Pitná voda je veškerá voda v původním stavu nebo po úpravě, která je určena k:

  • pití,
  • vaření,
  • přípravě jídel a nápojů,
  • voda používaná v potravinářství,
  • voda, která je určena k péči o tělo,
  • k čištění předmětů, které svým určením přicházejí do styku s potravinami nebo lidským tělem,

a k dalším účelům lidské spotřeby, a to bez ohledu na její původ, skupenství a způsob jejího dodávání. Takto je pitná voda definována v zákoně č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a také Směrnicí Rady 98/83/ES o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu.

Jakost pitné vody

Pitná  voda  musí  mít takové fyzikálně-chemické vlastnosti, které nepředstavují  ohrožení  veřejného  zdraví.  Pitná  a  teplá voda nesmí obsahovat  mikroorganismy,  parazity  a látky jakéhokoliv druhu v počtu nebo  koncentraci,  které  by  mohly  ohrozit veřejné zdraví.

Jakosti pitné vody, přesněji hygienické požadavky na zdravotní nezávadnost a čistotu pitné vody, je stanovena hygienickými limity:

  • mikrobiologických,
  • biologických,
  • fyzikálních,
  • chemických
  • a organoleptických ukazatelů,

které jsou upraveny vyhláškou č. 252/2004 Sb., nebo jsou povoleny nebo určeny v souladu se zákonen o ochraně veřejného zdraví příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví. Hygienické limity jsou stanoveny jako:

  • nejvyšší mezní hodnoty (NMH),
  • mezní hodnoty (MH)
  • a doporučené hodnoty (DH).

Mezní  hodnotou  se myslí hodnota organoleptického ukazatele jakosti pitné vody,  jejích  přirozených  součástí  nebo  provozních parametrů, jejíž překročení  obvykle  nepředstavuje  akutní  zdravotní riziko (tzv. zdravotně nevýznamné ukazatele). Není-li u ukazatele  uvedeno  jinak, jedná se o horní hranici rozmezí přípustných hodnot.

Nejvyšší  mezní  hodnotou je hodnota zdravotně závažného ukazatele jakosti  pitné vody, v důsledku jejíhož překročení je vyloučeno použití vody jako pitné, neurčí-li orgán ochrany veřejného zdraví jinak.

Doporučené hodnoty jsou nezávazné hodnoty ukazatelů jakosti pitné vody, které stanoví minimální žádoucí nebo přijatelnou koncentraci dané látky, nebo optimální rozmezí koncentrace dané látky. Limit typu DH se týká koncentrací vápníku a hořčíku ve vodě.

Zvlášť jsou dány požadavky na radiologickou kvalitu pitné vody a její kontrolu atomovým zákonem a jeho prováděcí vyhláškou.

Požadavky na jakost pitné vody a její kontrolu v zákoně o ochraně veřejného zdraví vycházejí v zásadě z evropské Směrnice Rady 98/83/ES o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu. České legislativní předpisy obsahují navíc určité specifické národní požadavky, např. má o 15 ukazatelů více (např. beryllium, microcystin-LR, hořčík a vápník, chloritany, mikroskopický obraz atd.) nebo má pro některé ukazatele stanoveny přísnější limity (např. pro měď, TOC, CHSKMn, chloroform, chloridy atd.).

Za pitnou vodu se nepovažuje přírodní léčivý zdroj a přírodní minerální voda, o níž bylo vydáno osvědčení podle zákona o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech.

Povinnosti provozovatele vodovodu

Provozovatel (resp. vlastník) vodovodu pro veřejnou potřebu (viz zákon o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu) je povinen zajistit, aby dodávaná pitná voda měla požadovanou jakost. Tato povinnost se vztahuje i na firmy dodávající vodu v rámci své podnikatelské činnosti (výdejní automaty, v letadlech a jiných dopravních prostředcích), vlastníci či provozovatelé veřejných studní označených jako zdroj pitné vody atd.

Jakost (nejen pitné) vody u nás musí ze zákona sledovat všichni provozovatelé vodáren, vodovodů, veřejných studní, dále rekreačních zařízení, koupališť apod. Jejich povinností je zajistit si pravidelné rozbory vzorků vody a laboratorní výsledky poskytovat hygienickým stanicím. Výsledky jsou vedeny v informačním systému Pitná voda - zkráceně IS PiVo. Systém slouží hygienické službě ke zpracování výstupů, k posouzení kvality vody a k případnému rozhodnutí o nutných opatřeních, jako je zákaz koupání apod.