemických  přípravků klasifikovaných jako vysoce toxické a o

   výkon  speciální  ochranné  dezinfekce,  dezinsekce  a  deratizace,  se

   považují

 

   a) absolventi vysokých škol, kteří

 

   1.   získali   vysokoškolské   vzdělání  v  akreditovaném  magisterském

   studijním   programu   všeobecné   lékařství   nebo  farmacie,  nebo  v

   akreditovaných    magisterských   studijních   programech   v   oblasti

   veterinárního lékařství a hygieny,

 

   2. získali vysokoškolské vzdělání v oblasti oborů chemie,

 

   3.  získali  vysokoškolské vzdělání v oblasti skupiny učitelských oborů

   se zaměřením na chemii, nebo

 

   4. získali vysokoškolské vzdělání a mají doklad o absolvování speciální

   průpravy   pro   výkon   práce  ve  zdravotnictví^35e)  nebo  doklad  o

   absolvování celoživotního vzdělávání v oboru toxikologie,^35f)

 

   5.   získali   vysokoškolské   vzdělání  v  akreditovaném  magisterském

   studijním  programu rostlinolékařství nebo ochrana rostlin, popřípadě v

   rámci programu celoživotního vzdělávání v tomto oboru,35g)

 

   b)  fyzické  osoby,  které mají jiné vzdělání, než je uvedeno v písmenu

   a),  a  které  se podrobily úspěšné zkoušce odborné způsobilosti a mají

   osvědčení  podle  odstavce  5  o  odborné  způsobilosti  k  nakládání s

   chemickými  látkami  a chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce

   toxické.

 

   (2)  Za  fyzické  osoby odborně způsobilé pro výrobu, dovoz nebo prodej

   nebezpečných  chemických  látek  a chemických přípravků klasifikovaných

   jako  vysoce  toxické se považují fyzické osoby odborně způsobilé podle

   zvláštního právního předpisu.

 

   (3)  Komisi  pro  přezkoušení  odborné  způsobilosti  pro  nakládání  s

   nebezpečnými  chemickými látkami a chemickými přípravky klasifikovanými

   jako vysoce toxické (dále jen "zkušební místo") zřizuje příslušný orgán

   ochrany veřejného zdraví. Ministerstvo zdravotnictví stanoví prováděcím

   právním  předpisem  způsob zřízení komise a její složení, obsah a formu

   přihlášky ke zkoušce, základní obsah a podmínky provedení zkoušky.

 

   (4)  Ke  zkoušce  se  může  přihlásit  u  kteréhokoliv zkušebního místa

   fyzická  osoba  starší  18  let,  která  má trvalý pobyt na území České

   republiky,  popřípadě  bydliště,  jde-li o fyzickou osobu, která trvalý

   pobyt  na  území České republiky nemá (dále jen "uchazeč"). Pozvánku ke

   zkoušce  doručí zkušební místo uchazeči nejpozději 30 dní před termínem

   konání zkoušky.

 

   (5)  Při  uznávání  odborné  kvalifikace nebo jiné způsobilosti, kterou

   státní  příslušníci  České republiky nebo členských států Evropské unie

   nebo jejich rodinní příslušníci získali v jiném členském státě Evropské

   unie,  se  postupuje  podle  zvláštního  právního  předpisu^30a). Pokud

   komise  pro  přezkoušení odborné způsobilosti uzná odbornou kvalifikaci

   podle odstavce 4 pouze částečně, je uchazeč oprávněn skládat rozdílovou

   zkoušku.  U  rozdílové  zkoušky  není  uchazeč  zkoušen z těch oblastí,

   uvedených v prováděcím právním předpisu^35j), ve kterých mu byla uznána

   získaná odborná kvalifikace postupem podle věty první.

 

   (6) Orgán ochrany veřejného zdraví vydá uchazeči, který úspěšně vykonal

   zkoušku,  nejpozději  do  30  dnů  ode dne vykonání zkoušky osvědčení o

   odborné  způsobilosti pro nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a

   chemickými  přípravky  klasifikovanými  jako  vysoce toxické. Za vydání

   osvědčení se platí správní poplatek.^35h) Osvědčení je platné po dobu 5

   let ode dne jeho vydání.

 

   (7)  Fyzické osoby, kterým bylo vydáno rozhodnutí o autorizaci^35i) pro

   chemické  látky  a  chemické  přípravky  vysoce toxické, se považují za

   odborně   způsobilé   podle  odstavce  1  do  doby  skončení  platnosti

   rozhodnutí o autorizaci.

 

   HLAVA III

 

   PŘEDCHÁZENÍ VZNIKU A ŠÍŘENÍ INFEKČNÍCH ONEMOCNĚNÍ

 

   DÍL 1

 

   Očkování a spolupráce orgánů ochrany veřejného zdraví se zdravotnickými

   zařízeními

 

   § 45

 

   (1)  K  ochraně  před  vznikem,  šířením a k omezení výskytu infekčních

   onemocnění  spolupracují  poskytovatelé  zdravotních  služeb  s  orgány

   ochrany  veřejného  zdraví a provádějí opatření stanovená tímto zákonem

   nebo  na  základě  zákona  příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví.

   Náklady spojené s takovou činností, které nejsou hrazeny ze zdravotního

   pojištění,   hradí   stát   v  rozsahu  stanoveném  prováděcím  právním

   předpisem.

 

   (2)  Poskytovatelé  zdravotních  služeb jsou povinni zajistit a provést

   pravidelná,  zvláštní  a  mimořádná  očkování,  očkování  při  úrazech,

   poraněních,  nehojících  se  ranách  a před některými léčebnými výkony,

   popřípadě   pasivní  imunizaci  fyzických  osob,  které  mají  v  péči,

   [například  podáním  dalších imunobiologických přípravků^36)] v rozsahu

   upraveném  prováděcím  právním  předpisem  nebo  mezinárodní  smlouvou,

   kterou je Česká republika vázána.

 

   (3)  Při  výskytu  infekčního onemocnění stanoveného prováděcím právním

   předpisem  nebo  při podezření na výskyt takového infekčního onemocnění

   jsou  poskytovatelé  zdravotních služeb povinni nařídit izolaci vždy na

   infekčním  oddělení,  případně oddělení tuberkulózy nebo venerologickém

   oddělení   nemocnice   nebo   odborného   léčebného   ústavu.   Nemá-li

   poskytovatel  zdravotních  služeb  zřízeno  takové oddělení, je povinen

   zajistit   zdravotní   služby  fyzické  osobě  u  jiného  poskytovatele

   zdravotních   služeb  a  převoz  pacienta  k  tomuto  poskytovateli.  V

   ostatních  případech  se  izolace  provádí  podle prozatímního opatření

   poskytovatele  zdravotních  služeb  nebo  rozhodnutí příslušného orgánu

   ochrany  veřejného  zdraví  u  poskytovatele  zdravotních služeb nebo v

   místě pobytu fyzické osoby.

 

   § 46

 

   (1)  Fyzická  osoba,  která  má  na území České republiky trvalý pobyt,

   cizinec,  jemuž  byl povolen trvalý pobyt, cizinec, který je oprávněn k

   trvalému  pobytu  na  území  České republiky, a dále cizinec, jemuž byl

   povolen  přechodný  pobyt na území České republiky na dobu delší než 90

   dnů nebo je oprávněn na území České republiky pobývat po dobu delší než

   90  dnů,  jsou  povinni  podrobit  se,  v  prováděcím  právním předpisu

   upravených   případech  a  termínech,  stanovenému  druhu  pravidelného

   očkování.  Prováděcím  právním  předpisem  stanovené  fyzické  osoby  a

   fyzické  osoby,  které mají být zařazeny na pracoviště s vyšším rizikem

   vzniku  infekčních  onemocnění,  jsou povinny podrobit se ve stanoveném

   rozsahu stanovenému druhu zvláštního očkování.

 

   (2) Před provedením pravidelného a zvláštního očkování je fyzická osoba

   povinna podrobit se v případech upravených prováděcím právním předpisem

   vyšetření  stavu imunity (odolnosti). Pravidelné a zvláštní očkování se

   neprovede  při  zjištění imunity vůči infekci nebo zjištění zdravotního

   stavu,  který  brání  podání  očkovací látky (trvalá kontraindikace). O

   těchto  skutečnostech  poskytovatel  zdravotních služeb vystaví fyzické

   osobě  potvrzení  a  důvod  upuštění od očkování zapíše do zdravotnické

   dokumentace.

 

   (3) Zjistí-li příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, že se nezletilá

   fyzická  osoba  nepodrobila očkování nebo vyšetření podle odstavce 2, a

   jde-li  o  nezletilou  fyzickou osobu, která nemá zvoleného praktického

   lékaře,  stanoví  jí  rozhodnutím povinnost podrobit se tomuto očkování

   nebo vyšetření u určeného poskytovatele zdravotních služeb.

 

   (4)  Jde-li o osobu, která nedovršila patnáctý rok svého věku, odpovídá

   za splnění povinností podle odstavců 1 až 3 její zákonný zástupce.^12)

 

   (5)  Orgán  ochrany  veřejného  zdraví,  který  vydal  rozhodnutí podle

   odstavce  3,  požádá  určeného  poskytovatele  zdravotních  služeb, aby

   očkování  nebo  vyšetření  provedlo.  Určený  poskytovatel  zdravotních

   služeb je povinen žádosti vyhovět.

 

   (6)  Prováděcí  právní  předpis  upraví  členění  očkování  a  podmínky

   provedení  očkování,  způsoby  vyšetřování imunity, pracoviště s vyšším

   rizikem  vzniku  infekčního onemocnění a podmínky, za nichž mohou být v

   souvislosti se zvláštním očkováním fyzické osoby zařazeny na pracoviště

   s vyšším rizikem vzniku infekčního onemocnění.

 

   § 47

 

   (1) K pravidelnému, zvláštnímu a mimořádnému očkování může poskytovatel

   zdravotních  služeb použít jen očkovací látky podle antigenního složení

   očkovacích  látek  stanoveného  Ministerstvem  zdravotnictví podle § 80

   odst.  1  písm.  e). To neplatí, jde-li o pravidelné očkování a fyzická

   osoba požádá o jeho provedení jinou registrovanou očkovací látkou.

 

   (2)  Každé  provedené očkování zapíše poskytovatel zdravotních služeb v

   rozsahu  upraveném  prováděcím  právním předpisem do očkovacího průkazu

   nebo  zdravotního a očkovacího průkazu dítěte a mladistvého, který vydá

   při  prvním  očkování,  a  do  zdravotnické dokumentace očkovaného. Při

   každém  dalším  očkování  je očkovaný povinen předložit očkovací průkaz

   nebo  zdravotní  a  očkovací  průkaz  dítěte  a mladistvého k provedení

   záznamu.

 

   § 47a

 

   (1)  Pravidelná  očkování  dětí  provádějí  praktičtí lékaři pro děti a

   dorost,  s  výjimkou očkování novorozenců HBsAg pozitivních matek proti

   virové  hepatitidě  B,  která  provádějí  na novorozeneckých odděleních

   porodnic  lékaři  těchto  oddělení. Očkování proti tuberkulóze u dětí s

   vyšším   rizikem  získání  této  infekce  provádějí  na  kalmetizačních

   pracovištích  odborní  lékaři  pneumoftizeologové.  Pravidelné očkování

   zletilých  fyzických  osob  provádějí  příslušní  praktičtí  lékaři pro

   dospělé;  tato  očkování  mohou provádět i lékaři zdravotních ústavů. U

   osob  umístěných  u poskytovatelů zdravotních služeb, ústavech sociální

   péče a obdobných zařízeních provádějí očkování podle tohoto zákona také

   lékaři těchto zařízení.

 

   (2) Zvláštní a mimořádné očkování provádějí příslušní praktičtí lékaři,

   lékaři pracovnělékařské služby nebo lékaři zdravotních ústavů.

 

   (3)  Očkování  proti  tetanu  při  poraněních  a  nehojících  se ranách

   provádějí  lékaři,  kteří  ošetřují  poranění  nebo  nehojící  se ránu,

   popřípadě  příslušní  praktičtí  lékaři  nebo  lékaři  pracovnělékařské

   služby.  Očkování  proti  vzteklině  po  poranění zvířetem podezřelým z

   nákazy  vzteklinou  provádějí lékaři antirabických center při vybraných

   infekčních odděleních nemocnic.

 

   § 47b

 

   (1)   Ministerstvo   vnitra  nebo  Policie  České  republiky  poskytuje

   poskytovatelům  zdravotních  služeb oprávněným provádět pravidelná nebo

   zvláštní  očkování  podle  §  47a  o  obyvatelích,  kteří  jsou povinni

   podrobit se očkování (§ 46 odst. 1),

 

   a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,

 

   b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,

 

   c) údaje z agendového informačního systému cizinců.

 

   (2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou

 

   a) příjmení,

 

   b) jméno, popřípadě jména,

 

   c) adresa místa pobytu,

 

   d) státní občanství, popřípadě více státních občanství.

 

   (3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou

 

   a)  jméno,  popřípadě  jména,  příjmení,  popřípadě jejich změna, rodné

   příjmení,

 

   b) rodné číslo,

 

   c) adresa místa trvalého pobytu,

 

   d) státní občanství, popřípadě více státních občanství,

 

   e)  počátek  trvalého  pobytu,  popřípadě  datum  zrušení údaje o místu

   trvalého  pobytu  nebo  datum  ukončení  trvalého pobytu na území České

   republiky.

 

   (4) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou

 

   a) jméno, popřípadě jména, příjmení, jejich změna, rodné příjmení,

 

   b) rodné číslo,

 

   c) státní občanství, popřípadě více státních občanství,

 

   d) druh a adresa místa pobytu,

 

   e) počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu.

 

   (5) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru

   obyvatel,   se  využijí  z  agendového  informačního  systému  evidence

   obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou

   ve tvaru předcházejícím současný stav.

 

   (6)  Z  poskytovaných  údajů  lze  v konkrétním případě použít vždy jen

   takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.

 

   § 48

 

   Osoba,  která  dopravuje  a skladuje očkovací látky, je povinna dodržet

   podmínky stanovené výrobcem v návodu k jejich použití.

 

   § 49

 

   (1)  Ze  státního  rozpočtu  se  hradí  očkovací  látky  pro zvláštní a

   mimořádná očkování.

 

   (2)  Ze  státního  rozpočtu se dále hradí očkovací látky pro pravidelná

   očkování   fyzických   osob,   které  nejsou  pojištěnci  podle  zákona

   upravujícího veřejné zdravotní pojištění.

 

   § 50

 

   Zařízení  poskytující  péči  o  dítě do 3 let věku v denním režimu nebo

   předškolní  zařízení  mohou  přijmout  pouze  dítě,  které se podrobilo

   stanoveným  pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní

   nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci.

 

   § 51

 

   (1)  Poskytovatel  zdravotních  služeb  je  povinen  příslušnému orgánu

   ochrany veřejného zdraví

 

   a) neprodleně sdělit neobvyklé reakce po očkování,

 

   b) na jeho žádost sdělit osobní údaje fyzických osob, které mají ve své

   evidenci, a to jméno, příjmení, rodné číslo a trvalý pobyt, dále druh a

   datum očkování, trvalou kontraindikaci či imunitu vůči nákaze,

 

   c)   umožnit,  aby  pro  potřeby  kontroly  prevence  vzniku  a  šíření

   infekčních  onemocnění  zaměstnanec  orgánu  ochrany  veřejného  zdraví

   nahlížel do zdravotnické dokumentace a pořizoval z ní výpisy.

 

   (2)   Zdravotní   pojišťovny   jsou   povinny   sdělovat   Ministerstvu

   zdravotnictví  počet  očkovaných  pojištěnců v členění podle očkovacího

   kalendáře  stanoveného  prováděcím  právním předpisem, a to vždy do 30.

   dubna kalendářního roku za uplynulý kalendářní rok.

 

   § 52

 

   Školská zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy, střediska

   výchovné  péče  a ústavy sociální péče jsou povinny oznámit příslušnému

   orgánu  ochrany  veřejného  zdraví,  že  fyzická osoba umístěná v tomto

   zařízení  nebo  ústavu  se  nepodrobila  pravidelnému  nebo  zvláštnímu

   očkování,  popřípadě  že  jsou  pochybnosti  o splnění této povinnosti.

   Zařízení  pro  výchovu a vzdělávání (§ 7 odst. 1) je povinno poskytnout

   orgánu  ochrany  veřejného  zdraví na jeho žádost údaje o očkování dětí

   nebo  mladistvých,  kteří  do  jejich  zařízení  docházejí, pokud mu je

   zákonný zástupce dítěte nebo mladistvého na jeho žádost sdělil.

 

   Opatření  proti  šíření  infekčních onemocnění fyzickými osobami, které

   vylučují choroboplodné zárodky

 

   § 53

 

   (1)  Fyzické  osoby  po  nákaze  vyvolané virem lidského imunodeficitu,

   fyzické osoby vylučující choroboplodné zárodky břišního tyfu a paratyfu

   a  fyzické  osoby s chronickým onemocněním virovým zánětem jater B a C,

   pokud  jim  nebo jejich zákonným zástupcům byla tato skutečnost lékařem

   sdělena (dále jen "nosiči"), jsou povinny

 

   a)  podrobit  se  léčení,  lékařskému dohledu, potřebnému laboratornímu

   vyšetření  a  dalším  protiepidemickým opatřením; povinnost podrobit se

   léčení  se  nevztahuje  na  fyzickou  osobu  po  nákaze  vyvolané virem

   lidského imunodeficitu ve stavu těžkého onemocnění,

 

   b)  dodržovat  poučení  lékaře  o  ochraně  jiných  fyzických osob před

   přenosem infekčního onemocnění, jehož jsou nosiči,

 

   c)  nevykonávat  činnosti,  při  nichž  by  vzhledem ke svému nosičství

   ohrožovaly zdraví jiných fyzických osob,

 

   d)  informovat  lékaře  před  vyšetřovacím  nebo léčebným výkonem a při

   přijetí  do  ústavní  péče  o  svém  nosičství;  pokud má nosič poruchu

   vědomí, učiní tak ihned, jakmile mu to jeho zdravotní stav umožňuje,

 

   e) sdělit své nosičství při přijetí do zařízení sociální péče,

 

   f)  oznamovat praktickému lékaři, který je registruje,^11) osobní údaje

   (jméno, příjmení, datum narození, místo trvalého a přechodného pobytu),

   údaje o zaměstnání a změny v těchto údajích.

 

   (2) Nosič břišního tyfu a paratyfu A, B a C nesmí být po dobu nosičství

   držitelem  zdravotního průkazu. Pokud mu byl zdravotní průkaz vystaven,

   je  povinen  ihned  poté,  kdy  mu bylo lékařem sděleno, že je nosičem,

   odevzdat  ho  praktickému lékaři, který ho registruje. Ten mu zdravotní

   průkaz vrátí, jakmile pominuly důvody pro jeho odevzdání.

 

   (3)  Příslušný  orgán ochrany veřejného zdraví, z vlastního nebo jiného

   podnětu  rozhodne o rozsahu protiepidemických opatření podle odstavce 1

   písm.  a), s výjimkou léčení, a stanoví činnosti podle odstavce 1 písm.

   c);  může  též  fyzické  osobě rozhodnutím stanovit, který poskytovatel

   zdravotních služeb opatření podle odstavce 1 písm. a) provede. Odvolání

   proti rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví nemá odkladný účinek.

 

   (4)  Orgán  ochrany  veřejného  zdraví,  který  vydal  rozhodnutí podle

   odstavce  3,  požádá  určeného  poskytovatele  zdravotních  služeb, aby

   opatření  podle  odstavce  1  písm.  a)  provedlo.  Určený poskytovatel

   zdravotních služeb je povinen žádosti vyhovět.

 

   § 54

 

   (1)  Poskytovatel  zdravotních  služeb  ošetřující nosiče je povinen je

   povinno  hlásit  neprodleně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví

   osobní  údaje  a  změny  v  těchto údajích, skutečnost, že nosič změnil

   zaměstnání,  pokud  je  mu  tato  skutečnost známa, a ukončení nařízené

   izolace.

 

   (2)  Je-li  před  propuštěním nosiče ze zařízení poskytujícího lůžkovou

   zdravotní  péči  prokázáno  vylučování  původce  infekce,  poskytovatel

   zdravotních služeb informuje o této skutečnosti příslušný orgán ochrany

   veřejného zdraví.

 

   DÍL 2

 

   Ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace

 

   § 55

 

   Ochrannou  dezinfekcí,  dezinsekcí  a deratizací je činnost směřující k

   ochraně  zdraví  fyzických  osob  a  k  ochraně  životních a pracovních

   podmínek  před  původci a přenašeči infekčních onemocnění, škodlivými a

   epidemiologicky  významnými  členovci,  hlodavci  a  dalšími živočichy.

   Člení se na

 

   a)  běžnou  ochrannou  dezinfekci,  dezinsekci a deratizaci, která jako

   součást  čištění a běžných technologických a pracovních postupů směřuje

   k  předcházení  vzniku  infekčních  onemocnění  a  výskytu škodlivých a

   epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších živočichů,

 

   b)  speciální  ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, kterou je

   odborná  činnost  cílená  na  likvidaci  původců a přenašečů infekčních

   onemocnění  a zvýšeného výskytu škodlivých a epidemiologicky významných

   členovců, hlodavců a dalších živočichů.

 

   § 56

 

   Osoba, která provádí ochrannou dezinfekci, dezinsekci nebo deratizaci,

 

   a)  smí použít jen přípravky, jejichž uvedení na trh bylo povoleno^37a)

   a musí dodržet návod k jejich použití stanovený výrobcem,

 

   b)  může  použít přípravky a postupy jen v míře nezbytně nutné tak, aby

   účelu  ochranné  dezinfekce,  dezinsekce  a  deratizace bylo dosaženo a

   životní a pracovní podmínky nebyly ohroženy či poškozeny,

 

   c) je povinna kontrolovat její účinnost.

 

   § 57

 

   (1)  Běžnou  ochrannou  dezinfekci,  dezinsekci a deratizaci je povinna

   podle potřeby provádět každá osoba, a to jako součást čištění a běžných

   technologických a pracovních postupů.

 

   (2)  Speciální ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci je povinna

   podle  potřeby ve své provozovně zajistit každá fyzická osoba, která je

   podnikatelem,  právnická  osoba  a  každá  osoba  při likvidaci původců

   nákaz,  při  zvýšeném  výskytu  škodlivých a epidemiologicky významných

   členovců,  hlodavců  a  dalších  živočichů.  Jde-li o obytné místnosti,

   pobytové  místnosti  a  nebytové  prostory  nesloužící  k podnikání, má

   povinnost  podle  věty  první  vlastník  nemovitosti  nebo společenství

   vlastníků  a u nemovitosti v majetku České republiky organizační složka

   státu nebo příspěvková organizace, které přísluší hospodaření s ní.

 

   § 58

 

   (1) Speciální ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, s výjimkou

   speciální  ochranné  dezinfekce  prováděné  poskytovatelem  zdravotních

   služeb  v  jeho  objektech,  jakož  i  speciální  ochrannou dezinfekci,

   dezinsekci  a deratizaci v potravinářských nebo zemědělských provozech,

   může provádět fyzická osoba, která

 

   a) dovršila věk 18 let,

 

   b)  absolvovala  odborný  kurs,  nebo  jinak získala odborné znalosti v

   rozsahu upraveném prováděcím právním předpisem^37c),

 

   c)  podrobila  se před komisí úspěšně zkoušce odborné způsobilosti a má

   osvědčení o odborné způsobilosti.

 

   (2)   Speciální   ochranná   dezinfekce,   dezinsekce  a  deratizace  v

   potravinářských nebo zemědělských provozech může být vykonávána jen pod

   dohledem a řízením fyzické osoby, která

 

   a)  absolvovala  speciální  mistrovský kurs, nebo jinak získala odborné

   znalosti v rozsahu upraveném prováděcím právním předpisem^37c),

 

   b)  podrobila  se před komisí úspěšné zkoušce odborné způsobilosti a má

   osvědčení o odborné způsobilosti.

 

   (3)  Speciální ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, při které

   se  používají  toxické  nebo  vysoce  toxické chemické látky a chemické

   přípravky,^30) může provádět fyzická osoba, která

 

   a) dovršila věk 18 let,

 

   b)  absolvovala  odborný  kurs pro práci s toxickými a vysoce toxickými

   chemickými  látkami  a chemickými přípravky, nebo jinak získala odborné

   znalosti v rozsahu upraveném prováděcím právním předpisem^37c),

 

   c)  podrobila  se před komisí úspěšně zkoušce odborné způsobilosti a má

   osvědčení o odborné způsobilosti.

 

   (4) Řídit a dohlížet na výkon speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce

   a  deratizace, při které se používají toxické a vysoce toxické chemické

   látky  a  chemické  přípravky, může fyzická osoba, která má kvalifikaci

   podle odstavců 2 a 3.

 

   (5)  Předpokladem  k  přijetí  do  kursu  podle  odstavce 2 písm. a) je

   absolvování  odborného  kursu  podle  odstavce  1  písm. b) nebo platné

   osvědčení  o odborné způsobilosti v rozsahu odstavce 1 písm. c) a 5 let

   praxe  ve  speciální  ochranné  dezinfekci,  dezinsekci  a  deratizaci.

   Předpokladem  přijetí do kursu podle odstavce 3 písm. b) je absolvování

   odborného  kursu  podle  odstavce  1  písm.  b) nebo platné osvědčení o

   odborné způsobilosti v rozsahu podle odstavce 1 písm. c).

 

   § 59

 

   Kursy  k  získání  znalostí  pro  výkon  speciální ochranné dezinfekce,

   dezinsekce  a  deratizace podle § 58 odst. 1 až 4 může provozovat pouze

   osoba, která má odbornou způsobilost podle § 58 odst. 1.

 

   § 60

 

   (1) Komisi pro přezkoušení odborné způsobilosti podle § 58 odst. 1 až 4

   zřizuje  příslušný  orgán ochrany veřejného zdraví. K provedení zkoušky

   odborné  způsobilosti  podává  fyzická osoba příslušnému orgánu ochrany

   veřejného  zdraví  přihlášku, jejíž náležitosti upraví prováděcí právní

   předpis.

 

   (2)  Osvědčení  o  odborné  způsobilosti  vydá  orgán ochrany veřejného

   zdraví;  pro  jeho  vydání  neplatí  správní  řád.  V případě, že orgán

   ochrany  veřejného  zdraví  osvědčení nevydá, je povinen o tom fyzickou

   osobu písemně vyrozumět. Proti nevydání osvědčení může fyzická osoba do

   3  dnů ode dne doručení vyrozumění podat námitky. O námitkách rozhoduje

   nadřízený  orgán  ochrany  veřejného  zdraví.  Jsou-li  pro  to důvody,

   námitkám  vyhoví;  jinak  námitky zamítne a nevydání osvědčení potvrdí.

   Proti   tomuto  rozhodnutí  nelze  podat  odvolání.  Osvědčení  odborné

   způsobilosti je platné po dobu 5 let ode dne jeho vydání.

 

   (3)  Prováděcí  právní  předpis upraví složení komise, základní obsah a

   podmínky provedení zkoušky odborné způsobilosti.

 

   § 60a

 

   (1)  Při  uznávání  odborné  kvalifikace nebo jiné způsobilosti, kterou

   státní  příslušníci  České republiky nebo členských států Evropské unie

   nebo jejich rodinní příslušníci získali v jiném členském státě Evropské

   unie, se postupuje podle zvláštního právního předpisu^30a).

 

   (2)  Pokud  komise  pro  přezkoušení odborné způsobilosti uzná odbornou

   kvalifikaci podle § 58 odst. 1 až 4 pouze částečně, je uchazeč oprávněn

   skládat rozdílovou zkoušku.

 

   (3)  U rozdílové zkoušky není uchazeč zkoušen z těch oblastí, uvedených

   v  prováděcím  právním předpisu^37c), ve kterých mu byla uznána získaná

   odborná  kvalifikace  postupem  podle  odstavce  1.  Ustanovení § 60 se

   použije obdobně.

 

   § 61

 

   (1)   Osoba,   která   je   oprávněna  provozovat  speciální  ochrannou

   dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, je povinna

 

   a)  evidovat  použité  přípravky,  jejich druh, množství, dobu, místo a

   účel použití; tuto evidenci ukládat po dobu 5 let,

 

   b)  informovat  dotčené osoby o záměru provést velkoplošnou (území obce

   nebo městské části) speciální ochrannou dezinsekci a deratizaci.

 

   (2)  Příslušný  orgán  ochrany  veřejného  zdraví může z vlastního nebo

   jiného  podnětu  rozhodnutím  provedení  speciální ochranné dezinfekce,

   dezinsekce  a  deratizace  nařídit,  pokud hrozí šíření nákazy, zvýšený

   výskyt   přenašečů  infekčních  onemocnění  nebo  šíření  škodlivých  a

   epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších živočichů.

 

   (3)  Orgán  ochrany  veřejného  zdraví může rozhodnutí podle odstavce 2

   oznámit  ústním  vyhlášením,  pokud to vyžaduje naléhavost situace. Den

   ústního  vyhlášení  rozhodnutí  je  dnem oznámení rozhodnutí. Vyhlášené

   rozhodnutí  uvede  orgán ochrany veřejného zdraví do zápisu; neprodleně

   však  osobě  doručí jeho písemné vyhotovení. Proti rozhodnutí lze podat

   odvolání  do  3  dnů  ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

   Podání odvolání nemá odkladný účinek.

