Kde se vzalo označení „tvrdá voda", není jasné. Pan profesor Pitter v knize Hydrochemie uvádí domněnku, že vzniklo v důsledku toho, že v nějaké vodě se vaří déle zelenina (je déle tvrdá). Co je tedy tvrdost vody? Tvrdost vody je definována součtem molárních koncentrací obsahu vápníku a hořčíku. V médiích jsme opakovaně přesvědčování o nutnosti dostatečného příjmu obou prvků.

Z hygienického hlediska je přítomnost obou prvků v pitné vodě žádoucí. Vápník snižuje nervosvalovou dráždivost, je součástí kostí. Hořčík působí jako aktivátor několika set enzymových reakcí v těle a známé jsou jeho protikřečové účinky. Statisticky je zjištěno, že v oblastech, kde pitná voda obsahuje vyšší koncentrace vápníku a hořčíku, se u obyvatel vyskytuje méně kardiovaskulárních chorob. Vyhláškou 252/2004 Sb., která uvádí limitní koncentrace jednotlivých ukazatelů pro pitnou vodu, je pro oba ionty požadován minimální obsah. Chuťově jsou nejlepší vody obsahující převážně vápník a hydrogenuhličitany. Z uvedeného vyplývá, že „tvrdá voda" je zdraví prospěšná.

V čem je tedy problém? Stejně jak jsme přesvědčování o nutnosti doplňovat vápník a hořčík potravními doplňky, tak je v rámci reklam popisován nepřítel vodní kámen. Ničí pračku, kotel, varnou konvici.... Vodní kámen je uhličitan vápenatý případně hořečnatý. Jde tedy o ten prospěšný vápník a hořčík, který je v pitné vodě žádoucí. Pokud budeme usilovat o „změkčení vody", tak je to možné. Jak? Nahradíme vápník a hořčík sodíkem.

Jaké vlastnosti má z hlediska zdravotního sodík? Obsah sodíku je pro pitnou vodu limitován mezní hodnotou 200 mg/l. Vyšší obsah sodíku v pitné vodě může mít negativní dopad na osoby trpící srdečními chorobami a hypertenzí.

Vzhledem k významu vápníku a hořčíku pro zdraví a rizika, které představují vyšší obsahy sodíku ve vodě, nelze „změkčování vody" doporučit. A při neodborném nastavení systému změkčování se voda mění na roztok sody, co jsem v jedné úpravně vody opravdu zjistila.

 

RNDr. Jitka Novotná

GEOtest, a.s.