 

   (4)  Pokud  osoba  oprávněná provozovat speciální ochrannou dezinfekci,

   dezinsekci  a deratizaci hodlá provádět speciální ochrannou dezinfekci,

   dezinsekci a deratizaci nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými

   přípravky  klasifikovanými jako vysoce toxické nebo toxické, je povinna

   písemně  oznámit  tuto  skutečnost  orgánu  ochrany  veřejného zdraví a

   obecnímu   úřadu  příslušným  podle  místa  provádění  činnosti,  a  to

   nejpozději 48 hodin před započetím této činnosti. V tomto oznámení musí

   být   uvedeno  přesné  označení  místa,  kde  bude  speciální  ochranná

   dezinfekce,  dezinsekce  nebo  deratizace  prováděna,  druh a přibližné

   množství  použité  chemické  látky  nebo  chemického  přípravku, způsob

   provedení,  den zahájení prací a předpokládaná doba trvání prací, název

   a  sídlo provádějící firmy a jméno a spojení na odpovědného pracovníka.

   Do  lhůty  48 hodin se nezapočítávají dny pracovního klidu a pracovního

   volna.  Pro  provádění  speciální  ochranné  dezinfekce,  dezinsekce  a

   deratizace  nebezpečnými  chemickými látkami nebo chemickými přípravky,

   které  mohou  poškozovat  včely,  ryby,  zvěř  a některé další necílové

   organismy, platí zvláštní právní předpis.^37b)

 

   (5)  Příslušný  orgán ochrany veřejného zdraví může nejpozději 24 hodin

   před  zahájením  činnosti  oznámené  podle odstavce 4 stanovit zvláštní

   podmínky pro její provádění. Na tento postup se nevztahuje správní řád.

   Opatření,  kterým  se stanoví zvláštní podmínky pro provádění speciální

   ochranné  dezinfekce,  dezinsekce  a  deratizace,  může  orgán  ochrany

   veřejného  zdraví  vyhlásit  ústně  a učinit o něm písemný zápis. Osoba

   oprávněná  provozovat  speciální  ochrannou  dezinfekci,  dezinsekci  a

   deratizaci  může  proti  opatření  příslušného orgánu ochrany veřejného

   zdraví podat do 24 hodin od jeho doručení nebo ústního oznámení písemně

   námitky.  Podání  námitek  nemá  odkladný  účinek. O podaných námitkách

   rozhoduje  ředitel  příslušného  orgánu  ochrany  veřejného  zdraví. Na

   základě  námitek  opatření  změní  nebo  zruší, anebo námitky zamítne a

   opatření potvrdí. Proti rozhodnutí o námitkách nelze podat odvolání.

 

   DÍL 3

 

   Postup při zjištění výskytu infekčního onemocnění

 

   § 62

 

   Hlášení infekčních onemocnění a zacházení s biologickým materiálem

 

   (1)  Osoba  poskytující  péči  (§  15  odst.  1), která zjistí infekční

   onemocnění, podezření na takové onemocnění nebo úmrtí na ně, vylučování

   původců  infekčních onemocnění nebo se o těchto skutečnostech dozví, je

   povinna   ohlásit  toto  zjištění  neprodleně,  způsobem  a  v  rozsahu

   upraveném  prováděcím  právním  předpisem  příslušnému  orgánu  ochrany

   veřejného zdraví. Současně zajistí podle druhu a rozsahu jí poskytované

   zdravotní  péče  bezodkladně  provedení  prvních  nezbytných opatření k

   zamezení  šíření onemocnění včetně odběru biologického materiálu a jeho

   vyšetření. Další opatření provádí podle pokynu orgánu ochrany veřejného

   zdraví.

 

   (2)  Osoba  poskytující péči je dále povinna ohlásit příslušnému orgánu

   ochrany  veřejného  zdraví  pozitivní  mikrobiologické  nálezy  původců

   alimentárních  onemocnění,  markerů  virových  hepatitid  a pozitivních

   sérologických vyšetření na infekční onemocnění.

 

   (3)  Pro  vydání  pokynu  podle  odstavce  1 neplatí správní řád. Orgán

   ochrany  veřejného  zdraví  oznámí  tento  pokyn osobě poskytující péči

   ústně  a učiní o něm písemný zápis. Proti pokynu může osoba poskytující

   péči  podat  námitky,  které  uvede v zápisu nebo je může podat písemně

   nejpozději  do  3  dnů  ode  dne  sepsání zápisu. Podané námitky nemají

   odkladný  účinek.  O  podaných  námitkách  rozhodne bezodkladně ředitel

   příslušného   orgánu   ochrany  veřejného  zdraví.  Písemné  vyhotovení

   rozhodnutí o námitkách se doručuje osobě poskytující péči. Proti tomuto

   rozhodnutí nelze podat odvolání.

 

   (4) Osoba poskytující péči je dále povinna

 

   a)  při odběru biologického materiálu a jeho vyšetření postupovat podle

   hygienických požadavků upravených prováděcím právním předpisem,

 

   b)  žádanku o vyšetření biologického materiálu vyplnit údaji upravenými

   prováděcím právním předpisem,

 

   c)  zajistit,  aby  se s biologickým materiálem při odběru, transportu,

   laboratorním  zpracování,  dekontaminaci a likvidaci zacházelo tak, aby

   nebylo  ohroženo  zdraví fyzických osob přicházejících s ním do přímého

   styku.

 

   § 62a

 

   Epidemiologické šetření

 

   Příslušné  orgány  ochrany  veřejného  zdraví  jsou  oprávněny provádět

   epidemiologické šetření zaměřené zejména na ověření diagnózy a zjištění

   ohniska  nákazy  (§  65 odst. 2). Osoby jsou povinny sdělit příslušnému

   orgánu  ochrany  veřejného  zdraví  na  jeho výzvu okolnosti důležité v

   zájmu epidemiologického šetření.

 

   § 63

 

   Spolupráce správních úřadů k zamezení šíření nákazy

 

   (1)  Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra v rozsahu své působnosti

   neprodleně  informují  o  výskytu  závažných sporadických a hromadně se

   vyskytujících  infekčních  onemocnění příslušný orgán ochrany veřejného

   zdraví.

 

   (2)  Orgány  ochrany  veřejného  zdraví  a orgány veterinární správy si

   vzájemně  neprodleně  hlásí  výskyt  infekcí  přenosných  ze zvířete na

   člověka.  Orgány  veterinární  správy  orgánům ochrany veřejného zdraví

   hlásí i úhyn zvířete na takovou infekci.

 

   (3)  Při  provádění  opatření  proti  infekcím  přenosným  ze zvířat na

   člověka   spolupracují   orgány   ochrany  veřejného  zdraví  s  orgány

   veterinární správy.

 

   § 64

 

   Opatření, kterým jsou povinny se podrobit fyzické osoby

 

   Fyzická osoba, která onemocněla infekčním onemocněním nebo je podezřelá

   z nákazy, je podle povahy infekčního onemocnění povinna

 

   a)  podrobit  se  izolaci, podání specifických imunologických preparátů

   nebo  chemoprofylaktik,  potřebnému  laboratornímu  vyšetření, lékařské

   prohlídce a karanténním opatřením,

 

   b)  dodržovat  omezení,  popřípadě  zákaz  užívání  zdroje  pitné vody,

   potravin  a  dalších  výrobků  podezřelých  z toho, že obsahují původce

   nákazy,

 

   c)   zajistit   provedení   nařízené   ohniskové  ochranné  dezinfekce,

   dezinsekce a deratizace,

 

   d)  zdržet se činnosti, která by mohla vést k dalšímu šíření infekčního

   onemocnění,  a  je-li  běžnou součástí života, vykonávat ji tak, aby se

   riziko šíření snížilo.

 

   § 65

 

   Provedení  karantény  a  ohniskové  ochranné  dezinfekce,  dezinsekce a

   deratizace

 

   (1)  V  případě  onemocnění  podléhajícího mezinárodnímu zdravotnickému

   řádu  (mor,  cholera,  žlutá  zimnice,  hemoragické  horečky) a dalších

   infekčních  onemocnění  stanovených  doporučením  Světové  zdravotnické

   organizace  je  fyzická  osoba, které byla nařízena karanténa, umístěna

   zpravidla  ve  zdravotnickém  zařízení  vyčleněném  pro  případ výskytu

   těchto  onemocnění.  U ostatních infekčních onemocnění se, s ohledem na

   charakter  infekčního  onemocnění,  způsob kontaktu a dobu jeho trvání,

   odděluje fyzická osoba podezřelá z nákazy od ostatních fyzických osob.

 

   (2) Ohniskovou ochrannou dezinfekcí, dezinsekcí a deratizací je činnost

   směřující  k  ochraně  zdraví  fyzických  osob  a k ochraně životních a

   pracovních  podmínek  před  původci  a přenašeči infekčních onemocnění,

   škodlivými  a  epidemiologicky  významnými členovci, hlodavci a dalšími

   živočichy v ohnisku nákazy. Ohniskem nákazy je místo, ve kterém se šíří

   nákaza. Jeho součástí je nebo byl zdroj nákazy, fyzické osoby podezřelé

   z nákazy a složky jejich prostředí.

 

   § 66

 

   Opatření,  kterým  jsou povinny se podrobit fyzické osoby podnikající a

   právnické osoby

 

   (1)  Fyzická  osoba,  která  je  podnikatelem,  a  právnická osoba jsou

   povinny    podrobit    se,    podle   povahy   infekčního   onemocnění,

   protiepidemickým opatřením, kterými jsou zejména,

 

   a) zákaz provozu zařízení, provozovny nebo jiné činnosti,

 

   b) zákaz přepravy určitými dopravními prostředky,

 

   c) omezení výroby, pozastavení prodeje a zákaz užívání vody, potravin a

   dalších výrobků podezřelých z kontaminace.

 

   (2)  Fyzická  osoba, která je podnikatelem, a právnická osoba jsou dále

   povinny   zajistit   provedení   ohniskové   dezinfekce,  dezinsekce  a

   deratizace  a asanaci (hygienické zabezpečení) vody, půdy a jiných míst

   a výrobků podezřelých z toho, že obsahují původce onemocnění.

 

   § 67

 

   Stanovení  druhu  a  způsobu  provedení  protiepidemických  opatření  v

   ohnisku nákazy

 

   (1)  Orgán  ochrany  veřejného  zdraví  příslušný  podle  místa výskytu

   infekčního   onemocnění   rozhodne   o   druhu   a   způsobu  provedení

   protiepidemických  opatření v ohnisku nákazy. Vyžaduje-li to naléhavost

   situace,  může  osobě rozhodnutí oznámit ústním vyhlášením. Den ústního

   vyhlášení  rozhodnutí je dnem oznámení rozhodnutí. Vyhlášené rozhodnutí

   uvede  orgán  ochrany veřejného zdraví do zápisu; neprodleně však osobě

   doručí  jeho  písemné  vyhotovení.  Proti  rozhodnutí  je  možno  podat

   odvolání  do  3  dnů  ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

   Odvolání nemá odkladný účinek.

 

   (2)  Poskytovatel  zdravotních  služeb,  pokud zjistí výskyt infekčního

   onemocnění nebo podezření na ně, může fyzické osobě nařídit prozatímním

   opatřením  druh a způsob provedení protiepidemických opatření v ohnisku

   nákazy  podle  §  64  písm.  a) až d). Pro vydání prozatímního opatření

   neplatí  správní  řád.  Poskytovatel  zdravotních  služeb, který nařídí

   prozatímním   opatřením  protiepidemické  opatření  v  ohnisku  nákazy,

   neprodleně  informuje  orgán  ochrany  veřejného zdraví příslušný podle

   odstavce  1. Proti prozatímnímu opatření může fyzická osoba, které bylo

   protiepidemické   opatření   nařízeno,   podat  tomuto  orgánu  ochrany

   veřejného  zdraví  námitky, a to do 3 dnů ode dne jeho obdržení; podání

   námitek nemá odkladný účinek. Orgán ochrany veřejného zdraví rozhodne o

   námitkách   bezodkladně.  Proti  rozhodnutí  o  námitkách  nelze  podat

   odvolání.    Nařizuje-li    poskytovatel    zdravotních   služeb   jako

   protiepidemické  opatření karanténu fyzické osobě, která je pojištěncem

   nemocenského  pojištění, použije k tomu předepsaný tiskopis, který vydá

   Česká   správa   sociálního   zabezpečení   v  dohodě  s  Ministerstvem

   zdravotnictví.

 

   (3) Orgán ochrany veřejného zdraví příslušný podle odstavce 1, pokud je

   to  třeba,  může  pro  zajištění  protiepidemických  opatření v ohnisku

   nákazy   podle  §  64  písm.  a)  rozhodnutím  fyzické  osobě  stanovit

   poskytovatele  zdravotních  služeb,  který  je  provede. Odvolání proti

   rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví nemá odkladný účinek.

 

   (4)  Orgán  ochrany  veřejného  zdraví,  který  vydal  rozhodnutí podle

   odstavce  3,  požádá  určeného  poskytovatele  zdravotních  služeb, aby

   protiepidemické   opatření   podle   §  64  písm.  a)  provedl.  Určený

   poskytovatel zdravotních služeb je povinen žádosti vyhovět.

 

   § 68

 

   Provádění opatření před zavlečením infekčních onemocnění ze zahraničí

 

   (1)   Ochranná   opatření  před  zavlečením  infekčních  onemocnění  ze

   zahraničí  se provádějí na místech a v prostorách určených dohodou mezi

   Ministerstvem   zdravotnictví,   Ministerstvem   vnitra,  Ministerstvem

   dopravy  a  spojů  a  Ministerstvem  financí.  Ochranná  opatření  před

   zavlečením  infekčních  onemocnění  ze  zahraničí  nařídí  a rozhodne o

   jejich  ukončení  příslušný  orgán  ochrany  veřejného  zdraví. Na toto

   řízení se nevztahuje správní řád.

 

   (2) Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví může k provedení karantény

   nebo   izolace   fyzických   osob  rozhodnutím  stanovit  poskytovatele

   zdravotních   služeb,   kteří   je   provedou.  Odvolání  poskytovatele

   zdravotních služeb proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

 

   (3)  Ochranným  opatřením  nařízeným  podle  odstavce  1  jsou  povinny

   podrobit  se u poskytovatelů zdravotních služeb určených podle odstavce

   2  fyzické  osoby  vstupující  na  území státu ze zahraničí, pokud jeví

   příznaky  infekčního  onemocnění nebo jsou podezřelé z nákazy. Ochranná

   opatření  podle  odstavce  1 a rozhodnutí o jejich ukončení zveřejní na

   úřední  desce  na  hraničních  přechodech  a  dalších místech, kde jsou

   překračovány státní hranice, celní úřady.

 

   § 69

 

   Mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku

 

   (1)  Mimořádnými  opatřeními  při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku

   jsou

 

   a) zákaz nebo omezení výroby, úpravy, úschovy, dopravy, dovozu, vývozu,

   prodeje  a  jiného  nakládání  s potravinami a dalšími výrobky, kterými

   může být šířeno infekční onemocnění, popřípadě příkaz k jejich zničení,

 

   b)  zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy

   s  ostatními  fyzickými  osobami, zejména omezení cestování z některých

   oblastí  a  omezení dopravy mezi některými oblastmi, zákaz nebo omezení

   slavností,  divadelních  a  filmových představení, sportovních a jiných

   shromáždění  a  trhů,  uzavření zdravotnických zařízení jednodenní nebo

   lůžkové  péče,  zařízení  sociální  péče,  škol, předškolních zařízení,

   školských  zařízení,  zotavovacích  akcí, jakož i ubytovacích podniků a

   provozoven stravovacích služeb nebo omezení jejich provozu,

 

   c)  zákaz  nebo  omezení  výroby,  úpravy, dopravy a jiného nakládání s

   pitnou  vodou  a  vodami  užívanými  k  účelům  podle  § 6a a 6g, zákaz

   používání  vod  ze  studní,  pramenů, vodních nádrží, rybníků, potoků a

   řek,

 

   d) příkaz k vyčlenění lůžek ve zdravotnických zařízeních,

 

   e)  příkaz k provedení ohniskové dezinfekce, dezinsekce a deratizace na

   celém  zasaženém  území; ohniskovou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci

   provede  zdravotní  ústav  (§  86  odst. 1), stanoví-li tak rozhodnutím

   příslušný  orgán  ochrany  veřejného zdraví. Náklady na tuto ohniskovou

   dezinfekci,  dezinsekci a deratizaci provedenou zdravotním ústavem jsou

   hrazeny ze státního rozpočtu,

 

   f)  příkaz  k  varovnému  označení  objektů, v nichž došlo k infekčnímu

   onemocnění, a text tohoto označení,

 

   g) mimořádné očkování a preventivní podání jiných léčiv (profylaxe),

 

   h)  zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo

   nebezpečí jejího vzniku.

 

   (2)  Mimořádná  opatření  podle  odstavce  1  nařídí  v nezbytně nutném

   rozsahu  a rozhodne o jejich ukončení příslušný orgán ochrany veřejného

   zdraví.  Místní  příslušnost  orgánu  ochrany  veřejného zdraví se řídí

   místem   výskytu   infekčního  onemocnění.  Odvolání  proti  rozhodnutí

   příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nemá odkladný účinek. Osoby

   jsou povinny se mimořádnému opatření podřídit.

 

   § 70

 

   Léčení infekčních onemocnění

 

   (1)  K ochraně před vznikem a šířením infekčních onemocnění a k omezení

   jejich výskytu jsou fyzické osoby povinny podrobit se léčení infekčního

   onemocnění stanoveného v prováděcím právním předpise.

 

   (2)  Zjistí-li  orgán  ochrany  veřejného  zdraví,  že se fyzická osoba

   nepodrobila  léčení  infekčního onemocnění podle odstavce 1, stanoví jí

   rozhodnutím   poskytovatele   zdravotních  služeb,  který  toto  léčení

   zajistí.  Příslušným  k  rozhodnutí je orgán ochrany veřejného zdraví v

   místě,  kde  se fyzická osoba zdržuje. Odvolání proti tomuto rozhodnutí

   nemá odkladný účinek.

 

   (3)  Jde-li o osobu, která nedovršila patnáctý rok svého věku, odpovídá

   za splnění povinností podle odstavců 1 a 2 její zákonný zástupce.^12)

 

   (4)  Orgán  ochrany  veřejného  zdraví,  který  vydal  rozhodnutí podle

   odstavce   2,   požádá  určeného  poskytovatele  zdravotních  služeb  o

   zajištění  léčby.  Určený  poskytovatel  zdravotních  služeb je povinen

   žádosti vyhovět.

 

   DÍL 4

 

   Podmínky vyšetřování nákazy vyvolané virem lidského imunodeficitu

 

   § 71

 

   (1)  U  dárců  krve,  tkání,  orgánů  a  spermatu  se  provádí  povinné

   vyšetřování  na  virus  lidského  imunodeficitu  při každém darování. U

   dárkyň  mateřského  mléka  se  provádí  povinné  vyšetřování  na  virus

   lidského  imunodeficitu  jednorázově,  před  započetím  dárcovství. Bez

   testu na virus lidského imunodeficitu není darování přípustné.

 

   (2)  Bez souhlasu fyzické osoby je možné provést test na virus lidského

   imunodeficitu

 

   a) u těhotných žen,

 

   b)  u fyzické osoby, která má poruchu vědomí a u níž vyšetření na virus

   lidského imunodeficitu je významné z hlediska diferenciální diagnostiky

   a  léčení  bez  provedení tohoto vyšetření může vést k poškození jejího

   zdraví,

 

   c)  u  fyzické  osoby,  které  bylo  sděleno  obvinění z trestného činu

   ohrožování  pohlavní  nemocí  včetně  nemoci  vyvolané  virem  lidského

   imunodeficitu  nebo  z trestného činu, při kterém mohlo dojít k přenosu

   této nákazy na jiné fyzické osoby,

 

   d) u fyzické osoby, která je nuceně léčena pro pohlavní nemoc (§ 70).

 

   (3) V ostatních případech lze vyšetření na virus lidského imunodeficitu

   provést jen se souhlasem fyzické osoby.

 

   § 72

 

   (1)  Laboratorní  vyšetřování  na  virus  lidského  imunodeficitu  může

   provádět  zdravotnické  zařízení  jen  na  základě povolení příslušného

   orgánu   ochrany   veřejného   zdraví.   Ten  povolení  vydá,  jestliže

   poskytovatel zdravotních služeb splní tyto podmínky:

 

   a)  pracoviště,  kde  se  laboratorní  vyšetřování  provádí je způsobem

   stanoveným  prováděcím  právním  předpisem  umístěno  a  přístrojově  a

   materiálově vybaveno,

 

   b) vedoucí laboratoře má

 

   1.  vysokoškolské  vzdělání s biologickým zaměřením a se specializací v

   oboru vyšetřovací metody v klinické biochemii nebo vyšetřovací metody v

   lékařské  mikrobiologii^39) nebo vysokoškolské vzdělání se specializací

   v oboru hematologie a transfúzní služba,^40) a

 

   2.  doklad  o  školení  v  Národní  referenční  laboratoři  pro  nákazu

   vyvolanou    virem   lidského   imunodeficitu   zřízené   Ministerstvem

   zdravotnictví.

 

   (2)   Příslušný   orgán   ochrany   veřejného  zdraví  odejme  povolení

   poskytovateli   zdravotních  služeb,  který  nesplňuje  podmínky  podle

   odstavce 1.

 

   (3)  Počet  vyšetření na virus lidského imunodeficitu za měsíc a jejich

   výsledky  hlásí  poskytovatel  zdravotních  služeb vždy do desátého dne

   následujícího  měsíce  příspěvkové  organizaci  nebo organizační složce

   státu   zřízené   k   plnění  úkolů  v  oboru  působnosti  Ministerstva

   zdravotnictví,^41)  kterou  k plnění úkolů v oblasti vyšetřování nákazy

   vyvolané  virem lidského imunodeficitu Ministerstvo zdravotnictví určí,

   (dále  jen  "určená  organizace").  Název  určené  organizace  uveřejní

   Ministerstvo zdravotnictví ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví.

 

   § 73

 

   (1)  Na  vyzvání  Ministerstva  zdravotnictví nebo určené organizace je

   poskytovatel  zdravotních  služeb,  kterému  bylo vydáno povolení (§ 72

   odst.  1),  povinen  účastnit  se  systému  externího hodnocení kvality

   diagnostiky  viru  lidského  imunodeficitu.  Je-li  v  tomto  hodnocení

   kvalita   diagnostiky   viru   lidského  imunodeficitu  nevyhovující  a

   poskytovatel   zdravotních  služeb  nezajistí  bez  zbytečného  odkladu

   nápravu,  může příslušný orgán ochrany veřejného zdraví povolení vydané

   podle § 72 odst. 1 rozhodnutím odejmout.

 

   (2)  Povolení  vydané  podle  § 72 odst. 1 může příslušný orgán ochrany

   veřejného zdraví dále odejmout v případě, že

 

   a)  poskytovatel  zdravotních služeb opakovaně neohlásí počet vyšetření

   podle § 72 odst. 3,

 

   b)  se  poskytovatel  zdravotních  služeb  nezúčastní  podle odstavce 1

   externího hodnocení kvality diagnostiky.

 

   § 74

 

   (1)   V  případě  reaktivního  výsledku  vyšetření  na  virus  lidského

   imunodeficitu   získaného  ve  screeningovém  (vyhledávacím)  testu  je

   poskytovatel zdravotních služeb vždy povinen předat biologický materiál

   k  provedení konfirmačního (potvrzujícího) testu. Konfirmační test může

   provádět  jen  Národní  referenční laboratoř pro nákazu vyvolanou virem

   lidského imunodeficitu.

 

   (2) Fyzická osoba se považuje za nakaženou virem lidského imunodeficitu

   až  v  případě  potvrzení  reaktivního  výsledku vyšetření konfirmačním

   testem.

 

   (3)  Poskytovatel zdravotních služeb, který byl informován o pozitivním

   výsledku  konfirmačního  testu, sdělí prostřednictvím k tomu pověřeného

   lékaře   tuto   skutečnost   fyzické   osobě  nakažené  virem  lidského

   imunodeficitu  a,  jde-li  o fyzické osoby nezletilé nebo fyzické osoby

   zbavené  způsobilosti  k  právním  úkonům  nebo  jejichž  způsobilost k

   právním  úkonům  byla  omezena,  jejich  zákonnému  zástupci  a zajistí

   speciální  péči  u  odborného  lékaře. Sdělení musí doplnit o poučení o

   předcházení šíření infekce vyvolané virem lidského imunodeficitu.

 

   (4)  Poskytovatel  zdravotních  služeb  informující  fyzickou  osobu  o

   pozitivním  výsledku  konfirmačního  testu  je  povinen  zajistit,  aby

   fyzická  osoba  byla  podrobně  poučena o rozsahu povinnosti počínat si

   tak,  aby  jiné  fyzické  osoby  nevystavovala riziku tohoto infekčního

   onemocnění.  Obsah  takového poučení zanese do zdravotnické dokumentace

   fyzické osoby a fyzická osoba, popřípadě její zákonný zástupce podepíší

   prohlášení,  že  byli  takto  informováni.  V  případě odepření podpisu

   poskytovatel  zdravotních služeb nebo zařízení ochrany veřejného zdraví

   tuto  skutečnost  a  důvody  odepření  podpisu  uvede  ve  zdravotnické

   dokumentaci fyzické osoby.

 

   § 75

 

   Bez   souhlasu  fyzické  osoby  nebo  jejího  zákonného  zástupce  může

   zdravotní  ústav,  Státní  zdravotní  ústav, určená organizace, jakož i

   poskytovatel  zdravotních  služeb, který má povolení k činnosti podle §

   72 odst. 1, použít její krev, odebranou za jiným účelem, k vyšetření na

   virus lidského imunodeficitu pouze pro průřezové studie výskytu infekce

   virem lidského imunodeficitu; musí však při všech úkonech prováděných k

   této  studii  a  při  této studii zajistit a zachovat anonymitu fyzické

   osoby.

 

   § 75a

 

   Systém epidemiologické bdělosti

 

   (1) Pro infekce způsobené Haemophilus influenzae b, chřipku, spalničky,

   dávivý   kašel,   nákazy   vyvolané   virem   lidského   imunodeficitu,

   legionelózu,  meningokokové  onemocnění  a tuberkulózu se zavádí systém

   epidemiologické   bdělosti  (surveillance).  Rozsah  infekcí  může  být

   prováděcím   právním   předpisem   rozšířen.   Správním  úřadem,  který

   shromažďuje  informace  na  tomto úseku a předává je do sítě Evropských

   společenství pro epidemiologický dozor a kontrolu infekčních onemocnění

   (dále  jen  "síť  Společenství"),  provádí  výměnu  nutných  informací,

   organizuje  systém  včasného  varování  a  reakce  pro účely prevence a

   kontroly a provádí konzultace, je Ministerstvo zdravotnictví.

 

   (2)  Orgány  ochrany veřejného zdraví uvedené v § 78 odst. 1 písm. b) a

   c) jsou povinny shromažďovat údaje

 

   a)  o prvotním nebo opakovaném výskytu infekcí uvedených v odstavci 1 a

   použitých kontrolních opatřeních,

 

   b)  o  vývoji  epidemiologické situace, za kterou odpovídají z hlediska

   sběru informací,

 

   c)  o  neobvyklých  epidemiologických skutečnostech a nových infekčních

   onemocněních neznámého původu,

 

   d) o všech podstatných skutečnostech v souvislosti s

 

   1. infekčními onemocněními uvedenými v odstavci 1,

 

   2.  novými  infekčními  onemocněními  neznámého  původu v zemích, které

   nejsou členským státem Evropské unie,

 

   e)  o  existujících  nebo  navrhovaných  mechanismech  a  postupech pro

   předcházení  a  kontrolu  infekčních  onemocnění,  zejména  v případech

   ohrožení veřejného zdraví,

 

   f)  které  by  mohly  pomoci  členským státům Evropské unie koordinovat

   jejich  úsilí  o  předcházení  a  kontrolu infekčních onemocnění včetně

   jakýchkoli přijatých opatření

 

   a  předávat  je  Ministerstvu  zdravotnictví,  které  je  sdělí do sítě

   Společenství.

 

   (3) O charakteru a rozsahu opatření k předcházení infekčních onemocnění

   uvedených v odstavci 1 informuje Ministerstvo zdravotnictví před jejich

   přijetím za účelem koordinace úsilí o předcházení a kontrolu infekčních

   onemocnění   síť   Společenství   a   konzultuje  prostřednictvím  sítě

   Společenství   s   dalšími  členskými  státy  Evropské  unie  a  Komisí

   Evropských  společenství  charakter  a  rozsah plánovaných opatření; to

   neplatí,   je-li  potřeba  chránit  veřejné  zdraví  tak  naléhavá,  že

   konzultace    znemožňuje.   V   takovém   případě   však   Ministerstvo

   zdravotnictví    informuje   o   přijatých   opatřeních   co   nejdříve

   prostřednictvím sítě Společenství ostatní členské státy Evropské unie a

   Komisi Evropských společenství.

 

   (4)  Osoby  poskytující  péči  (§  15  odst.  1) jsou povinny v rozsahu

   prováděcího   právního   předpisu   shromažďovat   údaje  o  infekčních

   onemocněních zahrnutých do systému epidemiologické bdělosti a hlásit je

   způsobem   a   ve   lhůtách  upravených  prováděcím  právním  předpisem

   příslušnému   orgánu   ochrany   veřejného   zdraví.   Při  laboratorní

   diagnostice,  epidemiologickém  šetření  a  stanovení  druhu  a způsobu

   provedení  protiepidemických opatření při výskytu infekčních onemocnění

   zahrnutých   do   systému   epidemiologické  bdělosti  je  poskytovatel

   zdravotních   služeb  povinen  postupovat  podle  prováděcího  právního

   předpisu,  popřípadě  pokynů  a  opatření  příslušného  orgánu  ochrany

   veřejného   zdraví.  Prováděcí  právní  předpis  dále  upraví  základní

   charakteristiku, klinickou definici a klasifikaci infekčních onemocnění

   zahrnutých do systému epidemiologické bdělosti.

 

   HLAVA IV

 

   DALŠÍ POVINNOSTI OSOB V OCHRANĚ VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ

 

   § 76

 

   Osoba je při podnikatelské činnosti povinna

 

   a)  doložit, že výrobky, které vyrábí, dováží nebo uvádí na trh nebo do

   oběhu^4c) a které mají být podle tohoto zákona nebo zvláštního právního

   předpisu schváleny orgánem ochrany veřejného zdraví, byly schváleny,

 

   b)  písemně  informovat  podnikatele,  kteří od ní odebírají výrobky, o

   tom,  že  předběžným  opatřením  orgánu  ochrany  veřejného zdraví bylo

   pozastaveno  uvádění  do  oběhu^4c) nebo na trh, distribuce a prodej jí

   vyráběných nebo dovážených výrobků a o jejich uvolnění k uvedení na trh

   nebo  do  oběhu^4c),  k  distribuci  a  prodeji, a to ihned po oznámení

   vykonatelného předběžného opatření orgánu ochrany veřejného zdraví,

 

   c)  písemně  informovat  podnikatele,  kteří od ní odebírají výrobky, o

   tom,  že  výrobky  byly  uvolněny k uvedení na trh nebo do oběhu^4c), k

   distribuci  a  prodeji,  a  to  ihned  po  zrušení předběžného opatření

   orgánem   ochrany  veřejného  zdraví  nebo  po  oznámení  vykonatelného

   rozhodnutí ve věci,

 

   d)  písemně  informovat  podnikatele,  kteří od ní odebírají výrobky, o

   tom,  že výrobky byly vykonatelným rozhodnutím orgánu ochrany veřejného

   zdraví  staženy  z  distribuce  a  prodeje,  nebo  bylo zakázáno jejich

   uvádění  do oběhu^4c) nebo na trh, a to ihned po obdržení vykonatelného

   rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví,

 

   e)  ihned  po  obdržení  informace  podle  písmene  b) pozastavit další

   uvádění  do oběhu^4c) nebo na trh, distribuci a prodej výrobků, a to až

   do  doby  obdržení  informace  podle  písmene  c)  nebo d); po obdržení

   informace  podle písmene d) ihned vyřadit výrobky z distribuce, prodeje

   nebo oběhu^4c).

 

   § 77

 

   Orgán   ochrany  veřejného  zdraví  je  dotčeným  správním  úřadem  při

   rozhodování  ve  věcech  upravených  zvláštními  právními předpisy,^42)

   které  se  dotýkají  zájmů  chráněných orgánem ochrany veřejného zdraví

   podle  tohoto  zákona a zvláštních právních předpisů včetně hodnocení a

   řízení  zdravotních  rizik.  Orgán  ochrany  veřejného  zdraví vydává v

   těchto  věcech  stanovisko. Souhlas může orgán ochrany veřejného zdraví

   vázat  na  splnění  podmínek.  Stanovisko  není  rozhodnutím vydaným ve

   správním řízení.

 

   HLAVA V

 

   STÁTNÍ SPRÁVA V OCHRANĚ VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ

 

   DÍL 1

 

   Státní  správa  v  ochraně  veřejného zdraví, právní předpisy v oblasti

   ochrany   veřejného  zdraví,  oprávnění  a  povinnosti  orgánů  ochrany

   veřejného zdraví, zdravotní ústavy a Státní zdravotní ústav, povinnosti

   kontrolovaných osob

 

   ODDÍL 1

 

   Orgány státní správy v ochraně veřejného zdraví a jejich úkoly

 

   § 78

 

   Orgány  ochrany  veřejného  zdraví  a  další orgány, které plní některé

   úkoly  v  oblasti  hodnocení  a snižování hluku z hlediska dlouhodobého

   průměrného hlukového zatížení životního prostředí

 

   (1) Státní správu v ochraně veřejného zdraví vykonávají

 

   a) Ministerstvo zdravotnictví,

 

   b) krajské hygienické stanice,

 

   c) Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra,

 

   d) Ministerstvo dopravy,

 

   e) Ministerstvo pro místní rozvoj,

 

   f) Ministerstvo životního prostředí,

 

   g) krajské úřady.

 

   (2)  Soustavu  orgánů  ochrany  veřejného  zdraví  tvoří  správní úřady

   uvedené v odstavci 1 písm. a) až c).

 

   § 79

 

   Sběr a zpracování osobních údajů

 

   (1)  Orgány  ochrany  veřejného  zdraví  jsou  oprávněny  k zabezpečení

   povinností týkajících se ochrany a podpory veřejného zdraví zpracovávat

 

   a)   osobní  údaje  v  rozsahu  jméno,  příjmení,  rodné  číslo,  je-li

   přiděleno,  jinak  datum  narození,  místo pobytu fyzických osob, místo

   jejich podnikání nebo označení jejich zaměstnavatele, údaje související

   s   kategorizací   prací   a   s  nařízenými  lékařskými  preventivními

   prohlídkami  a  osobní  údaje podle § 40 písm. c); jde-li o mladistvé a

   studenty,  označení  zařízení  pro  výchovu  a vzdělávání nebo označení

   zvláštního dětského zařízení,

 

   b) citlivé údaje vypovídající o národnosti a zdravotním stavu fyzických

   osob,  zahrnující  diagnózy  onemocnění,  údaje  o rizikovém chování, o

   splnění  povinnosti  podrobit  se  léčení,  o  počtu,  druhu a závěrech

   lékařských   prohlídek,   údaje  o  expozici  fyzických  osob  faktorům

   pracovního  a  životního  prostředí,  údaje  o  epidemiologii drogových

   závislostí a citlivé údaje podle § 40 písm. c).

 

   (2)  Údaje  uvedené  v  odstavci 1 jsou orgány ochrany veřejného zdraví

   zpracovávány  v  registru  aktuálního zdravotního stavu fyzických osob,

   které  onemocněly infekčním onemocněním, a fyzických osob podezřelých z

   nákazy  a v registru kategorizací prací a expozic faktorům pracovního a

   životního  prostředí (dále jen "registry"). Rozsah zpracovávaných údajů

   může  být  rozšířen  pouze  výjimečně v zájmu splnění povinnosti orgánu

   ochrany  veřejného  zdraví,  stanovené  právním předpisem a za podmínek

   stanovených  zvláštním  zákonem.^43) Osobní a citlivé údaje shromážděné

   podle odstavce 1 se zpětně neopravují ani nedoplňují.

 

   (3)  Pokud mají být údaje z registrů využívány orgány ochrany veřejného

   zdraví  pro  účely  přípravy  podkladů  pro národní zdravotní politiku,

   vyhodnocení  stavu  ochrany  a  podpory  veřejného zdraví, ke sledování

   trendů   výskytu   infekčních  onemocnění,  hromadně  se  vyskytujících

   onemocnění,  ohrožení  nemocí z povolání, nemocí souvisejících s prací,

   jiných  poškození  zdraví  z práce a významných poruch zdraví, musí být

   pro   tyto   účely  anonymizovány  za  podmínek  stanovených  zvláštním

   zákonem.^43)

 

   (4)   Orgány   ochrany  veřejného  zdraví  mohou  pověřit  za  podmínek

   stanovených   zvláštním   zákonem^43)  zpracováním  údajů  příspěvkovou

   organizaci  nebo  organizační  složku  státu, zřízenou k plnění úkolů v

   působnosti Ministerstva zdravotnictví.

 

   (5)   Orgány   ochrany   veřejného  zdraví  jsou  povinny  za  podmínek

   stanovených  zvláštním  zákonem^43)  shromažďovat údaje, které je Česká

   republiky   povinna   předávat   mezinárodním  organizacím  na  základě

   mezinárodní  smlouvy, kterou je Česká republika vázána. Tyto údaje jsou

   orgány  ochrany  veřejného  zdraví uvedené v § 78 odst. 1 písm. b) a c)

   povinny předávat Ministerstvu zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví

   je oprávněno předávat uvedené údaje mezinárodním organizacím.

 

   (6)   Orgány   ochrany   veřejného   zdraví   jsou  oprávněny  sdělovat

   Ministerstvu  práce  a  sociálních  věcí  a  orgánům státního odborného

   dozoru  nad  bezpečností  práce  údaje  o  výskytu  prací zařazených do

   kategorií  třetí a čtvrté a práce kategorie druhé, stanovené příslušným

   orgánem ochrany veřejného zdraví jako rizikové.

 

   § 80

 

   Ministerstvo zdravotnictví

 

   (1) Ministerstvo zdravotnictví k ochraně veřejného zdraví

 

   a)  řídí  a kontroluje výkon státní správy v ochraně veřejného zdraví a

   odpovídá  za  tvorbu  a uskutečňování národní politiky na úseku ochrany

   veřejného zdraví,

 

   b) řídí a kontroluje krajské hygienické stanice,

 

   c)  rozhoduje  o  opravných  prostředcích  proti  rozhodnutím krajských

   hygienických stanic,

 

   d) zajišťuje mezinárodní spolupráci v oboru své působnosti a plní úkoly

   vyplývající z mezinárodních smluv v ochraně veřejného zdraví,

 

   e)  stanoví  na  základě  doporučení Národní imunizační komise, zřízené

   jako   poradní  orgán  Ministerstva  zdravotnictví,  antigenní  složení

   očkovacích  látek  pro  pravidelná,  zvláštní  a  mimořádná  očkování a

   zveřejní  je  ve formě sdělení ve Sbírce zákonů, a to vždy do 28. února

   kalendářního roku,

 

   f)  rozhoduje ve věcech podle § 5 odst. 5, § 6e, § 26 odst. 4, 5 a 8, §

   28,  §  72 odst. 1 a 2, § 73, § 83e odst. 6 a § 83f a dále o námitkách,

   rozhoduje-li  o  nich  podle  tohoto  zákona  nadřízený  orgán  ochrany

   veřejného   zdraví;   je   oprávněno   povolit  prodloužení  mírnějšího

   hygienického  limitu podle § 3a odst. 3; plní úkoly podle § 3a odst. 4,

   §  3b,  §  6g,  § 26 odst. 6, § 27 odst. 1, § 27b, 28a, § 72 odst. 3, §

   75a,  §  79  odst.  5, § 83a odst. 2, § 83c odst. 3 a § 83e odst. 7; na

   návrh  krajských  hygienických  stanic  rozhoduje  za  podmínek  § 37 o

   kategorizaci prací vykonávaných na jejich pracovištích,

 

   g) nařizuje mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku a

   mimořádná   opatření  k  ochraně  zdraví  fyzických  osob  při  výskytu

   nebezpečných^26a)  a z nebezpečnosti podezřelých výrobků a nejakostních

   či z porušení jakosti podezřelých vod, při živelních pohromách a jiných

   mimořádných  událostech,  pokud  mají  být provedena celostátně nebo na

   území  několika  krajů,  a  rozhoduje o jejich ukončení včetně uvolnění

   výrobků na trh nebo do oběhu,

 

   h)  nařizuje ochranná opatření před zavlečením infekčních onemocnění ze

   zahraničí a rozhoduje o jejich ukončení a ve věcech podle § 68 odst. 2,

 

   i)  na  žádost  krajské  hygienické stanice dává povolení k mimořádnému

   očkování podle § 69 odst. 1 písm. g),

 

   j)   stanoví   vyhlášením   v   televizním  a  celoplošném  rozhlasovém

   vysílání^43b)  a  zveřejněním  na  své  úřední desce a úředních deskách

   ostatních  orgánů  ochrany veřejného zdraví umístěných v sídlech těchto

   správních  úřadů  a  na  jejich  územních  pracovištích  další infekční

   onemocnění  vyvolaná  vysoce  rizikovými  biologickými  agens a toxiny,

   které    se    považují   za   nebezpečnou   nemoc   podle   zákona   o

   pohřebnictví;^43c) na toto stanovení se nevztahuje správní řád,

 

   k)  usměrňuje  výkon státní správy v ochraně veřejného zdraví prováděný

   Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra,

 

   l)  sestavuje  celorepublikové  programy  ochrany  a  podpory veřejného

   zdraví;   sestavuje  očkovací  programy  a  programy  prevence  infekce

   vyvolané  virem lidského imunodeficitu a řídí jejich realizaci; stanoví

   zásady  a  postupy  hodnocení  a  řízení  zdravotních  rizik  a  zásady

   monitorování  vztahů zdravotního stavu obyvatelstva a faktorů životního

   prostředí  a  životních  a pracovních podmínek a řídí jejich realizaci;

   řídí výchovu k podpoře a ochraně veřejného zdraví,

 

   m)  uděluje  a  zrušuje pověření k provádění autorizace, organizování a

   provádění kursů v hodnocení zdravotních rizik,

 

   n)   přezkoumává   kontrolní  plány  sestavené  krajskými  hygienickými

   stanicemi, které určují priority činnosti na úseku státního zdravotního

   dozoru,

 

   o)  koordinuje  činnost  a  spolupráci  s  jinými státními a nestátními

   orgány a organizacemi, včetně registrovaných občanských sdružení, jakož

   i  se  sociálními  partnery  v oblastech souvisejících s výkonem státní

   správy na úseku ochrany veřejného zdraví,

 

   p)  přijímá  opatření na základě a v mezích přímo použitelných předpisů

   Evropských společenství,

 

   q)  pořizuje, a dojde-li k podstatnému vývoji, který významně ovlivňuje

   stávající  hlukovou situaci, aktualizuje, nejdéle však jednou za 5 let,

   strategické hlukové mapy, jejichž součástí jsou mezní hodnoty hlukových

   ukazatelů;   mezní  hodnotou  hlukových  ukazatelů  se  rozumí  hodnota

   hlukových  ukazatelů,  při  jejímž  překročení  dochází  ke  škodlivému

   zatížení životního prostředí,

 

   r)  zpřístupňuje veřejnosti strategické hlukové mapy, vypracované podle

   písmene q),

 

   s)  prováděcím  právním  předpisem  upraví výpočet hlukových ukazatelů,

   jejich   mezní  hodnoty,  základní  požadavky  na  obsah  strategických

   hlukových  map  a  akčních  plánů, jejichž součástí jsou návrhy tichých

   oblastí,  podrobnosti  týkající  se  způsobu  informování  veřejnosti o

   strategických  hlukových  mapách,  o  přípravě  návrhů  akčních plánů a

   účasti  veřejnosti  na této přípravě a o vypracovaných akčních plánech.

   Akčním  plánem  se  rozumí  plán obsahující opatření, jejichž účelem je

   ochrana  před  škodlivými  a  obtěžujícími účinky hluku, včetně snížení

   hluku,

 

   t)  pořizuje souhrn akčního plánu na základě akčních plánů předložených

   krajskými  úřady  a  Ministerstvem dopravy, jejichž součástí jsou tiché

   oblasti  v aglomeraci vymezené krajskými úřady a tiché oblasti ve volné

   krajině  stanovené  Ministerstvem životního prostředí. Tichou oblastí v

   aglomeraci se rozumí oblast, která není vystavena hluku většímu, než je

   mezní  hodnota  hlukového  ukazatele  nebo  než  je  nejvyšší přípustná

   hodnota  hygienického  limitu  hluku  stanoveného  podle  §  34. Tichou

   oblastí  ve  volné krajině se rozumí oblast, která není rušena hlukem z

   dopravy, průmyslu nebo rekreačních aktivit,

 

   u)   spolupracuje  s  příslušnými  orgány  sousedních  členských  států

   Evropské unie na strategickém hlukovém mapování v blízkosti hranic,

 

   v)  usměrňuje  řízení  jakosti  vod  v  povrchových  vodách uvedených v

   seznamu  podle  § 6g krajskými hygienickými stanicemi, zejména určuje v

   souladu s podmínkami upravenými právem Evropské unie^1) počet koupacích

   sezón,  na  jejichž  základě sestaví krajské hygienické stanice soubory

   údajů  pro  posuzování  jakosti  vod,  a  to  po předchozím informování

   Evropské komise v rozsahu upraveném právem Evropské unie^1).

 

   (2)  Za  hluk  se  pro  účely postupu podle odstavce 1 písm. q) až u) a

   podle § 81, 81a, 81b a 81c považuje hluk, kterému jsou lidé vystaveni v

   zastavěných  územích,  ve  veřejných  parcích  a  tichých  oblastech  v

   aglomeracích,  v  tichých oblastech ve volné krajině, v blízkosti škol,

   nemocnic  a ostatních oblastech a územích citlivých na hluk. Nepovažuje

   se  za  něj  hluk  způsobený  osobou,  která  je  mu  vystavena, hluk v

   domácnostech,  sousedský  hluk,  hluk  z  rekreačních  aktivit, hluk na

   pracovištích,  hluk  uvnitř  dopravních  prostředků  a  hluk  způsobený

   vojenskou činností v objektech důležitých pro obranu státu.

 

   (3) Pro výkon státního zdravotního dozoru je Ministerstvo zdravotnictví

   oprávněno  stanovit  orgánům  ochrany  veřejného zdraví uvedeným v § 78

   odst.  1  písm.  b)  a  c)  rozsah  a  četnost  kontrol  a konkretizaci

   kontrolních  postupů.  Stanovený  rozsah  a četnost kontrol a kontrolní

   postupy  Ministerstvo  zdravotnictví  uveřejní ve Věstníku Ministerstva

   zdravotnictví.   Analytické   metody   kontroly   složení  kosmetických

   prostředků upraví prováděcí právní předpis.

 

   (4)  Pro  řešení  sporů o použití metody vyšetřování faktorů pracovních

   podmínek  a  hodnocení zátěže organismu neupravené právními předpisy je

   Ministerstvo   zdravotnictví   oprávněno   stanovit   rozhodčí   metodu

   zahrnující   strategii  odběru,  transportu,  uchovávání  a  zpracování

   vzorků,  jejich  analýzy,  hodnocení a kontroly kvality měření. Na toto

   stanovení  se  nevztahuje  správní řád. Proti stanovené rozhodčí metodě

   může  podat  zaměstnavatel  nebo  osoba uvedená v § 43 do 3 dnů ode dne

   jejího   doručení   písemně  námitky.  O  námitkách  rozhoduje  ministr

   zdravotnictví  do  30  dnů  ode dne jejich doručení. Na základě námitek

   rozhodčí  metodu  změní  nebo  zruší,  anebo námitky zamítne a rozhodčí

   metodu potvrdí. Proti rozhodnutí o námitkách nelze podat odvolání.

 

   (5)  Zjistí-li Ministerstvo zdravotnictví na základě významných důkazů,

   že  kosmetický  prostředek, přestože splňuje požadavky práva Evropských

   společenství,  představuje  nebezpečí  pro  zdraví^43d),  může  dočasně

   zakázat  používání  takového výrobku, jeho uvádění na trh nebo podrobit

   tento  výrobek  zvláštním  podmínkám  a rozhodnout o ukončení platnosti

   takového rozhodnutí.

 

   (6)  O  postupu  podle  odstavce 4 a jeho důvodech uvědomí Ministerstvo

   zdravotnictví  neprodleně  ostatní členské státy Evropské unie a Komisi

   Evropských společenství.

 

   (7)  Ministerstvo  zdravotnictví je dále oprávněno stanovit, že výrobky

   upravené  přímo  použitelnými  předpisy  Evropských společenství, tímto

   zákonem  nebo  zvláštními právními předpisy, podle nichž orgány ochrany

   veřejného zdraví vykonávají nad jejich uvedením na trh, distribucí nebo

   uvedením  do  oběhu  státní správu, jsou nebezpečné, jestliže byly jako

   takové  označeny orgány Evropských společenství, Světovou zdravotnickou

   organizací  nebo  v  systémech  pro rychlou výměnu informací Evropských

   společenství.   Stanovení  nebezpečných  výrobků  provede  Ministerstvo

   zdravotnictví   vyhlášením   v  televizním  a  celoplošném  rozhlasovém

   vysílání^43b)  a  zveřejní  na  své  úřední  desce  a  úředních deskách

   krajských hygienických stanic (Hygienické stanice hlavního města Prahy)

   umístěných  v  sídlech  těchto  správních  úřadů  a  na jejich územních

   pracovištích.  Provozovatel  televizního  vysílání  je povinen zajistit

   souběžné  vysílání  zprávy  v  titulkové  podobě.  Na toto stanovení se

   nevztahuje  správní  řád.  Povinnosti  osob  při  výskytu  nebezpečných

   výrobků  stanoví  zvláštní  právní  předpis^26a)  nebo přímo použitelné

   předpisy  Evropských  společenství.  Dočasné  pozastavení  nebo omezení

   uplatňování zvláštních opatření nebo jiných přímo použitelných předpisů

   Evropských   společenství,  stanovené  Ministerstvem  zdravotnictví  na

   základě  přímo  použitelných  předpisů Evropských společenství, vyhlásí

   Ministerstvo  zdravotnictví  zveřejněním na své úřední desce a úředních

   deskách  krajských  hygienických  stanic  (Hygienické  stanice hlavního

   města  Prahy)  umístěných  v sídlech těchto správních úřadů a na jejich

   územních  pracovištích.  Stanovení  a  opatření  podle  tohoto odstavce

   zpřístupní  Ministerstvo  zdravotnictví  i způsobem umožňujícím dálkový

   přístup. Toto stanovení a opatření není rozhodnutím vydaným ve správním

   řízení.

 

   (8)  V  Ministerstvu zdravotnictví se zřizuje funkce hlavního hygienika

   České  republiky,  který  ve  věcech ochrany veřejného zdraví vystupuje

   jako   orgán   Ministerstva  zdravotnictví.  Hlavního  hygienika  České

   republiky  jmenuje  a  odvolává  na  návrh  ministra  zdravotnictví  ze

   státních  zaměstnanců  zástupce  generálního  ředitele  státní  služby.

   Bude-li  jmenován  zástupce hlavního hygienika České republiky, řídí se

   jeho jmenování a odvolání služebním zákonem.^43a)

 

   § 81

 

   Ministerstvo dopravy

 

   (1)  Ministerstvo  dopravy  v  oblasti  hodnocení  a  snižování hluku z

   hlediska dlouhodobého průměrného hlukového zatížení životního prostředí

   podle  údajů ze strategických hlukových map vypracovaných Ministerstvem

   zdravotnictví pořizuje, a dojde-li k podstatnému vývoji, který významně

   ovlivňuje  stávající hlukovou situaci, aktualizuje, nejdéle však jednou

   za 5 let, akční plány pro

 

   a)  hlavní  pozemní  komunikace, jimiž se rozumí pozemní komunikace, po

   nichž  projede  více než 3 000 000 vozidel za rok, a jejichž vlastníkem

   je stát,

 

   b)  hlavní železniční tratě, jimiž se rozumí železniční tratě, po nichž

   projede více než 30 000 vlaků za rok,

 

   c) hlavní letiště, jimiž se rozumí civilní letiště, která mají více než

   50  000  vzletů a přistání za rok, s výjimkou vzletů a přistání lehkých

   letadel pro cvičné účely.

 

   (2) Ministerstvo dopravy při zpracování a aktualizaci akčních plánů

 

   a)  zpřístupňuje  návrh  akčního  plánu veřejnosti, ke kterému má každý

   právo vyjádřit se do 45 dnů od data jeho zveřejnění,

 

   b)  zveřejňuje způsob vyhodnocení podnětů a stanovisek k návrhu akčního

   plánu   a   zveřejňuje   akční   plán,   který  předkládá  Ministerstvu

   zdravotnictví,

 

   c) informuje veřejnost o opatřeních přijatých v rámci akčních plánů,

 

   d)   spolupracuje  s  příslušnými  orgány  sousedních  členských  států

   Evropské unie při tvorbě akčních plánů v příhraničních oblastech.

 

   § 81a

 

   Ministerstvo pro místní rozvoj

 

   Ministerstvo  pro místní rozvoj v oblasti hodnocení a snižování hluku z

   hlediska dlouhodobého průměrného hlukového zatížení životního prostředí

   stanoví  vyhláškou seznam aglomerací. Aglomerací se rozumí urbanizované

   území  městského  charakteru  s  více  než  100  000  trvale  bydlícími

   obyvateli, tvořené jednou nebo více obcemi s intenzivními ekonomickými,

   sociálními a územně technickými vazbami.

 

   § 81b

 

   Ministerstvo životního prostředí

 

   Ministerstvo  životního prostředí v oblasti hodnocení a snižování hluku

   z   hlediska   dlouhodobého  průměrného  hlukového  zatížení  životního

   prostředí upraví vyhláškou tiché oblasti ve volné krajině.

 

   § 81c

 

   Krajské úřady

 

   Krajské  úřady  v  oblasti  hodnocení  a  snižování  hluku  z  hlediska

   dlouhodobého průměrného hlukového zatížení životního prostředí

 

   a)  předávají Ministerstvu zdravotnictví údaje o zdrojích hluku získané

   při  výkonu  své  působnosti  podle  zákona  o  integrované  prevenci a

   omezování  znečištění,  o  integrovaném registru znečišťování a o změně

   některých  zákonů  (zákon o integrované prevenci), v rozsahu stanoveném

   zvláštním právním předpisem^43b),

 

   b)  pořizují, a dojde-li k podstatnému vývoji, který významně ovlivňuje

   stávající  hlukovou situaci, aktualizují, nejdéle však jednou za 5 let,

   akční plány pro územní aglomerace, jejichž součástí je vymezení tichých

   oblastí  v  aglomeraci,  a  akční  plány pro hlavní pozemní komunikace,

   které vlastní kraj, včetně hlavních pozemních komunikací ve vlastnictví

   obcí  ve  správním  území  kraje,  a  to  podle  údajů ze strategických

   hlukových  map zpracovaných Ministerstvem zdravotnictví; pro zpracování

   a aktualizaci akčního plánu platí obdobně § 81 odst. 2.

 

   § 82

 

   Krajské hygienické stanice

 

   (1)  Zřizují  se  krajské  hygienické stanice, jejichž správní obvody a

   sídla  stanoví příloha č. 2 k tomuto zákonu. Krajské hygienické stanice

   mohou  po  předchozím souhlasu Ministerstva zdravotnictví zřizovat nebo

   rušit  územní  pracoviště.  Krajské  hygienické  stanice jsou správními

   úřady.  Krajská  hygienická  stanice,  která  působí ve správním obvodu

   hlavního  města  Prahy,  se  označuje  jako Hygienická stanice hlavního

   města  Prahy. V čele krajské hygienické stanice je ředitel. Jmenování a

   odvolání   ředitele   krajské  hygienické  stanice  se  řídí  služebním

   zákonem^43a). Krajské hygienické stanice jsou účetními jednotkami.

 

   (2) Krajské hygienické stanici náleží

 

   a)  vydávat  rozhodnutí, povolení, osvědčení a plnit další úkoly státní

   správy  v  ochraně veřejného zdraví včetně státního zdravotního dozoru,

   pokud není příslušné Ministerstvo zdravotnictví,

 

   b)  vykonávat  státní  zdravotní dozor nad dodržováním zákazů a plněním

   dalších  povinností  stanovených přímo použitelnými předpisy Evropských

   společenství,  tímto  zákonem  a zvláštními právními předpisy k ochraně

   veřejného zdraví včetně ochrany zdraví při práci před riziky plynoucími

   z fyzikálních, chemických a biologických faktorů pracovních podmínek, z

   nepříznivých  mikroklimatických podmínek a z fyzické a duševní zátěže a

   nad  souvisejícími  pracovními  podmínkami včetně vybavení pracovišť, a

   rozhodnutím  nebo  opatřením orgánu ochrany veřejného zdraví vydaným na

   základě  těchto  právních předpisů; státní zdravotní dozor nad ochranou

   zdraví  při  práci  je státním odborným dozorem nad ochranou zdraví při

   práci ve smyslu zvláštního právního předpisu,^44)

 

   c)  rozhodovat na návrh zaměstnavatele nebo osoby uvedené v § 43 nebo z

   vlastního podnětu ve věcech kategorizace prací,

 

   d)  stanovit  za  podmínek § 37 odst. 6 písm. b) rizikové práce a plnit

   úkoly podle § 40 písm. c) a d),

 

   e)  stanovit  zaměstnavateli  nebo  osobě  uvedené  v  §  43  pro výkon

   rizikových prací, s ohledem na expozici zaměstnanců, nebo osoby uvedené

   v  §  43  a  jejích  spolupracujících  rodinných  příslušníků rizikovým

   faktorům pracovních podmínek,

 

   1. minimální rozsah a termíny sledování faktorů pracovních podmínek a

 

   2.  minimální  náplň  a  termíny  periodických lékařských preventivních

   prohlídek   a   minimální   náplň  vstupních  a  výstupních  lékařských

   preventivních  prohlídek,  pokud  je nestanoví zvláštní právní předpis,

   jakož i

 

   3.  lékařské preventivní prohlídky po skončení rizikové práce, jde-li o

   takové  vlivy pracovních podmínek, které se mohou nepříznivě projevit i

   po  delší  době  (dále  jen "následné lékařské preventivní prohlídky");

   následné   lékařské   preventivní   prohlídky   pracovníků   se  zdroji

   ionizujícího   záření   kategorie  A  stanoví  za  podmínek  upravených

   zvláštním právním předpisem,^33a)

 

   f)  stanovit zaměstnavateli způsob a minimální četnost sledování zátěže

   organismu  zaměstnanců vykonávajících rizikové práce faktory pracovních

   podmínek, pokud je nestanoví zvláštní právní předpis,

 

   g)  provádět  ověření  podmínek  vzniku onemocnění pro účely posuzování

   nemocí z povolání,^45)

 

   h) zřizovat v případech stanovených tímto zákonem komise,

 

   i) plnit úkoly dotčeného správního úřadu podle § 77,

 

   j)  uplatňovat  stanoviska  k  územně  plánovací dokumentaci z hlediska

   ochrany veřejného zdraví včetně hodnocení a řízení zdravotních rizik,

 

   k)  projednávat  přestupky  na  úseku  ochrany  veřejného  zdraví podle

   zvláštního právního předpisu,^46)

 

   l)  nařizovat,  organizovat,  řídit  a  popřípadě i provádět opatření k

   předcházení  vzniku  a  zamezení šíření infekčních onemocnění a v tomto

   rozsahu  též  usměrňovat  činnost  poskytovatelů  zdravotních  služeb a

   kontrolovat  ji;  určovat,  s  výjimkou  §  68  odst.  2, poskytovatelé

   zdravotních  služeb,  kteří  provedou  opatření  k předcházení vzniku a

   zamezení šíření infekčních onemocnění, a plnit s tím související úkoly,

 

   m)  nařizovat mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku

   a  mimořádná  opatření  k  ochraně  zdraví  fyzických  osob při výskytu

   nebezpečných^26a)  a z nebezpečnosti podezřelých výrobků a nejakostních

   či z porušení jakosti podezřelých vod, při živelních pohromách a jiných

   mimořádných    událostech,    pokud    není    příslušné   Ministerstvo

   zdravotnictví,  a  rozhodovat o jejich ukončení včetně uvolnění výrobků

   na  trh  nebo  do oběhu. Mimořádné očkování podle § 69 odst. 1 písm. g)

   stanoví jen s předchozím povolením Ministerstva zdravotnictví,

 

   n)  stanovit hygienický limit faktoru pracovních podmínek, neupraveného

   právním  předpisem,  a  metodu  jeho stanovení v pracovních podmínkách;

   stanovit způsob, minimální rozsah a četnost jeho sledování a opatření k

   ochraně   zdraví   zaměstnanců,   osob   uvedených  v  §  43  a  jejich

   spolupracujících  rodinných  příslušníků  v  riziku  takového  faktoru;

   zařadit  práci  s  tímto  faktorem  z  vlastního  podnětu do kategorie,

   nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak,

 

   o)  vykonávat  státní  zdravotní  dozor nad plněním povinnosti zajistit

   pracovnělékařské  služby uloženou zvláštním právním předpisem^47) a nad

   plněním  povinností  zaměstnavatele  poskytovat zařízením vykonávajícím

   pracovnělékařské  služby  informace  nutné  k ochraně zdraví při práci,

   uložené zvláštním právním předpisem,

 

   p)    na    návrh   zaměstnavatele   přezkoumávat   opatření   zařízení

   vykonávajícího   pracovnělékařské   služby   vydané  podle  §  39;  při

   přezkoumání opatření zařízení vykonávajícího pracovnělékařské služby se

   nepostupuje  podle  zvláštního  právního  předpisu  ani podle správního

   řádu,

 

   q)  nařídit  osobě  provozující  stravovací  službu  odběr a uchovávání

   vzorků  podávaných  pokrmů,  je-li  to potřebné pro zajištění zdravotní

   nezávadnosti  podávaných  pokrmů  nebo  z  důvodů  podezření  na  vznik

   infekčního  onemocnění  z  pokrmů,  a  určit  rozsah a dobu plnění této

   povinnosti;  postup  při  odběru  a  uchovávání  vzorků  pokrmů  upraví

   prováděcí právní předpis,

 

   r) provádět epidemiologické šetření podle § 62a,

 

   s)  usměrňovat činnost osob poskytujících péči (§ 15 odst. 1) v oblasti

   hygieny provozu a předcházení nemocničním nákazám a kontrolovat ji,

 

   t)  provádět  hodnocení  a řízení zdravotních rizik z hlediska prevence

   negativního  ovlivnění  zdravotního  stavu obyvatelstva a podílet se na

   monitorování  vztahů zdravotního stavu obyvatelstva a faktorů životního

   prostředí a životních a pracovních podmínek; kontrolovat a řídit místní

   programy ochrany a podpory veřejného zdraví,

 

   u)  spolupracovat  se  správními úřady a s orgány samosprávy při tvorbě

   zdravotní politiky příslušného regionu,

 

   v) podílet se na úkolech integrovaného záchranného systému,

 

   v) potvrzovat na tiskopisech vydaných orgány nemocenského pojištění pro

   účely  nemocenského  pojištění^47a),  že  byla  nařízena karanténa nebo

   mimořádná  opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku uvedená v

   §  69  odst.  1  písm.  b)  a  h) a ukončení karantény nebo mimořádných

   opatření, popřípadě trvání karantény nebo mimořádných opatření, a to na

   základě  žádosti  osob,  kterých  se  karanténa nebo mimořádné opatření

   týkají.

 

   (3)   Krajská   hygienická  stanice  je  povinna  o  hromadném  výskytu

   infekčních  onemocnění  a o výskytu nebezpečných^26a) a z nebezpečnosti

   podezřelých   výrobků,  které  poškodily  nebo  mohou  poškodit  zdraví

   fyzických   osob  a  nevyskytují  se  v  tržní  síti  pouze  ojediněle,

   informovat okamžitě Ministerstvo zdravotnictví.

 

   (4)  Zaměstnavatel  je  povinen  zaslat  kopii rozhodnutí o stanovených

   lékařských  preventivních  prohlídkách,  které je vykonatelné, zařízení

   vykonávajícímu  pracovnělékařské služby. Zaměstnavatel dále informuje o

   uložení  následné  lékařské  preventivní  prohlídky fyzickou osobu, pro

   kterou  byla nařízena, a to i v případě, že již není jeho zaměstnancem;

   informaci  v  tomto  případě  zašle  na  poslední místo jejího trvalého

   pobytu,  které  je  mu  známo, popřípadě místo bydliště, neměla-li tato

   fyzická  osoba  trvalý pobyt na území České republiky. Toto místo sdělí

   též   zařízení   vykonávajícímu   pracovnělékařské   služby.   Zařízení

   vykonávající   závodní  preventivní  péči  na  základě  tohoto  sdělení

   informuje   o   nařízení   následné   lékařské   preventivní  prohlídky

   zdravotnické zařízení, jehož součástí je oddělení nebo klinika nemocí z

   povolání  nebo  pracovního lékařství, které by bylo příslušné následnou

   lékařskou preventivní prohlídku provést.

 

   § 82a

 

   Úkoly krajské hygienické stanice na úseku řízení jakosti vod ke koupání

   v  přírodních  koupalištích  a  dalších  povrchových vodách uvedených v

   seznamu

 

   (1)  Při  řízení  jakosti  vod  ke  koupání  v  přírodních koupalištích

   provozovaných  na povrchových vodách využívaných ke koupání, ve kterých

   nabízí  službu koupání provozovatel podle § 6a, a v dalších povrchových

   vodách ke koupání podle § 6g krajská hygienická stanice

 

   a) v souladu s pravidly monitorování jakosti povrchových vod ke koupání

   vydá   do  1.  května  kalendářního  roku  monitorovací  kalendář  a  v

   monitorovacím   kalendáři  určí  četnost  odběrů  vzorků  vody,  jejich

   rozložení  na  dobu koupací sezóny a místa odběru vzorků vody z dalších

   povrchových   vod   ke  koupání;  monitorovací  kalendář  vydá  krajská

   hygienická stanice jako opatření obecné povahy,

 

   b)  rozhodne z moci úřední nebo na žádost provozovatele podle § 6a nebo

   osoby  uvedené  v  § 6d o pozastavení monitorovacího kalendáře z důvodů

   výjimečné situace a o jeho pokračování,

 

   c)  vydá  opatření  obecné  povahy,  kterým stanoví dočasný nebo trvalý

   zákaz  používání vody ke koupání nebo dočasné nebo trvalé varování před

   koupáním,  pokud  se  dozví  o  neočekávané  situaci nebo je-li voda ke

   koupání znečištěna,

 

   d)  nařídí  odběr  a  vyšetření  dodatečného  vzorku  vody ke koupání v

   případě   pozastavení   monitorovacího   kalendáře   nebo  krátkodobého

   znečištění  vody  nebo  dalšího  vzorku vody v případě možného ohrožení

   zdraví koupajících se osob,

 

   e)  podle pokynu Ministerstva zdravotnictví vydaného podle § 80 odst. 1

   písm.  v) a na základě výsledků monitorování jakosti povrchových vod ke

   koupání  uvedených  v seznamu podle § 6g sestaví soubor údajů o jakosti

   těchto  vod,  provádí  jejich  posuzování  a  klasifikaci a informuje o

   jakosti  povrchové  vody  ke  koupání  veřejnost  v blízkosti koupacího

   místa,  na  svých  internetových stránkách a na Portálu veřejné správy;

   pro  účely  posuzování  jakosti  povrchových vod ke koupání uvedených v

   seznamu   podle   §   6g   se   znečištěním  této  vody  rozumí  výskyt

   mikrobiologické  kontaminace  překračující hodnoty, při kterých se voda

   klasifikuje    jako    přijatelná,    rozmnožení    sinic,   rozmnožení

   makroskopických  řas  nebo  znečištění  vody  ke  koupání  v  přírodním

   koupališti  odpady v rozsahu, který ovlivňuje její jakost a představuje

   riziko pro zdraví koupajících se osob.

 

   (2) Pro účely řízení jakosti vody ke koupání se rozumí

 

   a)  monitorovacím  místem dalších povrchových vod ke koupání místo, kde

   se  očekává  většina  koupajících  se  osob,  nebo  místo, kde se podle

   profilu   těchto  vod  sestaveného  podle  vodního  zákona^8a)  očekává

   největší riziko znečištění vody,

 

   b)  výjimečnou  situací  událost  nebo kombinace událostí ovlivňujících

   jakost  vody  ke koupání na dotyčném místě, u nichž se neočekává výskyt

   častěji než jednou za 4 roky,

 

   c)  neočekávanou  situací  situace,  která  má nebo u níž se dá důvodně

   předpokládat,  že  bude  mít nepříznivý dopad na jakost vody ke koupání

   nebo na zdraví koupajících se osob,

 

   d)    krátkodobým    znečištěním   vody   mikrobiologická   kontaminace

   překračující  hodnoty,  při kterých se voda ke koupání klasifikuje jako

   přijatelná,  která  má  jasně  zjistitelné  příčiny,  u  níž se obvykle

   neočekává,  že  zhorší jakost vody po dobu delší než přibližně 72 hodin

   poté, co došlo k prvnímu ovlivnění jakosti vody,

 

   e)  dodatečným  vzorkem  vzorek, kterým se nahrazuje vzorek neprovedený

   podle monitorovacího kalendáře,

 

   f)  dalším  vzorkem  vzorek  odebraný  z důvodu možného ohrožení zdraví

   koupajících se osob,

 

   g) trvalým zákazem zákaz trvající nejméně jednu celou koupací sezónu,

 

   h)  trvalým  varováním  před  koupáním  varování trvající nejméně jednu

   celou koupací sezónu.

 

   (3)  Krajská  hygienická  stanice  může podle odstavce 1 písm. c) vydat

   trvalý  zákaz  používání  vody  ke  koupání  nebo  trvalé varování před

   koupáním  pouze tehdy, pokud v 5 po sobě následujících letech byla voda

   klasifikována  jako  nevyhovující nebo před skončením pětiletého období

   je důvod se domnívat, že dosažení klasifikace vody jako přijatelné není

   proveditelné nebo by bylo nepřiměřeně nákladné.

 

   (4)  Krajské  hygienické  stanice  jsou povinny informovat Ministerstvo

   zdravotnictví  o pozastavení monitorovacího kalendáře a jeho důvodech a

   o  dalších významných opatřeních přijatých na úseku řízení jakosti vody

   ke  koupání. Dále jsou krajské hygienické stanice povinny každoročně do

   31.  října  předávat  správcům  povodí podklady nezbytné pro sestavení,

   přezkoumání  a aktualizaci profilů povrchových vod ke koupání uvedených

   v  seznamu  podle  §  6g  odst.  1 písm. a) v rozsahu stanoveném vodním

   zákonem^8a).

 

   (5)  Hygienické  limity  mikrobiologických  ukazatelů  jakosti  vody  v

   dalších  povrchových  vodách  ke  koupání,  ukazatele a limitní hodnoty

   rozmnožení  sinic,  pravidla sledování výskytu sinic, pravidla vizuální

   kontroly  znečištění  vody  makroskopickými  řasami  a  odpady a způsob

   hodnocení  znečištění  vody  v  dalších  povrchových vodách ke koupání,

   pravidla  monitorování jakosti povrchových vod ke koupání, pravidla pro

   posuzování  jakosti  těchto  vod, kritéria jejich klasifikace a způsob,

   termíny   a  rozsah  informování  veřejnosti  upraví  prováděcí  právní

   předpis.

 

   § 83

 

   Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra

 

   (1)  Úkoly  státní  správy  v  ochraně veřejného zdraví včetně státního

   zdravotního dozoru v ozbrojených silách, v Ministerstvu obrany a v jeho

   působnosti  zřízených  organizačních  složkách  státu  a  příspěvkových

   organizacích  a  nad  jimi užívanými objekty^47a) vykonává podle tohoto

   zákona Ministerstvo obrany.

 

   (2)  Úkoly  státní  správy  v  oblasti  ochrany veřejného zdraví včetně

   státního  zdravotního  dozoru v bezpečnostních sborech^47b), s výjimkou

   Vězeňské  služby České republiky, v Ministerstvu vnitra a organizačních

   složkách státu a příspěvkových organizacích zřízených v jeho působnosti

   včetně  jimi užívaných staveb a zařízení zřízených Ministerstvem vnitra

   podle  zvláštního zákona^47c) vykonává podle tohoto zákona Ministerstvo

   vnitra.

 

   Autorizace

 

   § 83a

 

   (1)  Autorizací  se  pro  účely tohoto zákona rozumí postup zahájený na

   žádost  fyzické osoby, která je podnikatelem, organizační složky státu,

   kraje  nebo  obce  nebo  právnické  osoby,  na  jehož základě se vydává

   osvědčení o tom, že osoba je způsobilá ve vymezeném rozsahu provádět

 

   a)  odběr  vzorků a vyšetření jakosti pitné a teplé vody (§ 3 odst. 1 a

   3),  vody  v koupalištích a vody ve zdroji pro bazén umělého koupaliště

   nebo sauny (§ 6),

 

   b)  zjišťování  a  měření  koncentrací  a  intenzit  faktorů  vnitřního

   prostředí staveb (§ 13 odst. 1),

 

   c)  odběr  vzorků  a  měření  mikrobiálního  chemického a parazitárního

   znečištění  písku  v  pískovištích venkovních hracích ploch (§ 13 odst.

   2),

 

   d)  odběr  vzorků  a  vyšetření bezpečnosti předmětů běžného užívání, s

   výjimkou  hraček  a  kosmetických  prostředků (§ 25); ověřování výrobků

   přicházejících   do  přímého  styku  s  vodou,  s  výjimkou  stavebních

   výrobků,^8) podle § 5 odst. 2,

 

   e) kontrolu desinfekce a sterilizace (§ 17),

 

   f) odběr vzorků a vyšetření zdravotní nezávadnosti pokrmů [§ 24 odst. 1

   písm. e)],

 

   g)  měření intenzit hluku, vibrací a neionizujícího záření v komunálním

   a pracovním prostředí (§ 30 až 35),

 

   h)  zjišťování a měření intenzit osvětlení a mikroklimatických podmínek

   a koncentrací prachu a chemických škodlivin v pracovním prostředí,

 

   i)   biologické   expoziční   testy   a  vyšetření  v  oboru  genetické

   toxikologie, fyziologie a psychologie práce.

 

   (2)  Ministerstvo zdravotnictví pověří prováděním autorizace právnickou

   osobu  nebo  organizační  složku státu, zřízenou k plnění úkolů v oboru

   působnosti  Ministerstva zdravotnictví (dále jen "autorizující osoba").

   Toto   pověření   je  nepřevoditelné.  Na  vydání  tohoto  pověření  se

   nevztahuje  správní  řád.  Při  autorizaci se postupuje podle podmínek,

   které  stanoví  pro  jednotlivé  oblasti  podle odstavce 1 Ministerstvo

   zdravotnictví.  Pověření  autorizující  osoby a zrušení tohoto pověření

   zveřejní    Ministerstvo   zdravotnictví   ve   Věstníku   Ministerstva

   zdravotnictví.

 

   § 83b

 

   (1)  Autorizující osoba vydá organizační složce státu, kraje nebo obce,

   právnické  osobě  nebo  fyzické  osobě,  která je podnikatelem, na její

   žádost  osvědčení  o  autorizaci.  Toto  osvědčení  vydá, pokud žadatel

   splňuje podmínky autorizace, kterými jsou

 

   a)  odborná  úroveň  ve  vztahu  k  navrhované oblasti autorizace podle

   podmínek stanovených Ministerstvem zdravotnictví na základě § 83a odst.

   2,

 

   b)  vybavení  k  technickým  a  administrativním úkonům a přístupnost k

   zařízením pro speciální šetření,

 

   c)   existence   nezbytného  počtu  zaměstnanců  s  odborným  výcvikem,

   znalostmi a schopnostmi,

 

   d)  existence  závazku  zaměstnanců  k  mlčenlivosti o skutečnostech, o

   nichž se dovídají osoby provádějící autorizaci,

 

   e)  neexistence  finančních  nebo jiných zájmů, které by mohly ovlivnit

   výsledky činnosti osoby provádějící autorizaci,

 

   f) bezúhonnost žadatele o autorizaci.

 

   (2)  Neexistence finančních nebo jiných zájmů podle odstavce 1 písm. e)

   se prokazuje čestným prohlášením.

 

   (3)  Za  bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl

   pravomocně  odsouzen pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s

   předmětem  podnikání. Za účelem doložení bezúhonnosti žadatele (fyzické

   i  právnické  osoby)  si  autorizující  osoba  vyžádá  podle zvláštního

   právního  předpisu^47d)  výpis  z  evidence  Rejstříku trestů. Žádost o

   vydání  výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku

   trestů  se  předávají  v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím

   dálkový  přístup.  Fyzická  osoba  dále  dokládá  bezúhonnost obdobnými

   doklady,  jako  je výpis z Rejstříku trestů, vydanými státy, ve kterých

   se  v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě déle než 3 měsíce. Tyto

   doklady  nesmí  být starší než 3 měsíce; doklad o bezúhonnosti může být

   nahrazen dokladem o způsobilosti k výkonu povolání nebo činnosti, pokud

   prokazuje  i  splnění  podmínky bezúhonnosti. Bezúhonnost za právnickou

   osobu  se  prokazuje  u všech členů statutárního orgánu; za organizační

   složku  státu, kraje nebo obce u jejího vedoucího. Při uznávání dokladu

   o  bezúhonnosti,  který  vydal  příslušný  orgán jiného členského státu

   Evropské unie, se postupuje podle zvláštního právního předpisu^30a).

 

   (4)  V  žádosti  o vydání osvědčení o autorizaci žadatel uvede obchodní

   firmu  nebo  název právnické osoby nebo organizační složky státu, kraje

   nebo  obce  nebo  jméno  a  příjmení  fyzické  osoby,  místo podnikání,

   popřípadě  místo  trvalého  pobytu  fyzické  osoby  nebo její bydliště,

   nemá-li  trvalý  pobyt  na území České republiky, sídlo právnické osoby

   nebo  organizační  složky  státu,  kraje nebo obce, identifikační číslo

   osoby,  bylo-li  přiděleno,  a  dále údaje prokazující splnění podmínek

   podle odstavce 1. Žádost se předkládá autorizující osobě.

 

   § 83c

 

   (1) Osvědčení o autorizaci vymezuje předmět, rozsah a podmínky činnosti

   a  dobu,  na  kterou  bylo  vydáno.  Pro  vydání osvědčení o autorizaci

   neplatí správní řád. Žadatel může proti sdělení o neudělení osvědčení o

   autorizaci  podat  do  3 dnů ode dne jeho doručení námitky. O námitkách

   rozhoduje  Ministerstvo  zdravotnictví. Jsou-li pro to důvody, námitkám

   vyhoví;  jinak  námitky  zamítne  a  neudělení osvědčení potvrdí. Proti

   rozhodnutí  Ministerstva  zdravotnictví  o  námitkách se nelze odvolat.

   Autorizující  osoba  je  rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví vázána.

   Náklady spojené s autorizací včetně vydání osvědčení o autorizaci hradí

   žadatel. Cena se sjednává podle zvláštního právního předpisu.

 

   (2) Autorizace je nepřenosná na jinou osobu, uděluje se na dobu nejvýše

   5 let ode dne udělení. Autorizace může být prodloužena vždy o dalších 5

   let. Žádost o prodloužení platnosti osvědčení o autorizaci, musí osoba,

   které   bylo   vydáno   osvědčení  o  autorizaci,  (dále  jen  "držitel

   autorizace")  podat  autorizující osobě nejméně 6 měsíců před skončením

   platnosti osvědčení. Náklady spojené s prodloužením platnosti osvědčení

   o  autorizaci hradí žadatel. Cena se sjednává podle zvláštního právního

   předpisu.

 

   (3)  Seznam  držitelů  autorizace  s  uvedením  obchodní  firmy, sídla,

   popřípadě  místa podnikání a identifikačního čísla podle § 83b odst. 4,

   jakož  i  změny v těchto údajích uveřejní Ministerstvo zdravotnictví ve

   Věstníku  Ministerstva  zdravotnictví.  Tyto  údaje  sdělí Ministerstvu

   zdravotnictví autorizující osoba.

 

   (4)  Držitel  autorizace  je  povinen  dodržovat  podmínky autorizace a

   účastnit   se  v  termínu  a  rozsahu  stanoveném  autorizující  osobou

   mezilaboratorních   zkoušek.  Doklady  o  výsledcích  mezilaboratorních

   zkoušek  musí držitel autorizace ukládat po dobu 5 let. Náklady spojené

   s mezilaboratorními zkouškami hradí držitel autorizace.

 

   (5)  Autorizující  osoba  provádí  kontrolu  nad  dodržováním  podmínek

   autorizace  a  výsledků  mezilaboratorních  zkoušek.  Za  tím účelem je

   oprávněna  vstupovat  do  objektů držitele autorizace, ověřovat splnění

   podmínek  autorizace a požadovat předložení dokumentace včetně výsledků

   mezilaboratorních  zkoušek.  Ke  kontrole  si  může  autorizující osoba

   přizvat  odborníka  pro příslušnou oblast. Zjistí-li autorizující osoba

   nedostatky,  podle  závažnosti  nedostatků pozastaví účinnost osvědčení

   nebo  je  odejme. Odejmutím osvědčení autorizace zaniká. Proti odejmutí

   osvědčení  může držitel autorizace podat do 3 dnů ode dne jeho doručení

   námitky.  O námitkách rozhoduje Ministerstvo zdravotnictví. Jsou-li pro

   to  důvody, námitkám vyhoví; jinak námitky zamítne a odejmutí osvědčení

   potvrdí.  Proti  rozhodnutí  Ministerstva  zdravotnictví o námitkách se

   nelze   odvolat.   Autorizující   osoba   je  rozhodnutím  Ministerstva

   zdravotnictví vázána.

 

   § 83d

 

   (1) Autorizace vedle důvodu podle § 83c odst. 5 dále zaniká

 

   a)  uplynutím  doby,  na  kterou byla udělena, pokud nedošlo na základě

   žádosti držitele autorizace k jejímu prodloužení,

 

   b) vzdáním se osvědčení o autorizaci; vzdání se osvědčení je účinné ode

   dne, kdy bylo doručeno autorizující osobě,

 

   c)  u  fyzických  osob  smrtí  nebo  prohlášením držitele autorizace za

   mrtvého,

 

   d) dnem zániku organizační složky státu, kraje nebo obce nebo právnické

   osoby, která je držitelem autorizace,

 

   e)  rozhodnutím o úpadku nebo zamítnutím insolvenčního návrhu proto, že

   majetek  držitele  nepostačuje  k  úhradě nákladů insolvenčního řízení,

   nebo vstupem držitele autorizace do likvidace.

 

   (2)  Autorizující osoba v případech podle odstavce 1 písm. a) a podle §

   83c  odst. 5, držitel autorizace, popřípadě jeho dědic, právní nástupce

   právnické  osoby, popřípadě její likvidátor, v případech podle odstavce

   1 písm. b) až e) jsou povinni informovat Ministerstvo zdravotnictví pro

   účely podle § 83c odst. 3 o datu zániku autorizace.

 

   § 83e

 

   (1)  Provádět  hodnocení  zdravotních  rizik  podle  tohoto zákona jsou

   oprávněny   jen   fyzické   osoby,  které  jsou  držiteli  osvědčení  o

   autorizaci.  Právnická osoba nebo fyzická osoba, která je podnikatelem,

   může  hodnotit  zdravotní  rizika  jen tehdy, pokud pro ni tuto činnost

   zabezpečuje fyzická osoba, která je držitelem autorizace.

 

   (2)  Autorizaci  uděluje  na žádost fyzické osoby autorizující osoba (§

   83a odst. 2) na základě úspěšného složení zkoušky odborné způsobilosti.

   Ke  zkoušce  se  může  přihlásit fyzická osoba, která je starší 23 let,

   bezúhonná,   má  stanovenou  odbornou  způsobilost  a  potvrdí  čestným

   prohlášením  neexistenci  finančních  nebo jiných zájmů, které by mohly

   ovlivnit  výsledky  při  hodnocení  zdravotních rizik. Při zkoušce musí

   fyzická   osoba   prokázat   znalosti   stanovené   prováděcím  právním

   předpisem^37c).  Prováděcí  právní předpis dále upraví složení komise a

   podmínky provedení zkoušky odborné způsobilosti.

 

   (3)  Za  bezúhonnou  se považuje fyzická osoba, která nebyla pravomocně

   odsouzena  za  úmyslný  trestný čin ani za trestný čin, který souvisí s

   činností,  jejíž  náplní  bylo posuzování složek životního a pracovního

   prostředí  a  hodnocení  jejich  vlivu  na  zdraví  člověka, spáchaný z

   nedbalosti.  Bezúhonnost fyzické osoby se prokazuje obdobně podle § 83b

   odst. 3.

 

   (4)   Odborná   způsobilost   se   prokazuje   dokladem   o   ukončeném

   vysokoškolském  vzdělání  v  oblasti  lékařství  nebo  přírodních  věd,

   popřípadě  osvědčením o úspěšném ukončení kursu v hodnocení zdravotních

   rizik   absolvovaném   v  organizační  složce  státu  nebo  příspěvkové

   organizaci  pověřené  Ministerstvem  zdravotnictví, pokud se ho fyzická

   osoba  za  účelem  získání  odborných  znalostí  zúčastnila,  a nejméně

   pětiletou praxí na úseku ochrany zdraví a životních podmínek.

 

   (5)  Při  uznávání  odborné  kvalifikace nebo jiné způsobilosti, kterou

   státní  příslušníci  České republiky nebo členských států Evropské unie

   nebo jejich rodinní příslušníci získali v jiném členském státě Evropské

   unie,  se  postupuje  podle  zvláštního  právního  předpisu^30a). Pokud

   komise  pro  přezkoušení odborné způsobilosti uzná odbornou kvalifikaci

   podle odstavce 4 pouze částečně, je uchazeč oprávněn skládat rozdílovou

   zkoušku.  U  rozdílové  zkoušky  není  uchazeč  zkoušen z těch oblastí,

   uvedených v prováděcím právním předpisu^37c), ve kterých mu byla uznána

   získaná  odborná  kvalifikace  postupem  podle  věty  první. Ustanovení

   odstavce 4 vět druhé a třetí se použije obdobně.

 

   (6)  Za  praxi na úseku ochrany zdraví a životních podmínek se považuje

   pracovní  činnost,  jejíž  náplní  bylo  posuzování  složek životního a

   pracovního  prostředí  a hodnocení jejich vlivu na zdraví člověka, a to

   podle  potvrzení  zaměstnavatele  nebo  předložených  výsledků takového

   posuzování.  Do  doby  praxe  se  nepočítá základní, náhradní a civilní

   služba,  doba  mateřské  a  rodičovské  dovolené. O uznání praxe, jejíž

   výkon byl přerušen na dobu delší než 5 let, rozhoduje na žádost fyzické

   osoby  Ministerstvo  zdravotnictví. Při uznávání dokladu o praxi, který

   vydal   příslušný  orgán  jiného  členského  státu  Evropské  unie,  se

   postupuje podle zvláštního právního předpisu^30a).

 

   (7) Název organizační složky státu nebo příspěvkové organizace pověřené

   organizováním a prováděním kursů v hodnocení zdravotních rizik uveřejní

   Ministerstvo zdravotnictví ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví.

 

   (8)  V  žádosti o vydání osvědčení o autorizaci k hodnocení zdravotních

   rizik fyzická osoba uvede jméno, příjmení, nejvyšší dosažené vzdělání a

   obor  studia, akademické hodnosti, místo trvalého pobytu nebo bydliště,

   nemá-li  na  území  České  republiky  trvalý  pobyt.  K žádosti připojí

   doklady osvědčující skutečnosti uvedené v odstavcích 2 až 7.

 

   (9)   Pro  udělení  osvědčení  o  autorizaci,  námitkové  řízení,  dobu

   platnosti  autorizace  a  její  prodloužení, pro sjednání a úhradu ceny

   autorizace  a  jejího  prodloužení,  jakož i pro provádění kontroly nad

   dodržováním  podmínek  autorizace  a  pro odnětí osvědčení o autorizaci

   platí § 83c.

 

   (10) Autorizace zaniká

 

   a)  odnětím osvědčení o autorizaci za podmínek odstavce 9 a § 83c odst.

   5,

 

   b)  uplynutím  doby,  na  kterou byla udělena, pokud nedošlo na základě

   žádosti  fyzické  osoby,  která  je držitelem osvědčení o autorizaci, k

   jejímu prodloužení,

 

   c) smrtí fyzické osoby, která je držitelem osvědčení o autorizaci, nebo

   jejím prohlášením za mrtvou.

 

   § 83f

 

   (1)  Osvědčení  o  autorizaci  se  nevyžaduje u fyzické osoby, která je

   usazena v jiném členském státě Evropské unie a na území České republiky

   hodlá  dočasně  vykonávat  činnost  uvedenou  v § 83a nebo § 83e, pokud

   prokáže, že je

 

   a) státním příslušníkem členského státu Evropské unie,

 

   b)  držitelem  oprávnění k výkonu činností uvedených v odstavci 1 podle

   právních  předpisů  jiného  členského  státu  Evropské unie, pokud se v

   tomto státě takové oprávnění vyžaduje,

 

   c) bezúhonná.

 

   (2)  V  případě  činností  podle  §  83a  je tato fyzická osoba povinna

   předložit  Ministerstvu  zdravotnictví  seznam  metod, postupů odběrů a

   úprav   vzorků   pro  účely  měření  či  vyšetřování  včetně  konečných

   analytických metod a postupů, které budou použity. V případě zpracování

   hodnocení  zdravotních  rizik podle § 83e je tato fyzická osoba povinna

   předložit   Ministerstvu   zdravotnictví   dříve  zpracovaná  hodnocení

   zdravotních rizik.

 

   (3)  Doklady  podle  odstavců  1  a  2  je osoba povinna předložit před

   zahájením činnosti.

 

   (4) O nesplnění požadavků pro výkon činnosti uvedené v § 83a nebo § 83e

   vydá Ministerstvo zdravotnictví rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů.

 

   (5)  Pokud  nebylo vydáno rozhodnutí podle odstavce 4, může být činnost

   vykonávána  nejdéle  po  dobu  1 roku ode dne následujícího po dni, kdy

   uplynula lhůta pro vydání tohoto rozhodnutí.

 

   § 84

 

   Státní zdravotní dozor

 

   (1)  Při  výkonu  státního  zdravotního dozoru orgány ochrany veřejného

   zdraví v rozsahu své působnosti

 

   a)  dozírají,  zda  osoby plní povinnosti stanovené k ochraně veřejného

   zdraví  přímo  použitelnými  předpisy  Evropských  společenství,  tímto

   zákonem,  zvláštními  právními předpisy a rozhodnutím, opatřením obecné

   povahy  nebo  jiným  závazným opatřením orgánu ochrany veřejného zdraví

   vydaným  na  základě  těchto  právních  předpisů;  státnímu zdravotnímu

   dozoru  nepodléhají podmínky vzniku živností podle § 59, zásady správné

   laboratorní  praxe  pro  zkoušení chemických látek podle § 29 odst. 2 a

   povinnosti provozovatele rozhlasového a televizního vysílání podle § 95

   odst. 1,

 

   b)  mohou  pozastavit  výkon  činnosti,  pokud  při  ní  byly  porušeny

   povinnosti v ochraně veřejného zdraví, a to do doby odstranění závady,

 

   c)  mohou  předběžným  opatřením  pozastavit uvedení na trh^4a) nebo do

   oběhu^4c),     distribuci    a    prodej    výrobků    podezřelých    z

   nebezpečnosti^26a);  mohou  nařídit  vyřazení  z  distribuce  a prodeje

   výrobků,   které  nesplňují  požadavky  stanovené  tímto  zákonem  nebo

   zvláštním  právním  předpisem  a  na jejich základě vydaným rozhodnutím

   nebo  opatřením  orgánu  ochrany  veřejného zdraví, nebo zakázat jejich

   uvádění do oběhu^4c) nebo na trh,

 

   d)  mohou prověřovat znalosti podle § 19 odst. 3 a rozhodnout o tom, že

   fyzická   osoba  vykonávající  činnosti  epidemiologicky  závažné  nemá

   znalosti nutné k ochraně veřejného zdraví,

 

   e)  mohou  zakázat  nebo  omezit používání nejakostní pitné vody, teplé

   vody nebo vody jiné jakosti (§ 18 odst. 2 a § 21 odst. 2), a to do doby

   odstranění  závady,  jakož  i stanovit účel, pro který lze takovou vodu

   používat;  mohou  určit  nápravná opatření v případě nedodržení jakosti

   pitné  vody, teplé vody nebo vody jiné jakosti, upravené tímto zákonem,

   nebo změnit nápravná opatření, stanovená kontrolovanou osobou,^50) a to

   do doby odstranění závady,

 

   f)  mohou  nařídit  větší  četnost  kontroly vody v bazénu provozovaném

   podle  §  18 odst. 3, sauně, v nádrži ke koupání, v nádrži ke koupání s

   přírodním  způsobem  čištění  vody  nebo  v umělém koupališti, jestliže

   jakost   vody   nedává   záruku  dodržení  požadavků  stanovených  nebo

   povolených podle § 6e, a dobu provádění takových kontrol,

 

   g) mohou zakázat používání vody v nádrži ke koupání, povrchových vodách

   využívaných  ke  koupání  podle  §  6a  nebo  6d, v nádrži ke koupání s

   přírodním způsobem čištění vody, v umělém koupališti nebo sauně, a to i

   jen  pro  některé  skupiny obyvatel, nebo zakázat používání zdroje vody

   pro  umělé  koupaliště nebo saunu, pokud je voda ke koupání, sprchování

   nebo ochlazování znečištěna, a to do doby odstranění závady,

 

   h) mohou zakázat provoz pískoviště venkovní hrací plochy určené pro hry

   dětí,  nejsou-li dodrženy stanovené hygienické limity nebo provozní řád

   (§ 13 odst. 2), a to do doby odstranění závady,

 

   i)  mohou nařídit osobě provozující přírodní nebo umělé koupaliště nebo

   saunu,  jakož  i  osobě  uvedené  v  §  6d,  přijetí opatření k ochraně

   veřejného  zdraví  před zdravotním rizikem plynoucím ze znečištění vody

   ke  koupání, ochlazování nebo sprchování nebo změnit opatření přijaté k

   tomuto  účelu  osobou  provozující  přírodní nebo umělé koupaliště nebo

   saunu nebo osobou uvedenou v § 6d,

 

   j) mohou nařídit úpravu provozního řádu podle § 4 odst. 3, § 6c odst. 1

   písm.  cf),  §  7 odst. 2, § 13 odst. 2, § 15 odst. 2, § 21 odst. 3 a §

   21a, pokud podmínky v něm uvedené nevedou k ochraně veřejného zdraví,

 

   k) mohou stanovit podmínky konání školy v přírodě, zotavovací akce nebo

   jiné podobné akce pro děti (§ 12) a v případě ohrožení veřejného zdraví

   školu  v  přírodě,  zotavovací  akci  nebo jinou podobnou akci pro děti

   zakázat,

 

   l)  mohou odejmout povolení vydané podle § 4 odst. 6, § 5 odst. 5 až 8,

   §  6e,  § 6f odst. 2, § 14, § 17 odst. 5, § 18 odst. 2, § 21 odst. 2, §

   31  odst.  1  a  § 41a odst. 2, nesplňuje-li osoba podmínky, za kterých

   bylo  povolení  vydáno,  nebo  je-li  ohroženo veřejné zdraví; odejmutí

   povolení   vydaného   Ministerstvem   zdravotnictví   musí  být  předem

   projednáno s tímto správním úřadem,

 

   m)  mohou  pozastavit  provoz nebo používání zdroje hluku, vibrací nebo

   zdroje  neionizujícího  záření,  je-li  to nezbytné k ochraně veřejného

   zdraví, a to do doby odstranění závady,

 

   n)  mohou  předběžným  opatřením  pozastavit používání látky, suroviny,

   polotovaru   nebo  potraviny  určené  k  výrobě  nebo  přípravě  pokrmu

   podezřelých z toho, že nevyhovují požadavkům na zdravotní nezávadnost a

   čistotu  stanoveným  zvláštními  právními předpisy^23) nebo rozhodnutím

   orgánu  ochrany  veřejného  zdraví; mohou rozhodnutím zakázat používání

   látky,  suroviny,  polotovaru  nebo  potraviny  určených  k výrobě nebo

   přípravě  pokrmu, pokud nevyhovují požadavkům na zdravotní nezávadnost,

   jakost,  čistotu a značení, stanoveným zvláštními právními předpisy^23)

   nebo  rozhodnutím  orgánu  ochrany  veřejného  zdraví,  nebo  nejsou za

   stanovených  podmínek  skladovány,  jakož  i nařídit provedení sanitace

   nebo změnu technologického postupu výroby nebo přípravy pokrmu,

 

   o) mohou stanovit odchylný způsob zacházení s prádlem ze zdravotnického

   zařízení  nebo  ústavu  sociální  péče,  je-li to nezbytné pro zamezení

   vzniku a šíření infekčních onemocnění,

 

   p) mohou uložit určení a měření faktorů životních a pracovních podmínek

   ke  zjištění,  zda  není  ohroženo  veřejné  zdraví nebo určení příčiny

   poškození zdraví,

 

   q) mohou uložit zajištění zpracování hodnocení zdravotních rizik osobě,

   jejíž činnost je nebo může být zdrojem takového rizika,

 

   r)  mohou  nařídit okamžité uzavření provozovny nebo pozastavení výkonu

   činnosti  na  dobu  nejdéle  2 následujících provozních dnů od okamžiku

   zjištění  porušení  povinnosti,  které  může  mít  za následek ohrožení

   života nebo zdraví,

 

   s) mohou nařídit k ochraně zdraví zaměstnance nebo osoby uvedené v § 43

   provedení   opatření   k   omezení   rizik  plynoucích  z  fyzikálních,

   mikroklimatických,  chemických  nebo  biologických  faktorů  pracovních

   podmínek,  fyzické  nebo  duševní  zátěže a ze souvisejících pracovních

   podmínek;  mohou nařídit změnu opatření přijatých zaměstnavatelem podle

   zvláštního právního předpisu k ochraně zdraví při práci,

 

   t)  mohou  k  ochraně zdraví zaměstnavateli stanovit přísnější nejvyšší

   přípustné  hodnoty  škodlivých faktorů pracovních podmínek, než stanoví

   zvláštní  právní  předpisy, vyskytuje-li se na pracovišti současně více

   škodlivých   faktorů,   při   vysokém   fyzickém  zatížení  zaměstnanců

   vystavených na pracovišti působení škodlivých faktorů, při překračování

   limitních hodnot biologických expozičních testů, nebo pokud to je třeba

   s   ohledem   na  ochranu  zdraví  mladistvých  zaměstnanců,  studentů,

   spolupracujících   mladistvých   rodinných  příslušníků  nebo  žáků  na

   výukových pracovištích,

 

   u)  zjištění,  že  pokrmy, suroviny, polotovary nebo potraviny k jejich

   výrobě  či přípravě jsou zjevně zdravotně závadné nebo při zjištění, že

   potraviny  uváděné do oběhu^48) jsou zjevně zdravotně závadné, je mohou

   na  místě  znehodnotit nebo nařídit jejich znehodnocení či likvidaci, a

   to  na  náklad  kontrolované osoby, která je povinna způsob a provedení

   znehodnocení nebo likvidace orgánu ochrany veřejného zdraví prokázat,

 

   v)   mohou   nařídit   z  protiepidemických  důvodů  nebo  ke  zjištění

   zdravotního    stavu    fyzických    osob    vykonávajících    činnosti

   epidemiologicky  závažné  lékařské  prohlídky  a potřebná laboratorní a

   jiná   vyšetření   nutná  k  předcházení  vzniku  a  šíření  infekčních

   onemocnění,

 

   w)  k  předcházení  ohrožení  zdraví  v souvislosti s vykonávanou prací

   mohou,  jde-li  o  výkon  rizikových  prací,  zaměstnavateli nebo osobě

   uvedené  v  §  43  nařídit  mimořádné  lékařské preventivní prohlídky a

   upravit  způsob  a rozsah sledování zátěže organismu faktory pracovních

   podmínek; mimořádné lékařské preventivní prohlídky pracovníků se zdroji

   ionizujícího   záření  kategorie  A  stanoví  příslušný  orgán  ochrany

   veřejného    zdraví    za   podmínek   upravených   zvláštním   právním

   předpisem,^33a)

 

   y)  mohou  nařídit fyzické osobě, která vylučuje choroboplodné zárodky,

   ale  není  nosičem  podle  §  53 odst. 1, opatření v rozsahu podle § 53

   odst. 1 písm. a) a c), s výjimkou léčení.

 

   (2)  V  případech  podle odstavce 1 písm. b), e), g), h) a m) je osoba,

   které  bylo  nápravné  opatření  uloženo neprodleně, povinna informovat

   příslušný  orgán  ochrany  veřejného  zdraví  o  odstranění  závady  a,

   spočívá-li  závada  ve  skutečnosti, kterou lze měřit nebo provést její

   laboratorní  vyšetření,  předložit  i  důkaz  o  dodržování  povinností

   stanovených  přímo  použitelnými  předpisy  Evropských  společenství  a

   právními   předpisy   nebo  uložených  na  jejich  základě  rozhodnutím

   příslušného  orgánu  ochrany  veřejného zdraví. Pro účely tohoto důkazu

   může  osoba  měření a laboratorní vyšetření provést jen prostřednictvím

   držitele  autorizace  (§ 83c), držitele osvědčení o akreditaci^4a) nebo

   osoby,  která  má  osvědčení  o  dodržování  zásad  správné laboratorní

   praxe^30)  pro příslušný obor měření a vyšetřování, je-li pro příslušný

   obor  měření  a  vyšetřování autorizace, akreditace či vydání osvědčení

   právními předpisy upraveno, pokud není sama takto kvalifikovaná. Určení

   a měření faktorů životních a pracovních podmínek podle odstavce 1 písm.

   p)  lze  provést  jen  prostřednictvím  držitele  autorizace  (§  83c),

   držitele  osvědčení  o  akreditaci^4a) nebo osoby, která má osvědčení o

   dodržování  zásad  správné  laboratorní  praxe^30)  pro  příslušný obor

   měření  a  vyšetřování,  je-li  pro příslušný obor měření a vyšetřování

   autorizace,  akreditace či vydání osvědčení právními předpisy upraveno.

   Věty  druhá  a třetí se nepoužijí, stanoví-li tento zákon pro příslušné

   měření jinak (§ 32a).

 

   (3)  Pro  opatření  podle odstavce 1 písm. r) a u) neplatí správní řád.

   Toto  opatření oznámí zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví ústně

   osobě  uvedené  v  § 88 odst. 2 větě první a učiní o něm písemný zápis.

   Opatření  podle  odstavce  1 písm. r) a opatření podle odstavce 1 písm.

   u),  kterým  zaměstnanec  příslušného  orgánu  ochrany veřejného zdraví

   nařídí  znehodnocení  či  likvidaci  pokrmu,  suroviny, polotovaru nebo

   potraviny  k  výrobě  či  přípravě pokrmu nebo epidemiologicky rizikové

   potraviny,  je  účinné  okamžikem  jeho  oznámení. Nedojde-li v případě

   podle  odstavce 1 písm. r) k odstranění zjištěného porušení povinnosti,

   je  ředitel  příslušného  orgánu ochrany veřejného zdraví oprávněn tuto

   lhůtu  prodloužit,  a  to  do doby odstranění závady; pro toto opatření

   neplatí správní řád. Nesouhlasí-li kontrolovaná osoba s opatřením podle

   odstavce  1 písm. u) nebo s opatřením podle věty čtvrté, může proti nim

   podat  písemně námitky, nejpozději do 3 dnů ode dne sepsání zápisu nebo

   opatření  podle  věty  čtvrté. Podané námitky nemají odkladný účinek. O

   podaných  námitkách  rozhodne  bezodkladně  ředitel  příslušného orgánu

   ochrany veřejného zdraví. Jsou-li pro to důvody, námitkám vyhoví; jinak

   námitky  zamítne  a  opatření  potvrdí. Písemné vyhotovení rozhodnutí o

   námitkách se doručuje kontrolované osobě. Proti tomuto rozhodnutí nelze

   podat odvolání.

 

   (4)  Státní zdravotní dozor vykonávají krajské hygienické stanice podle

   kontrolních  plánů,  které  určují  priority  činnosti  na  tomto úseku

   ochrany veřejného zdraví.

 

   (5) Při plnění úkolů podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů

   jsou orgány ochrany veřejného zdraví v rozsahu své působnosti oprávněny

   přijímat  opatření  na  základě  a v mezích přímo použitelných předpisů

   Evropských společenství.

 

   ODDÍL 2

 

   Právní předpisy v oblasti ochrany veřejného zdraví

 

   § 85

 

   (1)  Mimořádná  opatření  při epidemii a nebezpečí jejího vzniku a dále

   mimořádná   opatření  k  ochraně  zdraví  fyzických  osob  při  výskytu

   nebezpečných^26a)  a z nebezpečnosti podezřelých výrobků a nejakostních

   a  z porušení jakosti podezřelých vod, při živelních pohromách a jiných

   mimořádných událostech a jejich ukončení včetně uvolnění výrobků na trh

   nebo do oběhu lze stanovit pro správní obvod krajské hygienické stanice

   nebo  jeho  část  právním předpisem krajské hygienické stanice. Právním

   předpisem  krajské  hygienické  stanice  lze k ochraně veřejného zdraví

   nařídit  též  provedení  velkoplošné  (území  obce  nebo městské části)

   speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace.

 

   (2)  Krajská hygienická stanice informuje o záměru vydat právní předpis

   podle odstavce 1 Ministerstvo zdravotnictví.

 

   (3)  Právní  předpisy  podle  odstavce  1  se  označují názvem nařízení

   krajské  hygienické  stanice.  Nařízení krajské hygienické stanice musí

   být  vyhlášeno.  Vyhlášení  se  provede  tak,  že se nařízení vyvěsí na

   úřední  desce  krajské  hygienické stanice na dobu nejméně 15 dnů. Dnem

   vyhlášení je první den jeho vyvěšení na úřední desce krajské hygienické

   stanice. Tento způsob vyhlášení je podmínkou platnosti nařízení krajské

   hygienické   stanice.   Nařízení   nabývá   účinnosti   patnáctým  dnem

   následujícím po dni jeho vyhlášení, pokud v něm není stanoveno jinak.

 

   (4) Nařízení krajské hygienické stanice jsou kromě toho povinny vyvěsit

   na své úřední desce obce určené v nařízení.

 

   ODDÍL 3

 

   Zdravotní ústavy a Státní zdravotní ústav

 

   § 86

 

   nadpis vypuštěn

 

   (1)  K  vyšetřování  a  měření  složek životních a pracovních podmínek,

   výrobků,   k   vyšetřování   biologického   materiálu   a  k  provádění

   biologických  expozičních  testů  pro účely výkonu státního zdravotního

   dozoru  a  dále  ke sledování ukazatelů zdravotního stavu obyvatelstva,

   monitorování  vztahů zdravotního stavu obyvatelstva a faktorů životního

   prostředí  a  životních  a  pracovních  podmínek, přípravě podkladů pro

   hodnocení  a  řízení  zdravotních  rizik  a  pro činnost orgánu ochrany

   veřejného  zdraví  jako  složky  integrovaného  záchranného  systému, k

   podílení  se  na  provádění místních programů ochrany a podpory zdraví,

   jakož  i k výchově k podpoře a ochraně veřejného zdraví a k poskytování

   poradenských  služeb a dalších služeb na úseku ochrany veřejného zdraví

   se  zřizují  zdravotní  ústavy  se sídlem v Ústí nad Labem a v Ostravě.

   Zdravotní   ústavy   jsou  příspěvkovými  organizacemi;  funkcí  jejich

   zřizovatele  plní  Ministerstvo zdravotnictví. Zdravotní ústavy mohou v

   hlavní    činnosti    dále    poskytovat    pracovnělékařské    služby,

   specializovanou   diagnostickou   a   ambulantní   péči   v   oblastech

   mikrobiologie,   imunologie,   alergologie  a  parazitologie,  provádět

   genotoxikologická  a  cytogenetická  laboratorní  vyšetření,  vyšetření

   anti-HIV  protilátek,  referenční  činnost,  klinické  hodnocení účinků

   léčiv,  očkovacích  látek  a  zdravotnických  prostředků  a  ohniskovou

   dezinfekci, dezinsekci a deratizaci.

 

   (2)  K  přípravě podkladů pro národní zdravotní politiku, pro ochranu a

   podporu  zdraví,  k  zajištění metodické a referenční činnosti na úseku

   ochrany  veřejného  zdraví,  k  monitorování a výzkumu vztahů životních

   podmínek  a  zdraví,  k  mezinárodní  spolupráci,  ke  kontrole kvality

   poskytovaných  služeb  v  ochraně  veřejného  zdraví,  k  postgraduální

   výchově  v  lékařských oborech ochrany a podpory zdraví a pro zdravotní

   výchovu  obyvatelstva  se  zřizuje  Státní  zdravotní ústav se sídlem v

   Praze. Státní zdravotní ústav je příspěvkovou organizací; funkci jejího

   zřizovatele  plní  Ministerstvo  zdravotnictví.  Státní zdravotní ústav

   může  v  hlavní  činnosti  dále provádět vědeckou a výzkumnou činnost v

   ochraně  a  podpoře  zdraví,  notifikační  činnost,  činnost uvedenou v

   odstavci  1  a  dále činnost, pro jejíž výkon tento zákon jinak stanoví

   podmínku autorizace nebo akreditace.

 

   (3)  Zdravotní  ústavy  a  Státní  zdravotní  ústav jsou zdravotnickými

   zařízeními.  Zdravotní  ústavy  a Státní zdravotní ústav jsou oprávněny

   zpracovávat  za  účelem  přípravy  podkladu pro tvorbu státní zdravotní

   politiky  a  sledování  dlouhodobých trendů výskytu infekčních a jiných

   hromadně  se  vyskytujících  onemocnění údaje o zdraví fyzických osob v

   souvislosti  s  předcházením  vzniku  a  šíření  infekčních onemocnění,

   ohrožení  nemocí  z  povolání  a  jiných  poškození  zdraví  z práce, o

   expozici  fyzických osob škodlivinám v pracovním a životním prostředí a

   o  epidemiologii  drogových  závislostí  a  předávat je orgánům ochrany

   veřejného zdraví.

 

   (4)  Statutárním  orgánem  zdravotních  ústavů  a  Státního zdravotního

   ústavu  je  ředitel,  kterého  jmenuje  a  odvolává  na  návrh hlavního

   hygienika   České   republiky   ministr   zdravotnictví.   Další  úkoly

   zdravotních  ústavů  a Státního zdravotního ústavu stanoví Ministerstvo

   zdravotnictví statutem.

 

   (5)  Zdravotní  ústavy, uvedené v odstavci 1, mohou vykonávat činnosti,

   pro   jejichž  výkon  tento  zákon  stanoví  podmínku  autorizace  nebo

   akreditace, jen pokud tuto podmínku splňují.

 

   § 87

 

   zrušen

 

   ODDÍL 4

 

   Oprávnění  a  povinnosti  zaměstnanců orgánů ochrany veřejného zdraví a

   povinnosti kontrolovaných osob

 

   § 88

 

   (1)  Zaměstnanci  orgánů  ochrany  veřejného zdraví se při plnění úkolů

   orgánů  ochrany veřejného zdraví a výkonu oprávnění podle tohoto zákona

   a zvláštních právních předpisů prokazují služebním průkazem, jehož vzor

   upraví  prováděcí  právní  předpis.  Služební  průkaz  je u zaměstnanců

   orgánů ochrany veřejného zdraví pověřených výkonem státního zdravotního

   dozoru  dokladem  o  pověření  k  této  kontrolní činnosti. Pokud hrozí

   šíření   nákazy,  zvýšený  výskyt  přenašečů  infekčních  onemocnění  a

   škodlivých nebo epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších

   živočichů  a  ke  zjištění  ohniska  nákazy,  k  nařízení,  provedení a

   kontrole  protiepidemických  opatření  mohou  v  mimořádných  případech

   hodných  zvláštního zřetele vstupovat do obydlí fyzických osob. Fyzické

   osoby jsou povinny jim tento vstup umožnit a strpět či provést opatření

   nařízená  podle  tohoto  zákona  k  zamezení vzniku a šíření infekčních

   onemocnění.

 

   (2)  Zaměstnanci  orgánů  ochrany  veřejného zdraví mohou po předložení

   služebního  průkazu vykonat státní zdravotní dozor v provozovně, v jiné

   stavbě  nebo  zařízení (dále jen "provozovna"), je-li při zahájení jeho

   výkonu přítomna kontrolovaná osoba,^50) zaměstnanec kontrolované osoby,

   člen jejího statutárního orgánu, spolupracující rodinný příslušník nebo

   jiná  fyzická  osoba, která vykonává nebo zabezpečuje činnost, která je

   předmětem  činnosti kontrolované osoby. Fyzickou osobu uvedenou ve větě

   první  zaměstnanec  orgánu  ochrany  veřejného zdraví seznámí s obsahem

   protokolu  o kontrolním zjištění a předá jí jeho stejnopis. Seznámení s

   protokolem a jeho převzetí potvrzuje fyzická osoba podpisem protokolu o

   kontrolním  zjištění. Odmítne-li fyzická osoba seznámit se s kontrolním

   zjištěním  nebo  toto seznámení potvrdit, vyznačí se tyto skutečnosti v

   protokolu.  V  ostatních  případech  výkonu státního zdravotního dozoru

   zaměstnanec  orgánu  ochrany veřejného zdraví oznámí kontrolované osobě

   vykonání  státního  zdravotního dozoru po jeho skončení, a seznámí ji s

   protokolem  o  měření  nebo jiném vyšetření a s protokolem o kontrolním

   zjištění^50);  takto  postupuje  orgán  ochrany  veřejného zdraví i při

   výkonu  státního zdravotního dozoru nad dodržováním hygienických limitů

   hluku,  vibrací  a  neionizujícího  záření,  a  to  i v případě, kdy je

   vykonáván  v  provozovně.  Je-li  předmětem státního zdravotního dozoru

   podle  věty  první zjištění vyžadující vyšetření odebraného vzorku nebo

   měření,  seznámení  kontrolované  osoby^50)  s protokolem o měření nebo

   jiném  vyšetření  a  s protokolem o kontrolním zjištění^50) zaměstnanec

   orgánu  ochrany  veřejného  zdraví  provede  až  po  skončení  státního

   zdravotního  dozoru,  kdy  je  vyhodnocen výsledek měření či vyšetření,

   který   uvede   v   protokolu   o  kontrolním  zjištění^50).  Seznámení

   kontrolované  osoby  s  protokolem o kontrolním zjištění^50) a výsledky

   kontroly  podle  vět  páté  a  šesté  může  zaměstnanec  orgánu ochrany

   veřejného zdraví provést doručením těchto dokladů o kontrolním zjištění

   kontrolované  osobě^50)  nebo  postupem  podle vět druhé až čtvrté. Při

   výkonu  státního  zdravotního  dozoru  jsou  zaměstnanci orgánů ochrany

   veřejného  zdraví  oprávněni  ověřovat podle osobních dokladů (občanský

   průkaz  nebo  cestovní  pas) totožnost fyzických osob uvedených ve větě

   první.  Fyzické  osoby jsou povinny pro tyto účely zaměstnancům ochrany

   veřejného  zdraví  osobní  doklad  předložit. K ověření podmínek vzniku

   onemocnění  pro  účely  posuzování  nemocí  z povolání jsou zaměstnanci

   orgánu ochrany veřejného zdraví oprávněni vstupovat do provozoven.

 

   (3)  Zaměstnanci  orgánů  ochrany  veřejného  zdraví  jsou  při  výkonu

   státního  zdravotního  dozoru  a  při plnění dalších úkolů podle tohoto

   zákona a zvláštních právních předpisů dále oprávněni

 

   a)  provádět  měření  a  odebírat materiál a vzorky potřebné pro plnění

   úkolů  orgánu  ochrany  veřejného  zdraví; o provedeném odběru vzorků a

   měření pořizují protokol,

 

   b) pořizovat obrazovou dokumentaci o zjištěných skutečnostech,

 

   c)  nahlížet  do  dokladů, dalších písemností a záznamů dat, činit si z

   nich výpisy a požadovat písemná nebo ústní vysvětlení,

 

   d) v rozsahu nezbytném pro výkon zákonem stanovených oprávnění nahlížet

   do  zdravotnické  dokumentace  vedené  poskytovateli zdravotních služeb

   včetně    zdravotnické   dokumentace   zaměstnanců   vedené   zařízením

   vykonávajícím pracovnělékařské služby a činit si z ní výpisy.

 

   (4) Protokoly o kontrolním zjištění,^50) odběru vzorků a měření, výpisy

   či  kopie  z  písemností  a  záznamů  dat a obrazová dokumentace, je-li

   pořízena,  jsou  dokladem  o  kontrolním  zjištění.  Proti  protokolu o

   kontrolním  zjištění  může  fyzická  osoba  uvedená v § 88 odst. 2 větě

   první  podat  námitky ve lhůtě do 3 dnů ode dne seznámení s protokolem;

   jde-li  však o kontrolní zjištění ve věci bezpečnosti výrobků a jakosti

   vod,  může tato fyzická osoba podat námitky pouze přímo do protokolu. O

   námitkách   rozhoduje  ředitel  příslušného  orgánu  ochrany  veřejného

   zdraví.  V  řízení  o  námitkách se postupuje podle zvláštního právního

   předpisu^50a).

 

   (5)  Kontrolované  osoby^50) jsou povinny vytvořit podmínky k provedení

   státního zdravotního dozoru, zejména jsou povinny poskytnout součinnost

   odpovídající  oprávněním orgánu ochrany veřejného zdraví podle odstavců

   1  až  4.  Pokud  není  v  odstavcích  1  až  4  stanoveno  jinak, mají

   kontrolované  osoby  povinnosti  a zaměstnanci orgánů ochrany veřejného

   zdraví,  vykonávající  státní  zdravotní  dozor, oprávnění a povinnosti

   podle zvláštního právního předpisu.^50)

 

   (6)  Zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví jsou oprávněni přizvat

   k  účasti  na  plnění  úkolů  podle tohoto zákona a zvláštních právních

   předpisů   zaměstnance   zdravotního  ústavu,  popřípadě  jiné  odborně

   způsobilé  osoby.  Tito  zaměstnanci  zdravotního ústavu a jiné odborně

   způsobilé osoby mají práva a povinnosti kontrolních zaměstnanců, a to v

   rozsahu  pověření  daného  jim  příslušným  orgánem  ochrany  veřejného

   zdraví.  Kontrolované  osoby jsou povinny umožnit jim výkon oprávnění v

   rozsahu   pověření.  Zaměstnance  zdravotního  ústavu  a  jiné  odborně

   způsobilé  osoby  nelze pověřit oprávněním ukládat opatření nebo sankce

   podle  tohoto  zákona  nebo  zvláštních  právních předpisů. Zaměstnanci

   Státního  zdravotního  ústavu,  zdravotních ústavů, jakož i zaměstnanci

   jiné  odborně  způsobilé  osoby  jsou  povinni zachovávat mlčenlivost o

   individuálních  údajích vztahujících se k fyzickým osobám a o obchodním

   tajemství, o kterých se při postupu podle tohoto zákona dozvěděli.

 

   § 88a

 

   (1)  Pouze  zaměstnanci s odbornou způsobilostí k výkonu zdravotnického

   povolání  lékaře,  zdravotničtí  pracovníci a jiní odborní pracovníci s

   odbornou  způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání^51) mohou plnit

   úkoly  orgánů  ochrany veřejného zdraví, uvedených v § 78 odst. 1 písm.

   a) až c),

 

   a)  při  výkonu státního zdravotního dozoru v oblasti prevence vzniku a

   šíření  infekčních  onemocnění  a  nad plněním povinností poskytovateli

   zdravotních služeb,

 

   b) jejichž předmětem je zjištění zdravotního stavu fyzické osoby včetně

   nahlížení do zdravotnické dokumentace,

 

   c) při hodnocení zdravotních rizik,

 

   d)    při    odborném    řízení    činnosti   zařízení   vykonávajícího

   pracovnělékařské    služby   a   usměrňování   činnosti   poskytovatelů

   zdravotních  služeb  v  ochraně  před  infekčními  onemocněními  včetně

   nemocničních  nákaz,  nemocemi  podmíněnými  prací a jinými poškozeními

   zdraví z práce,

 

   e) při vydávání očkovacích látek,

 

   f)  při  provádění  ověření  pracovních  podmínek  pro účely posuzování

   nemocí z povolání.

 

   (2)  Činností  podle  odstavce  1  lékaře,  zdravotnického pracovníka a

   jiného   odborného   pracovníka   s   odbornou  způsobilostí  k  výkonu

   zdravotnického    povolání    se   nepřerušuje   výkon   zdravotnického

   povolání^51).

 

   (3)  Lékaři,  zdravotničtí  pracovníci  a  jiní  odborní  pracovníci  s

   odbornou  způsobilostí  k  výkonu zdravotnického povolání, vykonávající

   činnosti  podle  odstavce  1,  jsou  povinni se celoživotně vzdělávat v

   rozsahu a za podmínek zvláštního právního předpisu^51).

 

   (4)  Uznávání  způsobilosti  k  výkonu zdravotnického povolání upravují

   zvláštní právní předpisy^51).

 

   § 89

 

   (1) Zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví jsou povinni zachovávat

   mlčenlivost  o individuálních údajích vztahujících se k fyzickým osobám

   a  o obchodním tajemství, o kterých se při postupu podle tohoto zákona,

   zvláštního  právního  předpisu  upravujícího ochranu zdraví při práci a

   zvláštních  právních  předpisů  upravujících  působnost  orgánů ochrany

   veřejného zdraví dozvěděli. Porušením povinnosti zachovávat mlčenlivost

   není, jestliže takové údaje v nezbytně nutném rozsahu sdělují

 

   a)  na  základě  písemného  souhlasu  fyzické osoby, které se informace

   přímo týká,

 

   b) orgánu ochrany veřejného zdraví,

 

   c) lékaři v rámci poskytování dalších potřebných zdravotních služeb,

 

   d)  osobám  blízkým,^52)  jedná-li se o údaje o zdravotním stavu, které

   jsou nezbytné pro ochranu veřejného zdraví,

 

   e)  zdravotní  pojišťovně  k  vyměření  přirážky a pro řízení o náhradě

   škody a okresní správě sociálního zabezpečení k vyměření přirážky,

 

   f)   poskytovateli  zdravotních  služeb  oprávněnému  podle  zvláštního

   právního  předpisu  uznávat  nemoci z povolání v souvislosti s šetřením

   nemocí z povolání,^45)

 

   g)  orgánu  inspekci  práce^53)  v  souvislosti  se šetřením pracovního

   úrazu,

 

   h)  orgánu sociálně-právní ochrany dětí v souvislosti s ochranou zdraví

   dětí a mladistvých,

 

   i)  Veřejnému  ochránci  práv v souvislosti s šetřením podle zvláštního

   zákona.

 

   (2)  Na  vyžádání  státního  zástupce  a  po podání žaloby též předsedy

   senátu   jsou   orgány   ochrany   veřejného  zdraví  oprávněny  sdělit

   individuální   údaje   vztahující  se  k  fyzickým  osobám  a  obchodní

   tajemství, o kterých se při postupu podle tohoto zákona dozvěděli.

 

   (3)  Povinnost oznamovat určité skutečnosti uložená zvláštními právními

   předpisy není dotčena.

 

   § 90

 

   Vstupné  do budov, provozoven, místností, objektů a zařízení při plnění

   úkolů  v  ochraně  veřejného  zdraví  a  náklady  na pořízení a předání

   protokolů podle § 4 odst. 1 a § 6c odst. 1 písm. d), § 6d, § 18 odst. 3

   orgány  ochrany  veřejného  zdraví nehradí. Za kontrolní vzorky výrobku

   odebrané  pro účely státního zdravotního dozoru, s výjimkou vzorků vody

   a  vzorků  písku  z  pískovišť,  zaplatí orgán ochrany veřejného zdraví

   kontrolované  osobě^50)  částku  ve  výši  ceny, za kterou kontrolovaná

   osoba   výrobek   běžně   na  trhu  prodává,  nebo  za  kterou  výrobek

   pořídila,^53a) pokud o náhradu požádá ve lhůtě do 6 měsíců ode dne, kdy

   byla  seznámena  se  skutečností, že výrobek splnil požadavky stanovené

   právními  předpisy, rozhodnutím nebo opatřením orgánu ochrany veřejného

   zdraví.  Částku  ve  výši  ceny  však  orgán  ochrany  veřejného zdraví

   neposkytne,  jde-li  o  výrobek,  který  nesplňuje  požadavky stanovené

   právními  předpisy, rozhodnutím nebo opatřením orgánu ochrany veřejného

   zdraví.

 

   § 91

 

   zrušen

 

   DÍL 2

 

   Sankce a správní řízení

 

   Ukládání pokut

 

   § 92

 

   (1)  Za  nesplnění  nebo porušení povinností stanovených tímto zákonem,

   zvláštními   právními   předpisy   nebo   na  jejich  základě  vydanými

   rozhodnutími  či  opatřeními  orgánu  ochrany  veřejného  zdraví, přímo

   použitelnými  předpisy Evropských společenství, právním předpisem podle

   §  85  a  za  nesplnění nebo porušení povinností stanovených zvláštními

   právními  předpisy  k  ochraně  zdraví při práci a k zajištění a výkonu

   pracovnělékařské  služby  v  rozsahu  § 82 odst. 2 písm. n) uloží orgán

   ochrany  veřejného  zdraví  oprávněný  vykonávat státní zdravotní dozor

   fyzické  osobě  při  její  podnikatelské  činnosti nebo právnické osobě

   pokutu do výše 2 000 000 Kč.

 

   (2) Došlo-li však nesplněním nebo porušením povinností podle odstavce 1

   k  poškození  zdraví  fyzických osob, vzniku nebo hrozbě epidemie, může

   orgán  ochrany  veřejného  zdraví  uvedený  v odstavci 1 uložit fyzické

   osobě při její podnikatelské činnosti nebo právnické osobě pokutu až do

   výše 3 000 000 Kč.

 

   (3)  Pokutu  až  do výše 100 000 Kč může uložit orgán ochrany veřejného

   zdraví  uvedený  v  odstavci  1  fyzické  osobě  při její podnikatelské

   činnosti  a právnické osobě za uvedení nepravdivých údajů a informací a

   dále  za  ztěžování  nebo  maření  výkonu  státního zdravotního dozoru.

   Pokutu  až  do  výše  1  000  000 Kč může tento orgán ochrany veřejného

   zdraví  uložit  osobě,  která neoprávněně vystupovala jako autorizující

   osoba nebo držitel autorizace.

 

   (4)  Uložením  pokuty  nejsou  dotčena  ustanovení  zvláštních právních

   předpisů o náhradě škody.

 

   § 93

 

   (1)  Při  rozhodování  o  uložení  pokuty  a  její  výši  orgán ochrany

   veřejného  zdraví přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a

   následkům  protiprávního  jednání.  V  případě,  kdy  došlo  k  nápravě

   bezprostředně  poté,  kdy  bylo  zjištěno  porušení  povinnosti, orgánu

   ochrany  veřejného  zdraví byla poskytnuta účinná součinnost, nedošlo k

   poškození  zdraví  fyzických osob ani vzniku nebo hrozbě epidemie, může

   orgán ochrany veřejného zdraví od uložení pokuty upustit.

 

   (2)  Řízení  o  uložení  pokuty  lze zahájit jen do 1 roku ode dne, kdy

   orgán  ochrany  veřejného  zdraví  nesplnění  nebo  porušení povinnosti

   zjistil,  nejdéle  však do 3 let ode dne, kdy k nesplnění nebo porušení

   povinnosti došlo.

 

   (3)  Při  opakovaném zjištění, že kontrolovaná osoba^50) nesplnila nebo

   porušila tutéž povinnost do 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí

   o  uložení  předchozí pokuty může orgán ochrany veřejného zdraví uložit

   pokutu až do výše desetinásobku stanovených částek. Podmínka podle věty

   první  je  splněna  i  tehdy,  jestliže  orgán ochrany veřejného zdraví

   zjistí,  že  stejná povinnost provozovatele nebyla splněna ve dvou nebo

   více jeho provozovnách.

 

   (4) Orgán ochrany veřejného zdraví pokutu ukládá a vybírá.

 

   (5) Výnos z pokut uložených orgánem ochrany veřejného zdraví je příjmem

   státního rozpočtu.

 

   § 94

 

   Použití správního řádu a účastníci řízení

 

   (1)  Na  rozhodování  podle  tohoto zákona se vztahuje správní řád,^56)

   nestanoví-li   tento  zákon  jinak.  Stanoviska  uplatněná  k  politice

   územního   rozvoje  a  územně  plánovací  dokumentaci  nejsou  správním

   rozhodnutím.  Stanoviska  vydávaná podle tohoto zákona jako podklad pro

   rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu nebo územní souhlas anebo

   ohlášení  stavby  jsou závazným stanoviskem podle správního řádu^56a) a

   nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení.

 

   (2)  Účastníkem řízení podle § 4 odst. 3, § 5 odst. 5 a 8, § 6c odst. 1

   písm.  g),  §  6e, § 14, § 15 odst. 2, § 17 odst. 5, § 18 odst. 2, § 21

   odst. 2 a 4, § 21a, § 26 odst. 4, 5 a 8, § 31 odst. 1 a § 72 odst. 1 je

   pouze  navrhovatel.  Účastníkem  řízení podle § 37 odst. 2, 5 a 6, § 39

   odst.  2  písm.  a)  a  §  82  odst. 2 písm. c) až f), m) a n) je pouze

   zaměstnavatel nebo osoba uvedená v § 43. Účastníkem řízení před orgánem

   ochrany  veřejného  zdraví  o  uložení  nápravného opatření (§ 84) nebo

   sankce  v  případě  porušení právní povinnosti uložené nebo stanovené k

   ochraně veřejného zdraví tímto nebo zvláštním zákonem nebo rozhodnutím,

   popřípadě  opatřením  orgánu ochrany veřejného zdraví na základě tohoto

   nebo  zvláštního  zákona,  fyzickou  osobou, která je podnikatelem nebo

   právnickou  osobou,  je pouze osoba, které tuto povinnost stanoví zákon

   nebo je jí uložena na základě zákona.

 

   (3)  Účastníkem řízení podle § 46 odst. 3, § 53 odst. 3, § 67 odst. 1 a

   3,  §  70  odst.  2  a § 84 odst. 1 písm. v) je fyzická osoba, které je

   opatření   k   předcházení   vzniku   a  šíření  infekčního  onemocnění

   nařizováno.

 

   (4)  Řízení o námitkách podle § 3a odst. 6 věty třetí, § 4 odst. 7 věty

   třetí  a  §  61 odst. 5 a řízení podle § 46 odst. 3, § 53 odst. 3, § 61

   odst.  2,  §  67  odst. 1 a 3, § 68 odst. 2, § 70 odst. 2, § 80 odst. 1

   písm.  g),  §  82 odst. 2 písm. l) a § 84 odst. 1 písm. c), části textu

   před  středníkem, písmene e), písmene n), části textu před středníkem a

   písmene  y)  se  zahajuje doručením rozhodnutí. Rozhodnutí Ministerstva

   zdravotnictví  podle  §  80  odst.  1  písm.  g)  se  doručuje veřejnou

   vyhláškou.  Doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost

   vyvěsí  po dobu 15 dnů na úředních deskách Ministerstva zdravotnictví a

   krajských hygienických stanic (Hygienické stanice hlavního města Prahy)

   včetně  jejich  územních  pracovišť.  Místní příslušnost orgánu ochrany

   veřejného  zdraví  se v případě postupu podle § 53 odst. 3 řídí místem,

   kde se fyzická osoba v době zahájení řízení zdržuje.

 

   § 94a

 

   Opatření obecné povahy

 

   (1)  Opatření  obecné  povahy  podle  §  82a  odst.  1  písm. c) nabývá

   účinnosti  před  jeho  projednáním,  a to dnem vyvěšení opatření obecné

   povahy. Ve lhůtě do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti opatření podle věty

   první  může kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být tímto

   opatřením   dotčeny,  uplatnit  písemné  připomínky  u  orgánu  ochrany

   veřejného  zdraví, který opatření vydal. Pokud jsou připomínky důvodné,

   orgán ochrany veřejného zdraví opatření obecné povahy změní nebo zruší.

 

   (2)  Projednání  opatření  obecné  povahy podle odstavce 1 je veřejné a

   koná se v den, který příslušný orgán ochrany veřejného zdraví oznámí na

   úřední  desce  ve  svém sídle nejméně 5 dnů před tímto dnem. Vypořádání

   ústních připomínek zveřejní příslušný orgán ochrany veřejného zdraví na

   úřední  desce  ve  svém  sídle.  Pokud  je  připomínkám vyhověno, orgán

   ochrany veřejného zdraví opatření obecné povahy změní nebo zruší.

 

   (3)  Opatření  obecné  povahy  podle  §  82a  odst.  1  písm. a) nabývá

   účinnosti  patnáctým  dnem  po  dni  vyvěšení  veřejné vyhlášky v sídle

   krajské hygienické stanice. Jeho projednání je veřejné.

 

   (4)  Opatření  obecné  povahy  v  den  následující  po  dni nabytí jeho

   účinnosti  opatří  příslušný  orgán ochrany veřejného zdraví záznamem o

   jeho účinnosti.".

 

   DÍL 3

 

   Opatření při mimořádných okolnostech

 

   § 95

 

   (1)  Je-li  při epidemii, nebezpečí jejího vzniku nebo jejího zavlečení

   ze   zahraničí,   při   výskytu  nebezpečných^26a)  a  z  nebezpečnosti

   podezřelých  výrobků a nejakostních nebo z porušení jakosti podezřelých

   vod,  při  živelní  pohromě  a  jiné  mimořádné  události bezprostředně

   ohroženo  zdraví fyzických osob, vyhlašuje se mimořádné opatření orgánu

   ochrany  veřejného zdraví podle tohoto zákona v celoplošném rozhlasovém

   a   televizním  vysílání.^43b)  Provozovatel  televizního  vysílání  je

   povinen zajistit souběžné vysílání zprávy v titulkové podobě. Okamžikem

   vyhlášení  je  takové  mimořádné  opatření  závazné pro všechny dotčené

   osoby  a ty jsou povinny se mu podrobit. Stejným způsobem se oznamuje i

   odvolání  přijatých mimořádných opatření včetně uvolnění výrobků na trh

   nebo do oběhu.

 

   (2)  Opatření podle odstavce 1 zveřejní orgán ochrany veřejného zdraví,

   který  je  vyhlásil,  a  obce  určené  v opatření vyvěšením na úředních

   deskách.  Opatření  před  zavlečením infekčních onemocnění ze zahraničí

   zveřejní  na  úřední  desce na hraničních přechodech a dalších místech,

   kde jsou překračovány státní hranice i celní úřady.

 

   (3) Na rozhodování o těchto opatřeních se nevztahuje správní řád.

 

   (4)  V případě mimořádných událostí^57), přesahujících území kraje nebo

   je-li   vyhlášen   krizový   stav^58),  je  Ministerstvo  zdravotnictví

   oprávněno  uložit zaměstnancům krajských hygienických stanic s odbornou

   způsobilostí  pro  práci ve zdravotnictví (§ 88a) provádění stanovených

   výkonů zdravotní péče.

 

   HLAVA VI

 

   OPATŘENÍ OBCE V SAMOSTATNÉ PŮSOBNOSTI

 

   § 96

 

   Obec  může  obecně  závaznou vyhláškou nařídit pro území obce nebo jeho

   část  k  ochraně  zdraví  před  vznikem a šířením infekčních onemocnění

   provedení speciální ochranné dezinsekce a deratizace.

 

   HLAVA VII

 

   USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

 

   DÍL 1

 

   Společná ustanovení

 

   § 97

 

   (1)  Náklady vzniklé plněním povinností v ochraně veřejného zdraví nese

   osoba,  které  je  povinnost  uložena,  pokud tento zákon nebo zvláštní

   právní předpisy nestanoví jinak. Nesení a hrazení nákladů vzniklých při

   výkonu státního zdravotního dozoru stanoví zvláštní právní předpis.^50)

 

   (2)   Pokud  bylo  při  výkonu  státního  zdravotního  dozoru  zjištěno

   nesplnění  či  porušení povinnosti, může orgán ochrany veřejného zdraví

   uložit  kontrolované  osobě^50),  u  které  bylo  porušení či nesplnění

   povinnosti  zjištěno,  aby  uhradila přizvanému zdravotnímu ústavu nebo

   Státnímu zdravotnímu ústavu náklady vynaložené na zjištění závady.

 

   § 98

 

   Povinnosti   uložené  podle  tohoto  zákona  zařízením  pro  výchovu  a

   vzdělávání,  poskytovatelům zdravotních služeb, zařízením sociální péče

   a  zařízením  poskytujícím  péči  o dítě do 3 let věku v denním režimu,

   jakož  i  dalším  organizačním  složkám  státu,  kraje nebo obce, pokud

   nejsou právnickými osobami, plní jejich zřizovatel.

 

   § 99

 

   Vedle  ustanovení,  která  upravují  oprávnění orgánu ochrany veřejného

   zdraví  stanovit  rozhodnutím  nebo  opatřením  i  podmínky, může orgán

   ochrany  veřejného  zdraví vázat na podmínky rozhodnutí podle § 4 odst.

   3,  §  5 odst. 5 a 8, § 14, § 15 odst. 2, § 17 odst. 5, § 18 odst. 2, §

   21 odst. 2 a 4, § 21a, § 26 odst. 5 a 8, § 31 odst. 1, § 72 odst. 1 a §

   84 odst. 1 písm. e), p) a r) a opatření podle § 3 odst. 4, § 3a odst. 1

   a 3 a § 4 odst. 2, 4 a 6.

 

   § 99a

 

   zrušen

 

   § 100

 

   Činnosti,  k  nimž  je  třeba vypracovat provozní řád a předložit ho ke

   schválení  orgánem  ochrany  veřejného zdraví, lze zahájit až poté, kdy

   byl  provozní  řád  uvedeným orgánem ochrany veřejného zdraví schválen.

   Osoby,  které  mají  povinnost  vypracovat  provozní  řád, jsou povinny

   seznámit  s  ním své zaměstnance a další osoby, které pracují na jejich

   pracovištích, a zajistit a kontrolovat jeho dodržování.

 

   § 100a

 

   Pokud  z  tohoto  zákona nebo zvláštního právního předpisu upravujícího

   působnost  orgánu ochrany veřejného zdraví vyplývá pro zahraniční osobu

   povinnost  předložit  doklady potvrzující určité skutečnosti, rozumí se

   tím  předložení dokladů včetně jejich ověřeného českého překladu, pokud

   ze  zvláštního právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pravost podpisů

   a otisku razítka na originálech předkládaných dokladů musí být ověřena.

 

   § 100b

 

   (1)  Do  lhůty  pro  podání námitek podle tohoto zákona se nezapočítává

   den,  kdy  došlo  ke  skutečnosti určující její počátek, sobota, neděle

   nebo svátek. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon

   u  orgánu  ochrany veřejného zdraví nebo podání odevzdáno orgánu, který

   má   povinnost  je  doručit.  V  pochybnostech  se  považuje  lhůta  za

   zachovanou,  pokud  se  neprokáže  opak. Orgán ochrany veřejného zdraví

   může  ze  závažných  důvodů  prominout  zmeškání  lhůty, požádá-li o to

   účastník  řízení  do  3  dnů  ode dne, kdy pominula příčina zmeškání, a

   učiní-li v téže lhůtě zmeškaný úkon.

 

   (2)  Námitky  se  podávají  u  orgánu  ochrany  veřejného zdraví, který

   opatření  vydal.  Ten  je ve stanovených případech předloží nadřízenému

   orgánu  ochrany  veřejného zdraví spolu se spisovým materiálem do 3 dnů

   ode dne, kdy námitky obdržel.

 

   § 100c

 

   (1)  Nejde-li o řízení podle správního řádu, řídí se místní příslušnost

   krajské hygienické stanice pro podání oznámení, složení zkoušky a další

   úkony  podle  tohoto  zákona  místem činnosti osoby, s výjimkou postupu

   podle  §  8  odst.  3,  kdy  se  místní  příslušnost řídí místem konání

   zotavovací  akce,  a  jde-li  o  putovní zotavovací akci, místem jejího

   počátku,  postupu  podle  §  54 odst. 1, kdy se místní příslušnost řídí

   místem, kde se fyzická osoba zdržuje, a postupu podle § 63 odst. 1, kdy

   se místní příslušnost řídí místem výskytu infekčního onemocnění.

 

   (2)  Oznámení  podle  §  23 odst. 4 předloží osoba krajským hygienickým

   stanicím v místech, kde má jednotlivé provozovny.

 

   § 100d

 

   Pokud  prováděcí  právní předpisy vydané podle § 108 stanoví požadavky,

   které  nepřejímají  požadavky stanovené příslušnými předpisy Evropských

   společenství,  neuplatní  se  tyto  požadavky  na  výrobky,  které byly

   vyrobeny  anebo  uvedeny na trh v některém členském státě Evropské unie

   nebo  mají  původ  v  některém  ze  států  Evropského  sdružení volného

   obchodu,  které  jsou současně smluvní stranou Evropského hospodářského

   prostoru, za předpokladu, že takový výrobek odpovídá

 

   a) technickým předpisům^4a), které jsou pro výrobu nebo uvedení na trh,

   popřípadě  pro  používání  tohoto  výrobku  v  některém  z těchto států

   závazné,

 

   b)  technickým  normám^4a)  nebo pravidlům správné výrobní praxe, které

   jsou vydány národním normalizačním orgánem nebo subjektem jemu na roveň

   postaveným,  v  souladu s právními předpisy a požadavky státu, který je

   smluvní stranou Evropského hospodářského prostoru, nebo

 

   c)  mezinárodním technickým normám^4a), oprávněně používaným v některém

   z   těchto   států,  nebo  tradičním  či  inovačním  výrobním  postupům

   používaným  v  některém  z  těchto  států  v  souladu  s  jeho právními

   předpisy,  pro které existuje dostatečně podrobná technická dokumentace

   zajišťující,  že tento výrobek může být pro daný účel použití posouzen,

   v  případě potřeby i na základě doplňujících (nikoliv shodných) zkoušek

   výrobku,

 

   pokud  tyto technické předpisy, technické normy, pravidla správné praxe

   nebo  postupy  zaručují míru ochrany veřejného zdraví odpovídající míře

   této ochrany v České republice.

 

   § 100e

 

   Krajské  hygienické  stanice  jsou  oprávněny  informovat  veřejnost  o

   závěrech  státního  zdravotního  dozoru  nad  koupališti,  a  to včetně

   výsledků  měření nebo vyšetření, zotavovacími akcemi a jinými podobnými

   akcemi  pro  děti,  pískovišti  venkovních hracích ploch, ubytovacími a

   stravovacími  službami,  a to v rozsahu uvedení totožnosti kontrolované

   osoby,   stavu   kontrolovaného   objektu,  povaze  případného  rizika,

   přijatých  nápravných opatření a dalších informací nezbytných k ochraně

   veřejného  zdraví. Na tyto případy se nevztahuje povinnost mlčenlivosti

   uložená podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů^50).

 

   DÍL 2

 

   Přechodná ustanovení

 

   § 101

 

   (1)  V  řízeních  o  uložení  pokuty  za  porušení  právních předpisů o

   vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, která ke dni účinnosti

   tohoto  zákona  nebyla  ukončena  okresními  úřady  nebo  městy,  která

   vykonávají   působnost  okresních  úřadů,  pokračují  místně  příslušní

   okresní  (městští)  hygienici  nebo krajští hygienici, kteří vykonávají

   působnost okresního hygienika.

 

   (2)  V  řízeních  o  uložení  pokuty  za  porušení  právních předpisů o

   vytváření  a ochraně zdravých životních podmínek se nepokračuje, jde-li

   o porušení povinnosti, kterou již tento zákon nestanoví. Ostatní řízení

   o  uložení pokuty, která nebyla ukončena ke dni nabytí účinnosti tohoto

   zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

 

   (3)  V  řízeních  o  schválení  výroby  nebo dovozu výrobků, která byla

   zahájena  přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se pokračuje podle

   dosavadních  právních  předpisů.  V  řízeních  o  schválení výroby nebo

   dovozu výrobků, které tento zákon již neupravuje, se nepokračuje.

 

   (4)  Okresní  hygienické  stanice  v  okresech  Karlovy  Vary, Liberec,

   Pardubice,  Jihlava,  Olomouc a Zlín dnem 31. prosince 2000 zanikají. K

   tomuto  datu  zanikají  ve  správních  obvodech okresních úřadů Karlovy

   Vary,  Liberec,  Pardubice,  Jihlava, Olomouc a Zlín i funkce okresních

   hygieniků.

 

   (5)  Dnem  účinnosti  tohoto  zákona  práva  a  závazky  včetně  práv a

   povinností  z  pracovněprávních  vztahů, které měly ke dni 31. prosince

   2000

 

   1.  Okresní  hygienická  stanice  Karlovy  Vary, přecházejí na Krajskou

   hygienickou stanici se sídlem v Karlových Varech,

 

   2.   Okresní   hygienická   stanice  Liberec,  přecházejí  na  Krajskou

   hygienickou stanici se sídlem v Liberci,

 

   3.   Okresní  hygienická  stanice  Pardubice,  přecházejí  na  Krajskou

   hygienickou stanici se sídlem v Pardubicích,

 

   4.   Okresní   hygienická   stanice  Jihlava,  přecházejí  na  Krajskou

   hygienickou stanici se sídlem v Jihlavě,

 

   5.   Okresní   hygienická   stanice  Olomouc,  přecházejí  na  Krajskou

   hygienickou stanici se sídlem v Olomouci,

 

   6.  Okresní hygienická stanice Zlín, přecházejí na Krajskou hygienickou

   stanici se sídlem ve Zlíně.

 

   (6)  V  řízeních,  která  ke  dni  31.  prosince  2000  nebyla ukončena

   okresními  hygieniky v Karlových Varech, Liberci, Pardubicích, Jihlavě,

   Olomouci a Zlíně, pokračují příslušní krajští hygienici.

 

   § 102

 

   (1)  Výrobce nebo dovozce předmětů běžného užívání, jejichž výroba nebo

   dovoz  byly zahájeny přede dnem 1. ledna 2001 nebo byly schváleny podle

   §  101,  jakož  i  osoba,  která  za  podmínek  § 26 odst. 2 uvádí tyto

   předměty  běžného  užívání do oběhu, jsou povinni zajistit, aby výroba,

   dovoz  a  oběh byly uvedeny do souladu s hygienickými požadavky podle §

   26 do 1. července 2002. Po uplynutí této lhůty nebo splněním povinností

   podle   tohoto   zákona  pozbývají  platnosti  závazné  posudky  orgánu

   hygienické  služby  vydané  podle  dosavadních právních předpisů, pokud

   jejich  platnost  nezanikla uplynutím doby v nich uvedené, a rozhodnutí

   vydaná podle § 101.

 

   (2) Povinnost podle § 27 odst. 1 jsou výrobci nebo dovozci kosmetických

   prostředků, jejichž výroba nebo dovoz byly zahájeny přede dnem 1. ledna

   2001  nebo  byly  schváleny  podle § 101, povinni splnit do 1. července

   2002;  povinnost  uvést  v oznámení datum zahájení výroby nebo dovozu v

   tomto případě neplatí.

 

   (3)  Výrobce  nebo  dovozce  výrobků,  chemických látek nebo chemických

   přípravků  uvedených  v  §  5  odst.  1, jejichž výroba nebo dovoz byly

   zahájeny přede dnem 1. ledna 2001 nebo byly schváleny podle § 101, jsou

   povinni  zajistit,  aby výroba a dovoz těchto výrobků, chemických látek

   nebo chemických přípravků byly uvedeny do souladu s tímto zákonem do 1.

   července  2002.  Po  uplynutí této lhůty nebo splněním povinností podle

   tohoto  zákona  pozbývají  platnosti  závazné posudky orgánu hygienické

   služby   vydané  podle  dosavadních  právních  předpisů,  pokud  jejich

   platnost  nezanikla  uplynutím doby v nich uvedené, a rozhodnutí vydaná

   podle § 101.

 

   (4)  Do  doby  splnění  povinností  podle odstavců 1 a 3 ve lhůtách tam

   uvedených  se  výroba,  dovoz a oběh předmětů běžného užívání, výrobků,

   chemických  látek  a  chemických přípravků uvedených v odstavcích 1 a 3

   posuzují   podle   dosavadních  právních  předpisů,  rozhodnutí  orgánů

   hygienické služby nebo rozhodnutí vydaných podle § 101.

 

   § 103

 

   (1)  Osoby,  které  zahájily výkon činností, k nimž je třeba vypracovat

   provozní  řád,  přede  dnem  1.  ledna  2001,  jsou povinny splnit tuto

   povinnost  do  6  měsíců  od  tohoto data. Osoby poskytující péči (§ 15

   odst.  1)  a  osoby  provozující  koupaliště,  holičství,  kadeřnictví,

   manikúru,  pedikúru,  kosmetické,  masérské,  regenerační  a rekondiční

   služby  a  služby,  při nichž se používají speciální přístroje k péči o

   tělo,  jsou  v této lhůtě dále povinny předložit návrhy provozních řádů

   příslušnému  orgánu  ochrany  veřejného zdraví. Orgán ochrany veřejného

   zdraví  provozní  řád  posoudí  ve  lhůtě  do 6 měsíců ode dne doručení

   návrhu.

 

   (2)  Činnosti  podle  § 38 mohou po dobu 2 let ode dne účinnosti tohoto

   zákona provádět hygienické stanice. Činnosti podle § 58 odst. 2 může po

   dobu  1  roku  ode  dne účinnosti tohoto zákona provádět fyzická osoba,

   která byla před zahájením práce seznámena s povahou a účinky chemických

   látek  a chemických přípravků, s nimiž má zacházet, způsoby zacházení s

   nimi,  ochrannými  opatřeními a zásadami první pomoci. Činnosti podle §

   58  odst.  2  až  4  může po dobu 3 let ode dne účinnosti tohoto zákona

   vykonávat  v rozsahu uvedeném v rozhodnutí o udělení autorizace fyzická

   osoba,   které   byla  udělena  autorizace  podle  zvláštního  právního

   předpisu.^30)  Činnosti  podle  §  72  mohou  po  dobu  1  roku ode dne

   účinnosti  tohoto  zákona  provádět zařízení ochrany veřejného zdraví a

   zdravotnická zařízení léčebně preventivní péče.

 

   (3)  Výrobci  pitné vody, jejíž rozvod byl zahájen přede dnem účinnosti

   tohoto  zákona,  jsou  povinni  předložit  návrhy  podle  §  4  odst. 1

   nejpozději  do  2 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. Orgán ochrany

   veřejného  zdraví  rozhodnutí vydá do 6 měsíců ode dne doručení návrhu.

   Do  doby  pravomocného  rozhodnutí příslušného orgánu ochrany veřejného

   zdraví  postupuje  výrobce pitné vody dodávané rozvodem podle dosavadní

   praxe.

 

   § 104

 

   Provozovatel  služeb  společného  stravování  stanoví  kritické body ve

   výrobě,  přípravě,  skladování,  přepravě,  rozvozu a uvádění pokrmů do

   oběhu nejpozději do 1. července 2002.

 

   § 105

 

   (1) Stavby zřízené přede dnem 1. ledna 2001, které nesplňují hygienické

   požadavky  stanovené  v  § 7 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 23 odst. 3, musí

   být podle nich upraveny nejpozději do 1. července 2003.

 

   (2)  Provozovny  stravovacích  služeb zřízené přede dnem 1. ledna 2001,

   které  nesplňují  hygienické požadavky na rozvoz, přepravu a skladování

   pokrmů  a jejich uvádění do oběhu podle § 24 odst. 1 písm. d), musí být

   podle nich upraveny nejpozději do 1. ledna 2002.

 

   (3)  Příslušný  orgán  ochrany veřejného zdraví může rozhodnutím uložit

   úpravu staveb a provozoven uvedených v odstavcích 1 a 2 před stanoveným

   datem,  pokud  je  to  podle  povahy  provozu  nezbytné v zájmu ochrany

   veřejného  zdraví.  Ve  výjimečných případech a na časově omezenou dobu

   může   příslušný   orgán  ochrany  veřejného  zdraví  lhůty  uvedené  v

   odstavcích 1 a 2 prodloužit.

 

   (4)  Vlastníci,  popřípadě  správci  pozemních  komunikací  a železnic,

   jejichž užívání bylo povoleno přede dnem 1. ledna 2001, předloží žádost

   podle § 31 odst. 1 nejpozději do 1. ledna 2003.

 

   § 106

 

   (1)  Návrhy  na zařazení prací, jejichž výkon byl zahájen přede dnem 1.

   ledna  2001,  do  kategorie  čtvrté, předloží zaměstnavatel příslušnému

   orgánu  ochrany  veřejného  zdraví nejpozději do 6 měsíců; do kategorie

   druhé  a  třetí  nejpozději  do  1. ledna 2003. Orgán ochrany veřejného

   zdraví  rozhodnutí  vydá  do 6 měsíců ode dne doručení návrhu. Výsledky

   měření  koncentrací  a  intenzit faktorů pracovních podmínek a výsledky

   zjištění  druhu  a  typu  biologického  činitele musejí odpovídat stavu

   pracovních podmínek v době podání návrhu podle § 37 odst. 3.

 

   (2) Ode dne právní moci rozhodnutí příslušného orgánu ochrany veřejného

   zdraví  o  tom,  že  se  práce zařazuje do kategorie třetí nebo čtvrté,

   pozbývají   platnosti   rozhodnutí  ředitelů  nemocnic  s  poliklinikou

   (polikliniky),  krajských  lékařů pro péči o závody a orgánů hygienické

   služby, kterými se stanoví rizikové práce a pracoviště.

 

   (3)  Údaje podle § 41 odst. 1 ohlásí zaměstnavatel nebo osoba uvedená v

   §  43 příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví u činností zahájených

   přede dnem 1. ledna 2001 nejpozději do 6 měsíců ode dne 1. ledna 2001.

 

   DÍL 3

 

   Závěrečná ustanovení

 

   § 107

 

   Zdravotní průkazy vydané přede dnem účinnosti tohoto zákona se považují

   za zdravotní průkazy vydané podle tohoto zákona.

 

   § 108

 

   (1) Ministerstvo zdravotnictví vydá vyhlášky k provedení § 3 odst. 1, 3

   a 5, § 4 odst. 1, 2, 4 a 7, § 5 odst. 1, 2 a 6 až 9, § 6a odst. 6, § 6c

   odst. 2, § 6e, § 6f odst. 3, § 7 odst. 1, § 8 odst. 2 a 4, § 9 odst. 3,

   § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 13, § 16 odst. 2 písm. b), § 17 odst. 1 a

   5,  §  18  odst.  1 a 3, § 19 odst. 3, § 20 písm. a) a d), § 21 odst. 1

   písm.  a),  § 23 odst. 3, § 24 odst. 1 písm. c) až e) a g) a odst. 2, §

   26  odst.  1  písm.  b) a d) a odst. 4, 8 a 9, § 27, § 28 odst. 1, § 29

   odst. 1, § 30 odst. 1 a 2, § 32, § 34 odst. 1, § 35 odst. 2, § 36, § 37

   odst.  1,  §  38,  § 39 odst. 3 a 4, § 41 odst. 1, § 41a odst. 1, § 44b

   odst.  3,  §  45, § 46 odst. 1, 2 a 6, § 47 odst. 3, § 59 odst. 2, § 60

   odst. 1 a 3, § 62 odst. 1 a 4 písm. a) a b), § 70 odst. 1, § 72 odst. 1

   písm.  a),  §  75a  odst. 1 a 4, § 80 odst. 1 písm. s) a odst. 3, § 82a

   odst.  5  a  §  83e  odst. 2. Ministerstvo zdravotnictví může vyhláškou

   upravit zásady správné výrobní praxe podle § 29 odst. 1.

 

   (2)  Ministerstvo  zdravotnictví  v  dohodě  s  Ministerstvem školství,

   mládeže  a  tělovýchovy a Ministerstvem práce a sociálních věcí stanoví

   vyhláškou  vydanou  podle  §  7  odst. 1 požadavky na prostory a provoz

   zařízení pro výchovu a vzdělávání.

 

   (3)  Vláda vydá k provedení § 30, 32 § 34 odst. 1, § 35 odst. 2, 36 a §

   88 odst. 1 nařízení.

 

   (4)  Hygienické  limity  a  požadavky,  které  upraví  prováděcí právní

   předpisy vydané podle tohoto zákona, Ministerstvo zdravotnictví stanoví

   na  základě  hodnocení  zdravotních  rizik  vyplývajících z přírodních,

   životních  a  pracovních podmínek a způsobu života, soudobých vědeckých

   poznatků,  mezinárodních  závazků  České  republiky  v  této  oblasti a

   doporučení Světové zdravotnické organizace.

 

   (5)  Pokud  právní předpisy používají pojem okresní hygienik, rozumí se

   jím  po  dni  1.  ledna  2003  krajská hygienická stanice. Pokud právní

   předpisy  používají  pojem  krajský  hygienik,  rozumí se jím po dni 1.

   ledna  2003 Ministerstvo zdravotnictví. Úkoly krajského hygienika podle

   zákona  o  integrované  prevenci však plní příslušná krajská hygienická

   stanice.

 

   § 109

 

   Zrušuje  se  zákon  č.  36/1975  Sb., o pokutách za porušování právních

   předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek.

 

   ČÁST DRUHÁ

 

   zrušena

 

   § 110

 

   zrušen

 

   ČÁST TŘETÍ

 

   Změna živnostenského zákona

 

   § 111

 

   Zákon  č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon),

   ve  znění  zákona  č.  231/1992  Sb., zákona č. 591/1992 Sb., zákona č.

   600/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č.

   38/1994  Sb.,  zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č.

   200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č.

   94/1996  Sb.,  zákona  č.  95/1996  Sb.,  zákona č. 147/1996, zákona č.

   19/1997  Sb.,  zákona  č. 49/1997 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č.

   79/1997  Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 280/1997 Sb., zákona č.

   15/1998  Sb.,  zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., zákona č.

   167/1998 Sb., zákona č. 159/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č.

   358/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č.

   27/2000  Sb.,  zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č.

   122/2000 Sb., zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č.

   149/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb., zákona č.

   247/2000 Sb. a zákona č. 249/2000 Sb., se mění takto:

 

   1.  V  §  31 odst. 14 se slova "hygienických a bezpečnostních předpisů"

   nahrazují   slovy  "bezpečnostních  předpisů  a  předpisů  upravujících

   ochranu   veřejného  zdraví"  a  slova  "předpisů  o  opatřeních  proti

   přenosným    nemocem33)"    nahrazují    slovy   "zvláštních   právních

   předpisů33)".

 

   Poznámka pod čarou č. ^33) zní:

 

   "33)  Například  zákon  č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o

   změně některých souvisejících zákonů.".

 

   2.  V  příloze č. 2 skupině 214: Ostatní, u oboru živnosti "Poskytování

   služeb v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci" sloupec 2 zní:

   "ukončené  středoškolské  vzdělání  a  3  roky  odborné praxe v oblasti

   bezpečnosti práce nebo ochrany zdraví při práci".

 

   3.  V  příloze  č.  2  skupině  214: Ostatní, se na konci doplňuje obor

   živnosti,  který  včetně  poznámky uvedené ve sloupci 3 zní: "Speciální

   ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace bez použití toxických nebo

   vysoce  toxických  chemických  látek  a chemických přípravků s výjimkou

   speciální  ochranné dezinfekce prováděné zdravotnickým zařízením v jeho

   objektech,  speciální  ochranné  dezinfekce,  dezinsekce a deratizace v

   potravinářských  a zemědělských provozech a odborných činností na úseku

   rostlinolékařské  péče*)",  text ve sloupci 2 zní: "Odborná způsobilost

   podle § 58 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a

   o změně některých souvisejících zákonů, nebo po dobu 5 let od účinnosti

   zákona  č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých

   souvisejících  zákonů,  odborná  způsobilost podle § 18 až 20 zákona č.

   157/1998  Sb.,  o  chemických látkách a přípravcích a o změně některých

   dalších zákonů, ve znění zákona č. 352/1999 Sb.". Poznámka ve sloupci 3

   zní:  "*)zákon  č.  147/1996  Sb.,  o rostlinolékařské péči a o změnách

   některých souvisejících zákonů".

 

   4.  V příloze č. 3 skupině 304: Výroba zdravotnických výrobků, přesných

   a   optických   přístrojů  a  hodin,  název  oboru  živnosti  "Ochranná

   dezinfekce,  dezinsekce  a  deratizace  chemickými látkami a chemickými

   přípravky  klasifikovanými jako vysoce toxické nebo toxické, s výjimkou

   odborných  činností  na  úseku  rostlinolékařské  péče" včetně poznámky

   uvedené  ve sloupci 5 zní: "Speciální ochranná dezinfekce, dezinsekce a

   deratizace  toxickými  nebo  vysoce  toxickými  chemickými látkami nebo

   chemickými  přípravky,  s  výjimkou  speciální  ochranné  dezinsekce  a

   deratizace  v  potravinářských  nebo zemědělských provozech a odborných

   činností  na  úseku  rostlinolékařské  péče*)",  text ve sloupci 2 zní:

   "Odborná  způsobilost  podle  §  58  odst.  5 zákona č. 258/2000 Sb., o

   ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, nebo

   po  dobu 5 let od účinnosti zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného

   zdraví  a  o  změně některých souvisejících zákonů, odborná způsobilost

   získaná podle § 18 až 20 zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a

   přípravcích  a  o  změně  některých  dalších zákonů, ve znění zákona č.

   352/1999  Sb.",  text  ve  sloupci  4  zní:  "Příslušný  orgán  ochrany

   veřejného  zdraví",  poznámka  ve  sloupci 5 zní: "*) zákon č. 147/1996

   Sb.,  o  rostlinolékařské  péči  a  o  změnách  některých souvisejících

   zákonů".

 

   5.  V příloze č. 3 skupině 304: Výroba zdravotnických výrobků, přesných

   a  optických  přístrojů  a  hodin,  se na konci doplňuje obor živnosti,

   který  včetně  poznámky  uvedené  ve sloupci 5 zní: "Speciální ochranná

   dezinfekce, dezinsekce a deratizace v potravinářských nebo zemědělských

   provozech,  s  výjimkou  odborných  činností  na úseku rostlinolékařské

   péče*)", text ve sloupci 2 zní: "Odborná způsobilost podle § 58 odst. 3

   zákona  č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých

   souvisejících  zákonů,  nebo  po  dobu  5  let  od  účinnosti zákona č.

   258/2000   Sb.,   o  ochraně  veřejného  zdraví  a  o  změně  některých

   souvisejících  zákonů,  odborná  způsobilost  získaná  podle § 18 až 20

   zákona  č.  157/1998  Sb., o chemických látkách a přípravcích a o změně

   některých  dalších  zákonů,  ve  znění zákona č. 352/1999 Sb.", text ve

   sloupci  4 zní: "Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví", poznámka ve

   sloupci  5  zní: "*) zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a o

   změnách některých souvisejících zákonů".

 

   6.  V  příloze  č.  3  skupině  314: Ostatní, se na konci doplňuje obor

   živnosti,  který  zní:  "Pořádání  kursů  k  získání  znalostí k výkonu

   speciální  ochranné  dezinfekce,  dezinsekce  a  deratizace",  text  ve

   sloupci  2  zní:  "Odborná  způsobilost  podle  §  58 odst. 2 zákona č.

   258/2000   Sb.,   o  ochraně  veřejného  zdraví  a  o  změně  některých

   souvisejících  zákonů", text ve sloupci 4 zní: "Příslušný orgán ochrany

   veřejného  zdraví"  a  text  ve sloupci 5 zní: "§ 59 zákona č. 258/2000

   Sb.,  o  ochraně  veřejného  zdraví  a  o změně některých souvisejících

   zákonů".

 

   7.  V  příloze  č.  3  skupině 314: Ostatní, u oboru živnosti "Pohřební

   služba"  se  ve  sloupci  4  slova "státní hygienické služby" nahrazují

   slovy "ochrany veřejného zdraví".

 

   8.  V  příloze č. 3 skupině 314: Ostatní, u oboru živnosti "Provozování

   pohřebišť  a  krematorií"  se  ve  sloupci  4  slova "státní hygienické

   služby" nahrazují slovy "ochrany veřejného zdraví".

 

   ČÁST ČTVRTÁ

 

   zrušena

 

   § 112

 

   zrušen

 

   ČÁST PÁTÁ

 

   Změna zákona o přestupcích

 

   § 113

 

   Zákon  č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 337/1992 Sb.,

   zákona  č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 67/1993 Sb.,

   zákona  č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb.,

   zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb.,

   zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 168/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb.,

   zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb. a

   zákona č. 151/2000 Sb., se mění takto:

 

   1.  V  §  29  odst.  1  písm.  b) se za slovo "opatření" vkládají slova

   "stanovené  nebo"  a  slova  "nebo  znečistí  ovzduší  škodlivinami nad

   stanovenou přípustnou mez" se zrušují.

 

   2. V § 29 odst. 1 písm. d) se slova "poživatin nebo" zrušují.

 

   3. V § 29 odst. 1 se písmeno e) zrušuje.

 

   Dosavadní písmena f) až ch) se označují jako písmena e) až h).

 

   4. V § 29 odst. 1 písm. f) se slovo "jedy" zrušuje.

 

   5.  V  § 29 odst. 1 písm. f) se slova "anebo poruší povinnost k ochraně

   zdraví před ionizujícím zářením" zrušují.

 

   6. V § 29 odst. 1 písmeno g) zní:

 

   "g)  poruší  zákaz  nebo  nesplní  povinnosti  stanovené nebo uložené k

   předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění,".

 

   7.  V  §  29  odst.  1  se na konci písmene h) tečka nahrazuje čárkou a

   doplňují se písmena i), j) a k), která znějí:

 

   "i)  poruší  zákaz  nebo  nesplní  povinnosti  stanovené nebo uložené k

   ochraně zdraví před neionizujícím zářením,

 

   j)  poruší  zákaz  nebo  nesplní  povinnosti stanovené nebo uložené pro

   provoz koupaliště ve volné přírodě, umělého koupaliště nebo sauny,

 

   k)  poruší  zákaz  nebo  nesplní  povinnosti stanovené nebo uložené pro

   pořádání  zotavovací  akce,  jiné  podobné  akce  pro děti nebo školy v

   přírodě.".

 

   8. V § 29 odstavec 2 zní:

 

   "(2)  Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až k) lze uložit pokutu do

   10 000 Kč.".

 

   9. V § 86 písmeno c) zní:

 

   "c)  orgány  ochrany  veřejného zdraví přestupky na úseku zdravotnictví

   podle § 29 odst. 1 písm. a), b), d), f), g) a i) až k).".

 

   ČÁST ŠESTÁ

 

   zrušena

 

   § 114

 

   zrušen

 

   ČÁST SEDMÁ

 

   zrušena

 

   § 115

 

   zrušen

 

   ČÁST OSMÁ

 

   zrušena

 

   § 116

 

   zrušen

 

   ČÁST DEVÁTÁ

 

   Změna zákona o ochraně spotřebitele

 

   § 117

 

   Zákon  č.  634/1992  Sb.,  o  ochraně  spotřebitele, ve znění zákona č.

   217/1993  Sb., zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 104/1995 Sb., zákona č.

   110/1997 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 64/2000 Sb. a zákona č.

   145/2000 Sb., se mění takto:

 

   1. V § 10 se za odstavec 3 doplňuje odstavec 4, který zní:

 

   "(4)   Zvláštní   právní  předpisy  mohou  označování  výrobků  upravit

   odchylně.".

 

   Dosavadní odstavce 4 až 8 se označují jako odstavce 5 až 9.

 

   2.  V  §  23  odst.  4  se slova "hygienické služby18)" nahrazují slovy

   "ochrany veřejného zdraví18)".

 

   Poznámka pod čarou č. ^18) zní:

 

   "18)  Zákon  č.  258/2000  Sb.,  o  ochraně  veřejného zdraví a o změně

   některých souvisejících zákonů.".

 

   ČÁST DESÁTÁ

 

   Změna  zákona  o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní

   správy České republiky

 

   § 118

 

   V § 10 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních

   orgánů  státní  správy České republiky, ve znění zákona č. 60/1988 Sb.,

   zákona  č.  37/1989 Sb., zákona č. 93/1990 Sb., zákona č. 203/1990 Sb.,

   zákona č. 575/1990 Sb. a zákona č. 474/1992 Sb., se odstavec 2 zrušuje.

 

   Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.

 

   ČÁST JEDENÁCTÁ

 

   Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění

 

   § 119

 

   Zákon  č.  48/1997  Sb.,  o  veřejném  zdravotním pojištění a o změně a

   doplnění  některých  souvisejících  zákonů, ve znění zákona č. 242/1997

   Sb.,  zákona  č. 2/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999

   Sb.,  zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 132/2000

   Sb.,  zákona  č. 155/2000 Sb. a nálezu Ústavního soudu č. 167/2000 Sb.,

   se mění takto:

 

   1.  V  §  30  odst.  1 se slova "přenosným nemocem.34)" nahrazují slovy

   "infekčním onemocněním.34)".

 

   Poznámky pod čarou č. ^34) a ^35) znějí:

 

   "34) Hlava III díl 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví

   a o změně některých souvisejících zákonů.

 

   35) Zákon č. 258/2000 Sb.".

 

   2. V § 30 odst. 3 písm. a) se slova "hygienické služby" nahrazují slovy

   "ochrany veřejného zdraví".

 

   3. V § 30 odst. 3 písm. c) se slova "hygienické služby" nahrazují slovy

   "ochrany veřejného zdraví".

 

   4. V § 55 odst. 3 se slova "hygienické služby" nahrazují slovy "ochrany

   veřejného zdraví".

 

   ČÁST DVANÁCTÁ

 

   Změna zákona o zvláštním příspěvku horníkům

 

   § 120

 

   Zákon  č.  98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům, ve znění zákona

   č. 1/1989 Sb. a zákona č. 160/1989 Sb., se mění takto:

 

   1.  V  §  4  odst.  1  se  slova  "závazný  posudek  příslušného orgánu

   hygienické služby" nahrazují slovy "rozhodnutím příslušný orgán ochrany

   veřejného  zdraví"  a  slova  "závazného  posudku"  se nahrazují slovem

   "rozhodnutí".

 

   2.  V  §  4  odst.  2  písm.  a)  se  slova "posudku příslušného orgánu

   hygienické  služby"  nahrazují  slovy  "rozhodnutí  příslušného  orgánu

   ochrany veřejného zdraví".

 

   ČÁST TŘINÁCTÁ

 

   zrušena

 

   § 121

 

   zrušen

 

   ČÁST ČTRNÁCTÁ

 

   Změna horního zákona

 

   § 122

 

   V  §  40  odst.  2  písm. c) zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití

   nerostného  bohatství  (horní  zákon),  se  slova  "hygienické  služby"

   nahrazují slovy "ochrany veřejného zdraví".

 

   ČÁST PATNÁCTÁ

 

   zrušena

 

   § 123

 

   zrušen

 

   ČÁST ŠESTNÁCTÁ

 

   zrušena

 

   § 124

 

   zrušen

 

   ČÁST SEDMNÁCTÁ

 

   zrušena

 

   § 125

 

   zrušen

 

   ČÁST OSMNÁCTÁ

 

   zrušena

 

   § 126

 

   zrušen

 

   ČÁST DEVATENÁCTÁ

 

   Změna zákona o výkonu vazby

 

   § 127

 

   V § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění

   zákona   č.   208/2000   Sb.,  se  slovo  "přenosné"  nahrazuje  slovem

   "infekční".

 

   ČÁST DVACÁTÁ

 

   Změna zákona o regulaci reklamy

 

   § 128

 

   V  §  5  odst. 1 písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o

   změně  a  doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a

   televizního   vysílání,   ve   znění   pozdějších  předpisů,  se  slovo

   "přenosných" nahrazuje slovem "infekčních".

 

   ČÁST DVACÁTÁ PRVNÍ

 

   Změna zákona o ochraně chmele

 

   § 129

 

   V  §  11  odst.  1  zákona  č.  97/1996 Sb., o ochraně chmele, se slova

   "hygienické služby" nahrazují slovy "ochrany veřejného zdraví".

 

   ČÁST DVACÁTÁ DRUHÁ

 

   zrušena

 

   § 130

 

   zrušen

 

   ČÁST DVACÁTÁ TŘETÍ

 

   Změna zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění

 

   § 131

 

   V  §  7  odst.  2  zákona  č.  592/1992  Sb.,  o pojistném na všeobecné

   zdravotní  pojištění,  ve  znění  zákona  č.  161/1993  Sb. a zákona č.

   324/1993  Sb., se slova "předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem"

   nahrazují slovy "zvláštních právních předpisů".

 

   ČÁST DVACÁTÁ ČTVRTÁ

 

   zrušena

 

   § 132

 

   zrušen

 

   ČÁST DVACÁTÁ PÁTÁ

 

   ÚČINNOST

 

   § 133

 

   Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2001, s výjimkou části šesté

   §  114  bodu  15,  který  nabývá  účinnosti  prvním dnem druhého měsíce

   následujícího  po  dni  vyhlášení,  části  první § 24 odst. 1 písm. h),

   které nabývá účinnosti dnem 1. července 2001, a části první § 29, který

   nabývá účinnosti dnem 1. července 2002.

 

   Klaus v. r.

 

   Havel v. r.

 

   v z. Rychetský v. r.

 

   Příl.1

 

   zrušena

 

   Příl.2

 

   Správní obvody krajských hygienických stanic a jejich sídla

 

   1.  Hygienická stanice hlavního města Prahy se sídlem v Praze pro území

   hlavního města Prahy,

 

   2. Krajská hygienická stanice Středočeského kraje se sídlem v Praze pro

   území  okresů  Benešov,  Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Ml.

   Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Příbram a Rakovník,

 

   3.  Krajská  hygienická  stanice  Jihočeského kraje se sídlem v Českých

   Budějovicích   pro   území  okresů  České  Budějovice,  Český  Krumlov,

   Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor,

 

   4.  Krajská  hygienická  stanice Plzeňského kraje se sídlem v Plzni pro

   území  okresů  Domažlice, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever,

   Rokycany a Tachov,

 

   5. Krajská hygienická stanice Karlovarského kraje se sídlem v Karlových

   Varech pro území okresů Cheb, Karlovy Vary a Sokolov,

 

   6.  Krajská  hygienická  stanice  Ústeckého  kraje se sídlem v Ústí nad

   Labem  pro  území  okresů  Děčín,  Chomutov,  Litoměřice,  Louny, Most,

   Teplice a Ústí nad Labem,

 

   7. Krajská hygienická stanice Libereckého kraje se sídlem v Liberci pro

   území okresů Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily,

 

   8.  Krajská  hygienická  stanice  Královéhradeckého  kraje  se sídlem v

   Hradci  Králové pro území okresů Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov

   nad Kněžnou a Trutnov,

 

   9.   Krajská   hygienická   stanice  Pardubického  kraje  se  sídlem  v

   Pardubicích  pro  území  okresů  Chrudim, Pardubice, Svitavy a Ústí nad

   Orlicí,

 

   10.  Krajská  hygienická stanice kraje Vysočina se sídlem v Jihlavě pro

   území  okresů  Havlíčkův  Brod,  Jihlava,  Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad

   Sázavou,

 

   11.  Krajská  hygienická  stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně

   pro  území  okresů  Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín,

   Vyškov a Znojmo,

 

   12.  Krajská  hygienická stanice Olomouckého kraje se sídlem v Olomouci

   pro území okresů Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk,

 

   13.  Krajská  hygienická  stanice  Moravskoslezského  kraje se sídlem v

   Ostravě  pro  území okresů Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín,

   Opava a Ostrava-město,

 

   14.  Krajská  hygienická stanice Zlínského kraje se sídlem ve Zlíně pro

   území okresů Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín.

 

   Příl.3

 

   zrušena

 

   Vybraná ustanovení novel

 

   Čl.II zákona č. 274/2003 Sb.

 

   Přechodná ustanovení

 

   1.  Vykonatelná  povolení užití vody, která nesplňuje hygienické limity

   ukazatelů pitné vody, vydaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

   pozbývají  platnosti  dnem  1.  ledna  2004,  pokud  není  v rozhodnutí

   příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví stanovena lhůta kratší.

 

   2.  Řízení  ve  věcech překročení hygienických limitů ukazatelů jakosti

   pitné  vody  zahájená  přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto zákona se

   zastavují.

 

   3.  Osoby  předloží návrhy na způsob stanovení míst odběru vzorků pitné

   vody  podle § 4 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění tohoto zákona,

   nejpozději do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

   4.  Provozní  řády podle § 4 odst. 3 a § 21a zákona č. 258/2000 Sb., ve

   znění tohoto zákona, a změny provozních řádů, obsahující doplnění podle

   §  7  odst.  2  a  § 15 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění tohoto

   zákona,  předloží osoby, které zahájily výkon činností, k nimž je třeba

   provozní  řád,  nejpozději  do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto

   zákona.

 

   5.  Žádost  o užití vody jiné jakosti podle § 18 odst. 2 a § 21 odst. 2

   zákona  č.  258/2000  Sb.,  ve  znění  tohoto zákona, jsou osoby, které

   zahájily  výkon  činnosti  přede  dnem  nabytí účinnosti tohoto zákona,

   povinny předložit do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

   6.  Oznámení podle § 23 odst. 4 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění tohoto

   zákona,  jsou osoby, které zahájily činnost přede dnem nabytí účinnosti

   tohoto  zákona,  povinny  podat  nejpozději  do 6 měsíců ode dne nabytí

   účinnosti tohoto zákona.

 

   7.  Stavby  zřízené  přede  dnem  nabytí účinnosti tohoto zákona, které

   nesplňují  hygienické požadavky stanovené v § 6 zákona č. 258/2000 Sb.,

   ve  znění tohoto zákona, musí být podle nich upraveny nejpozději do 31.

   prosince   2004.   Příslušný   orgán   ochrany  veřejného  zdraví  může

   rozhodnutím  tuto  lhůtu  zkrátit,  pokud  je  to  podle povahy provozu

   nezbytné  v  zájmu  ochrany  veřejného zdraví. Ve výjimečných případech

   může  příslušný  orgán  ochrany veřejného zdraví lhůtu uvedenou ve větě

   první rozhodnutím prodloužit.

 

   8.  Stavby  zřízené  přede  dnem  nabytí účinnosti tohoto zákona, které

   nesplňují  hygienické  požadavky  stanovené  v  §  7  odst. 1 zákona č.

   258/2000  Sb., ve znění tohoto zákona, a stavby školních jídelen, které

   nesplňují  hygienické  požadavky  stanovené  v  §  23 odst. 3 zákona č.

   258/2000   Sb.,  ve  znění  tohoto  zákona,  s  výjimkou  požadavků  na

   zásobování  vodou,  musí  být  podle  nich  upraveny  nejpozději do 31.

   prosince   2007.   Příslušný   orgán   ochrany  veřejného  zdraví  může

   rozhodnutím  tuto  lhůtu  zkrátit,  pokud  je  to  podle povahy provozu

   nezbytné  v  zájmu  ochrany  veřejného zdraví. Ve výjimečných případech

   může  příslušný  orgán  ochrany veřejného zdraví lhůtu uvedenou ve větě

   první rozhodnutím prodloužit.

 

   9.  Do  doby  splnění  hygienických  požadavků podle bodů 7 a 8 se tyto

   stavby posuzují podle dosavadních právních předpisů.

 

   10.  Zdravotní průkazy vydané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona

   se považují za zdravotní průkazy vydané podle tohoto zákona.

 

   11.  Povinnosti  podle  §  31  odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění

   tohoto zákona, splní provozovatelé stanovených letišť nejpozději do 31.

   prosince 2004.

 

   12.  Kritické kontrolní body stanoví provozovatelé stravovacích služeb,

   jejichž  výroba je nižší, než stanoví § 38 odst. 2 vyhlášky č. 107/2001

   Sb.,  o  hygienických  požadavcích  na  stravovací  služby a o zásadách

   osobní  a  provozní  hygieny  při činnostech epidemiologicky závažných,

   nejpozději do 7 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

   13.  Povinnost  oznámit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví pro

   účely   poskytnutí  první  pomoci  informace  o  látkách  obsažených  v

   kosmetickém  prostředku, které mohou ohrozit zdraví některých fyzických

   osob, jsou výrobci nebo dovozci kosmetických prostředků, jejichž výroba

   nebo  dovoz  byly  zahájeny  přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

   povinni  splnit  do  1. července 2005; povinnost uvést v oznámení datum

   zahájení výroby nebo dovozu v tomto případě neplatí.

 

   14.  Dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona  se  zastavují řízení před

   orgánem  ochrany  veřejného zdraví o zařazení práce do kategorie druhé.

   Podle  §  37 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění tohoto zákona, se

   posuzují  i  návrhy  na  zařazení  prací  do kategorií, o nichž správní

   řízení nebylo pravomocně ukončeno.

 

   15.  Práce,  zařazené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona orgánem

   ochrany  veřejného  zdraví  do  druhé  kategorie,  se považují za práce

   zařazené podle tohoto zákona zaměstnavatelem.

 

   16. Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se zastavují řízení o schválení

   výrobků určených pro styk s potravinami [§ 25 odst. 1 písm. a)].

 

   17.  Oprávnění  jmenovat a odvolat hlavního hygienika České republiky a

   jeho  zástupce  náleží do doby nabytí úplné účinnosti služebního zákona

   vládě. Návrh předkládá ministr zdravotnictví.

 

   18. Oprávnění jmenovat a odvolat ředitele krajských hygienických stanic

   náleží  do  doby  nabytí  úplné  účinnosti služebního zákona ministrovi

   zdravotnictví. Návrh předkládá hlavní hygienik České republiky.

 

   19.  Návrhy  na povolení podle § 41a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., ve

   znění tohoto zákona, podají zaměstnavatelé, kteří zahájili výrobu teplé

   vody  pro účely osobní hygieny zaměstnanců, která nevyhovuje požadavkům

   podle  §  41a  odst.  1 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění tohoto zákona,

   přede  dnem  nabytí účinnosti tohoto zákona, do 3 měsíců ode dne nabytí

   účinnosti tohoto zákona.

 

   Čl.II zákona č. 392/2005 Sb.

 

   Přechodná ustanovení

 

   1.  Výrobci  ani  dovozci  nesmějí  od  1.  března  2006  uvádět na trh

   materiály  a  výrobky pro styk s potravinami, které nesplňují požadavky

   stanovené prováděcím právním předpisem na plasty a výrobky z nich.

 

   2.  Výrobci ani dovozci nesmějí od 29. ledna 2006 uvádět na trh výrobky

   pro  styk  s  potravinami  z  regenerované  celulózy,  které  nesplňují

   požadavky  stanovené  prováděcím  právním  předpisem  pro regenerovanou

   celulózu (celofán).

 

   3. Návrhy na zařazení prací do kategorií a žádosti podle § 3a odst. 1 a

   3  zákona  č.  258/2000  Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti

   tohoto  zákona,  o  nichž  bylo zahájeno řízení či posouzení přede dnem

   nabytí  účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních právních

   předpisů.

 

   4.  Změny  provozního řádu podle § 4 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., ve

   znění  účinném  ode  dne nabytí účinnosti tohoto zákona, předloží osoby

   uvedené  v § 3 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění účinném ode dne

   nabytí  účinnosti  tohoto  zákona, do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti

   tohoto zákona.

 

   5.  Splnění  povinnosti  uložené  podle § 84 odst. 1 písm. o) zákona č.

   258/2000  Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

   vykonatelným  rozhodnutím  příslušného  orgánu ochrany veřejného zdraví

   přede   dnem   nabytí   účinnosti  tohoto  zákona,  se  posuzuje  podle

   dosavadních právních předpisů.

 

   6.  Prodejci, jakož i osoby poskytující služby nesmějí od data 24. září

   2005   prodávat   ani   poskytovat  konečnému  spotřebiteli  kosmetické

   prostředky, které obsahují methyldibromglutaronitril (MDGN), s výjimkou

   kosmetických prostředků, které se oplachují a neobsahují více než 0,1 %

   methyldibromglutaronitrilu (MDGN).

 

   Čl.XII zákona č. 222/2006 Sb.

 

   Přechodná ustanovení

 

   1. Ministerstvo zdravotnictví

 

   a)  pořídí  do  30.  června  2007  strategické  hlukové  mapy pro okolí

   pozemních  komunikací, po kterých projede více než 6 000 000 vozidel za

   rok,  železničních  tratí,  po kterých projede více než 60 000 vlaků za

   rok,  v  blízkosti  hlavních letišť, vymezených v § 81 odst. 1 písm. c)

   zákona  č.  258/2000  Sb.,  ve  znění  účinném ode dne nabytí účinnosti

   tohoto  zákona,  a  pro  aglomerace s více než 250 000 trvale bydlícími

   obyvateli, tvořené jednou nebo více obcemi s intenzivními ekonomickými,

   sociálními a územně technickými vazbami,

 

   b)  pořídí  do  30.  června  2012  strategické hlukové mapy pro všechny

   hlavní   pozemní  komunikace,  hlavní  železniční  tratě  a  aglomerace

   vymezené  v § 81 a 81a zákona č. 258/2000 Sb., ve znění účinném ode dne

   nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

   2. Ministerstvo dopravy

 

   a)  pořídí  do  18.  července  2008  akční  plány  pro  okolí pozemních

   komunikací,  které  jsou ve vlastnictví státu a po kterých projede více

   než  6  000  000 vozidel za rok, železničních tratí, po kterých projede

   více než 60 000 vlaků za rok, v blízkosti hlavních letišť, vymezených v

   §  81 odst. 1 písm. c) zákona č. 258/2000 Sb., ve znění účinném ode dne

   nabytí účinnosti tohoto zákona,

 

   b) pořídí do 18. července 2013 akční plány pro okolí hlavních pozemních

   komunikací  ve  vlastnictví  státu,  vymezených v § 81 odst. 1 písm. a)

   zákona  č.  258/2000  Sb.,  ve  znění  účinném ode dne nabytí účinnosti

   tohoto  zákona,  a  akční  plány  pro okolí hlavních železničních tratí

   vymezených  v  §  81  odst. 1 písm. b) zákona č. 258/2000 Sb., ve znění

   účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

   3. Krajský úřad

 

   a)  pořídí  do  18.  července  2008  akční  plány  pro  okolí pozemních

   komunikací,  které  jsou ve vlastnictví kraje a po kterých projede více

   než  6  000  000  vozidel  za  rok, a pro aglomerace s více než 250 000

   trvale   bydlícími   obyvateli,  tvořené  jednou  nebo  více  obcemi  s

   intenzivními ekonomickými, sociálními a územně technickými vazbami,

 

   b) pořídí do 18. července 2013 akční plány pro okolí hlavních pozemních

   komunikací ve vlastnictví kraje nebo obcí ve správním území kraje a pro

   aglomerace  vymezené  v  §  81  a  81a zákona č. 258/2000 Sb., ve znění

   účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

   Čl. II zákona č. 151/2011 Sb.

 

   Přechodná ustanovení

 

   1. Řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti

   tohoto  zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Obdobně

   se  postupuje  v řízeních, jejichž cílem není vydání rozhodnutí a která

   nebyla skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

   2.  Řízení  podle § 6 odst. 3 písm. c) zákona č. 258/2000 Sb., ve znění

   účinném  do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, která nebyla pravomocně

   skončena  přede  dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona, správní orgán

   zastaví.

 

   3. Provozní řády podle § 6c odst. 1 písm. f) zákona č. 258/2000 Sb., ve

   znění   účinném  ode  dne  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona,  předloží

   právnická  osoba nebo podnikající fyzická osoba nejdéle do 6 měsíců ode

   dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

   4.  První  klasifikace  vod  podle  §  82a  odst.  1 písm. e) zákona č.

   258/2000  Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

   se provede nejpozději do konce koupací sezóny v roce 2015.

 

   5. Informace o vodách ke koupání podle § 82a odst. 1 písm. e) zákona č.

   258/2000  Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

   zveřejní  příslušný  orgán  ochrany  veřejného  zdraví  prostřednictvím

   Portálu veřejné správy poprvé pro koupací sezónu v roce 2012, a to před

   jejím zahájením.

 

   6.  Informace  podle  §  6g  odst.  4  zákona č. 258/2000 Sb., ve znění

   účinném  ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, budou předány poprvé v

   roce  2012.  Do  této  lhůty poskytuje Ministerstvo životního prostředí

   Evropské komisi zprávy podle dosavadní právní úpravy.

 

   Čl. II zákona č. 115/2012 Sb.

 

   Přechodná ustanovení

 

   1.  Zdravotní  ústavy  se sídlem v Praze, Kolíně, Českých Budějovicích,

   Plzni, Karlových Varech, Liberci, Hradci Králové, Pardubicích, Jihlavě,

   Brně,  Olomouci  a  ve  Zlíně,  zřízené  podle  §  86 odst. 1 zákona č.

   258/2000  Sb.,  ve  znění  účinném  přede  dnem nabytí účinnosti tohoto

   zákona, se zrušují ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

   2.   Dnem   nabytí   účinnosti  tohoto  zákona  práva  a  povinnosti  z

   pracovněprávních  vztahů,  které  mají  ke  dni svého zrušení zdravotní

   ústavy   se  sídlem  v  Praze,  Kolíně,  Českých  Budějovicích,  Plzni,

   Karlových  Varech,  Liberci,  Hradci  Králové a v Pardubicích uvedené v

   bodě 1, přecházejí na Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem, který

   je  jejich nástupnickou organizací. Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona

   dále  přechází  na  Zdravotní  ústav se sídlem v Ústí nad Labem veškeré

   závazky,  které  měly  uvedené  zdravotní  ústavy ke dni svého zrušení,

   jakož  i  příslušnost hospodařit s veškerým majetkem České republiky, s

   nímž byly tyto zdravotní ústavy příslušné hospodařit.

 

   3.   Dnem   nabytí   účinnosti  tohoto  zákona  práva  a  povinnosti  z

   pracovněprávních  vztahů,  které  mají  ke  dni svého zrušení zdravotní

   ústavy se sídlem v Jihlavě, Brně, Olomouci a ve Zlíně uvedené v bodě 1,

   přecházejí  na  Zdravotní  ústav  se  sídlem v Ostravě, který je jejich

   nástupnickou  organizací.  Dnem  nabytí  účinnosti  tohoto  zákona dále

   přechází  na Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě veškeré závazky, které

   měly uvedené zdravotní ústavy ke dni svého zrušení, jakož i příslušnost

   hospodařit  s  veškerým  majetkem  České  republiky,  s  nímž byly tyto

   zdravotní ústavy příslušné hospodařit.

 

   4.  Práva  a  povinnosti  z  pracovněprávních  vztahů těch zaměstnanců,

   jejichž  pracovní poměr ke zdravotním ústavům uvedeným v bodě 1 skončil

   přede   dnem  zrušení  těchto  zdravotních  ústavů  anebo  tímto  dnem,

   vypořádají nástupnické organizace uvedené v bodech 2 a 3.

 

   5.  Pokud  byly  zdravotní  ústavy  uvedené v bodě 1 účastníky právních

   vztahů  vzniklých  do  dne  jejich zrušení včetně a účastníky soudních,

   správních  a  jiných  řízení  zahájených do dne jejich zrušení včetně a

   tyto vztahy a řízení dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pokračují nebo

   se  tímto  dnem  anebo  po  tomto dni obnoví, jsou účastníkem uvedených

   právních vztahů a řízení nástupnické organizace uvedené v bodech 2 a 3.

 

   6.  Do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona pořídí nástupnické

   organizace  uvedené  v  bodech 2 a 3 protokol obsahující soupis majetku

   České  republiky včetně práv, soupis závazků a soupis práv a povinností

   z  pracovněprávních  vztahů, které tyto nástupnické organizace převzaly

   po  zrušených  zdravotních  ústavech  uvedených  v bodě 1. Nemovitosti,

   které  se evidují v katastru nemovitostí, musí být v protokolu označeny

   údaji nezbytnými pro zápis do katastru nemovitostí.

 

   7. Návrh na zápis změny příslušnosti hospodařit s nemovitostmi, u nichž

   dochází  k  přechodu  příslušnosti hospodařit na nástupnické organizace

   uvedené v bodech 2 a 3, do katastru nemovitostí podají tyto nástupnické

   organizace  u  příslušného katastrálního úřadu do 60 dnů ode dne nabytí

   účinnosti  tohoto  zákona.  Pro  tento  účel  je  protokol podle bodu 6

   listinou  osvědčující  příslušnost  těchto  nástupnických  organizací k

   hospodaření s uvedenými nemovitostmi.

 

   8. Územní pracoviště krajských hygienických stanic uvedená v příloze č.

   3  k  zákonu  č.  258/2000  Sb.,  ve  znění  účinném  přede dnem nabytí

   účinnosti  tohoto  zákona,  se  považují za územní pracoviště krajských

   hygienických  stanic zřízená podle § 82 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb.,

   ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

 

   1)  Směrnice  Rady  76/768/EHS  ze  dne  27. července 1976 o sbližování

   právních  předpisů  členských  států o kosmetických výrobcích, ve znění

   směrnice  Komise  2003/80/ES  ze  dne  5.  září 2003, kterou se stanoví

   symbol  pro  údaj  označující  trvanlivost  kosmetických  prostředků  v

   příloze VIIIa směrnice Rady 76/768/EHS.

 

   Směrnice  Komise  80/1335/EHS  ze  dne  22.  prosince 1980 o sbližování

   právních  předpisů  členských  států o analytických metodách nezbytných

   pro  kontrolu  složení  kosmetických  výrobků, ve znění směrnice Komise

   96/45/EHS  ze  dne  2.  července 1996 o metodách analýzy nezbytných pro

   kontrolu složení kosmetických prostředků.

 

   Rozhodnutí  Komise  96/335/ES  ze dne 8. května 1996, kterým se stanoví

   soupis  a  společná  nomenklatura  přísad  používaných  v  kosmetických

   prostředcích.

 

   Směrnice  Rady  98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené

   pro lidskou spotřebu.

 

   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES ze dne 15. února 2006 o

   řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS.

 

   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/54/ES ze dne 18. září 2000 o

   ochraně  zaměstnanců  před  riziky  spojenými  s  expozicí  biologickým

   činitelům při práci.

 

   Směrnice Rady 83/477/EHS ze dne 19. září 1983 o ochraně pracovníků před

   riziky  spojenými  s  expozicí  azbestu  při  práci,  ve znění směrnice

   Evropského parlamentu a Rady 2003/18/ES ze dne 27. března 2003.

 

   Směrnice Rady 93/43/EHS ze dne 14. června 1993 o hygieně potravin.

 

   Směrnice Rady 89/109/EHS o sbližování právních předpisů členských států

   týkajících se materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami.

 

   Směrnice  Komise  2004/19/ES  ze  dne  1.  března  2004, kterou se mění

   směrnice  2002/72/ES  o  materiálech a předmětech z plastů určených pro

   styk s potravinami.

 

   Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 2119/98/ES ze dne 24. září 1998

   o zřízení sítě epidemiologického dozoru a kontroly přenosných nemocí ve

   Společenství.

 

   Rozhodnutí  Komise 2003/542/ES ze dne 17. července 2003, kterým se mění

   rozhodnutí  2000/96/ES,  pokud  jde  o  fungování specializovaných sítí

   epidemiologického dozoru.

 

   Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002

   o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí.

 

   2) Zákoník práce.

 

   Nařízení  vlády  č.  178/2001  Sb.,  kterým se stanoví podmínky ochrany

   zdraví zaměstnanců při práci, ve znění nařízení vlády č. 523/2002 Sb.

 

   4a)  Zákon  č.  22/1997  Sb.,  o technických požadavcích na výrobky a o

   změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   4b) Například zákon č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon

   č.  157/1998  Sb.,  o  chemických  látkách a chemických přípravcích a o

   změně  některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.

   110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění

   některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   4c)  §  2  písm.  p) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových

   výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění

   zákona č. 316/2004 Sb.

 

   5) Směrnice Rady 98/83/ES o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu.

 

   6)  Zákon  č.  164/2001  Sb.,  o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích

   přírodních  minerálních  vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských

   místech  a  o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve

   znění pozdějších předpisů.

 

   6a)  Zákon  č.  274/2001  Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou

   potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích),

   ve znění zákona č. 320/2002 Sb.

 

   7) Zákon č. 22/1997 Sb., ve znění zákona č. 71/2000 Sb.

 

   8)  Nařízení  vlády  č.  163/2002  Sb.,  kterým  se  stanoví  technické

   požadavky na vybrané stavební výrobky.

 

   8a)  Zákon  č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní

   zákon), ve znění pozdějších předpisů.

 

   8b)  Nařízení  vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně

   jednotlivých živností.

 

   9)  §  7  zákona  č.  561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním,

   vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

 

   Zákon  č.  76/1978  Sb.,  o  školských  zařízeních, ve znění pozdějších

   předpisů.

 

   11)  Zákon  č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich

   poskytování (zákon o zdravotních službách).

 

   10a)  Zákon  č.  359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění

   pozdějších předpisů.

 

   11)  Zákon  č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a

   doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   12) Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

 

   13) § 51 zákona č. 29/1984 Sb., ve znění zákona č. 171/1990 Sb.

 

   14) § 53 zákona č. 20/1966 Sb., ve znění zákona č. 548/1991 Sb.

 

   15)  Vyhláška  č.  137/1998  Sb., o obecných technických požadavcích na

   výstavbu.

 

   16)  §  86  zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu

   (stavební zákon).

 

   17) Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších

   předpisů.

 

   § 45 a 46 zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v

   sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

 

   17a)  Vyhláška č. 440/2000 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení

   vzniku  a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz

   zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče.

 

   18) Zákon č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   19) § 18a zákona č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   19a) Vyhláška č. 107/2001 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací

   služby   a   o  zásadách  osobní  a  provozní  hygieny  při  činnostech

   epidemiologicky závažných.

 

   21) Zákon č. 76/1978 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   23)  Například  zákon  č.  110/1997  Sb., ve znění pozdějších předpisů,

   zákon  č.  166/1999  Sb.,  o  veterinární  péči a o změně souvisejících

   zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.

 

   25)  Vyhláška  č.  293/1997  Sb.,  o způsobu výpočtu a uvádění výživové

   (nutriční)  hodnoty  potravin  a  značení  údaje  o  možném nepříznivém

   ovlivnění zdraví.

 

   26) § 3 vyhlášky č. 293/1997 Sb.

 

   26a)  Zákon  č.  102/2001  Sb.,  o obecné bezpečnosti výrobků a o změně

   některých  zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění zákona

   č. 146/2002 Sb.

 

   27)  §  4  odst. 1 písm. f) bod 6 zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před

   alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů.

 

   27a)  Zákon  č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č.

   475/2002  Sb.,  kterou se stanoví rozsah znalostí pro získání osvědčení

   prokazujícího  znalost hub, způsob zkoušek, jakož i náležitosti žádosti

   a osvědčení (vyhláška o zkoušce znalosti hub).

 

   27b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27.

   října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a

   o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS.

 

   28)  Nařízení  vlády  č.  171/1997  Sb.,  kterým  se  stanoví technické

   požadavky na hračky, ve znění pozdějších předpisů.

 

   29)  Zákon  č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých

   souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   29a)  §  2  odst.  1  písm.  b)  zákona  č.  634/1992  Sb.,  o  ochraně

   spotřebitele.

 

   29b)  §  2  odst.  1  písm.  a) vyhlášky č. 26/2001 Sb., o hygienických

   požadavcích   na  kosmetické  prostředky,  o  náležitostech  žádosti  o

   neuvedení  ingredience na obalu kosmetického prostředku a o požadavcích

   na  vzdělání  a  praxi  fyzické  osoby odpovědné za výrobu kosmetického

   prostředku (vyhláška o kosmetických prostředcích), ve znění vyhlášky č.

   268/2001 Sb. a vyhlášky č. 444/2004 Sb.

 

   29c) § 3 vyhlášky č. 26/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 444/2004 Sb.

 

   29d)   Zákon  č.  356/2003  Sb.,  o  chemických  látkách  a  chemických

   přípravcích a o změně některých zákonů.

 

   Nařízení  vlády  č.  25/1999  Sb.,  kterým  se stanoví postup hodnocení

   nebezpečnosti  chemických  látek  a chemických přípravků, způsob jejich

   klasifikace   a   označování  a  vydává  Seznam  dosud  klasifikovaných

   nebezpečných chemických látek, ve znění nařízení vlády č. 258/2001 Sb.

 

   29e)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES ze dne 27. února

   2003,  kterou  se  mění  směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních

   předpisů   členských   států   týkajících  se  kosmetických  prostředků

   technickému pokroku.

 

   29f)  Zákon  č.  246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění

   pozdějších předpisů.

 

   30) Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a přípravcích a o změně

   některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   Vyhláška  č. 305/1998 Sb., kterou se stanoví zásady správné laboratorní

   praxe,  postup  při  ověřování  jejich  dodržování, postup při vydávání

   osvědčení  a postup kontroly dodržování zásad správné laboratorní praxe

   (zásady správné laboratorní praxe).

 

   30a)  Zákon  č.  18/2004  Sb.,  o  uznávání  odborné kvalifikace a jiné

   způsobilosti  státních  příslušníků  členských  států Evropské unie a o

   změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění

   pozdějších předpisů.

 

   31)  Zákon  č.  49/1997  Sb.,  o civilním letectví a o změně a doplnění

   zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon),

   ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   32) Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších

   předpisů.

 

   32a) Zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů.

 

   32b)  Zákon  č.  344/1992  Sb.,  o katastru nemovitostí České republiky

   (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů.

 

   33) § 120 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění zákona č. 83/1998 Sb.

 

   33a)  Zákon  č.  18/1997  Sb.,  o  mírovém  využívání jaderné energie a

   ionizujícího  záření  (atomový  zákon)  a  o změně a doplnění některých

   zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   33b) Zákoník práce.

 

   Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   Nařízení  vlády  č.  502/2000  Sb.,  o ochraně zdraví před nepříznivými

   účinky hluku a vibrací.

 

   Nařízení  vlády  č.  480/2000  Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím

   zářením.

 

   33c) Nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými

   účinky hluku a vibrací, ve znění nařízení vlády č. 88/2004 Sb.

 

   33d)  Směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady ze dne 27. března 2003,

   kterou  se  mění  směrnice  Rady  83/477/EHS  o ochraně pracovníků před

   riziky vystavení azbestu při práci.

 

   35a)  §  2  odst.  5  zákona  č.  356/2003  Sb., o chemických látkách a

   chemických přípravcích a o změně některých zákonů.

 

   35b) § 2 odst. 5 písm. f) zákona č. 356/2003 Sb.

 

   35c) § 2 odst. 5 písm. g) a i) zákona č. 356/2003 Sb.

 

   35d)  Nařízení  vlády  č.  171/1997  Sb.,  kterým  se stanoví technické

   požadavky na hračky, ve znění pozdějších předpisů.

 

   35e) § 54 zákona č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   35f)  §  98  zákona  č.  111/1998  Sb.,  o vysokých školách a o změně a

   doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších

   předpisů.

 

   35g)  §  82 odst. 2 zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o

   změně některých souvisejících zákonů.

 

   35h)  Položka 22 Sazebníku správních poplatků zákona č. 368/1992 Sb., o

   správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

 

   35i) § 18 až 20 zákona č. 157/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   35j)

 

   Vyhláška  č. 428/2004 Sb., o získání odborné způsobilosti k nakládání s

   nebezpečnými  chemickými látkami a chemickými přípravky klasifikovanými

   jako vysoce toxické.

 

   36) § 2 odst. 3 písm. d) zákona č. 79/1997 Sb.

 

   36a)  Zákon  č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o

   změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších

   předpisů.

 

   36b) § 1 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.

 

   36c)  Zákon  č.  40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství

   České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

 

   37a) Zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a

   účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů.

 

   37b)  §  30  zákona  č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a změnách

   některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   37c)  Vyhláška č. 490/2000 Sb., o rozsahu znalostí a dalších podmínkách

   k  získání  odborné  způsobilosti v některých oborech ochrany veřejného

   zdraví.

 

   39)  Příloha  č.  5  část  A  vyhlášky č. 77/1981 Sb., o zdravotnických

   pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví.

 

   40) Příloha č. 2 vyhlášky č. 77/1981 Sb.

 

   41)  Zákon  č.  218/2000  Sb.,  o  rozpočtových  pravidlech  a  o změně

   některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla).

 

   42) Například zákon č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   43) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých

   zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

 

   43a)  Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních

   úřadech  a  o  odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve

   správních úřadech (služební zákon), ve znění zákona č. 131/2003 Sb.

 

   43b)  Vyhláška č. 554/2002 Sb., kterou se stanoví vzor žádosti o vydání

   integrovaného povolení, rozsah a způsob jejího vyplnění.

 

   43c)  Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů,

   ve znění pozdějších předpisů.

 

   43d) Článek 12 směrnice 76/768/EHS.

 

   44) § 138 zákoníku práce.

 

   45)  Vyhláška  č.  342/1997  Sb., kterou se stanoví postup při uznávání

   nemocí  z  povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tyto

   nemoci uznávají.

 

   46)  §  29  písm. a) až f), h) až j) a písm. n) a o) zákona č. 200/1990

   Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

 

   47) § 40 zákona č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   47a)  Zákon  č.  219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve

   znění pozdějších předpisů.

 

   47a) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.

 

   47b)  §  1  zákona  č.  361/2003  Sb.,  o  služebním poměru příslušníků

   bezpečnostních sborů.

 

   47c)  Například  zákon  č.  325/1999  Sb.,  o azylu a o změně zákona č.

   283/1991  Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů,

   (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

 

   47d)  Zákon  č.  269/1994  Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších

   předpisů.

 

   48) Zákon č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

 

   50)  Zákon  č.  552/1991  Sb.,  o  státní kontrole, ve znění pozdějších

   předpisů.

 

   50a) § 18 a 26 zákona č. 552/1991 Sb., ve znění zákona č. 501/2004 Sb.

 

   51)   Zákon   č.   95/2004  Sb.,  o  podmínkách  získávání  a  uznávání

   způsobilosti  a  specializované  způsobilosti  k  výkonu zdravotnického

   povolání  lékaře,  zubního  lékaře  a  farmaceuta,  ve  znění zákona č.

   125/2005 Sb.

 

   Zákon  č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k

   výkonu   nelékařských  zdravotnických  povolání  a  k  výkonu  činností

   souvisejících  s  poskytováním  zdravotní  péče  a  o  změně  některých

   souvisejících  zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních),

   ve znění zákona č. 125/2005 Sb.

 

   52) § 116 občanského zákoníku.

 

   53) Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce.

 

   53a) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.

 

   56)  Zákon  č.  71/1967  Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění

   pozdějších předpisů.

 

   56a) § 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

 

   57)  Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně

   některých  zákonů,  ve znění zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 20/2004

   Sb.

 

   58) Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů

   (krizový zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb.

 

   60)  Zákon  č.  455/1991  Sb.,  o živnostenském podnikání (živnostenský

   zákon), ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o

   obsahových  náplních  jednotlivých živností, ve znění nařízení vlády č.

   288/2010 Sb.

 

   61) Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.